Už letos se ukáže, jakou šanci mají Klaus, Zeman nebo Paroubek
Kdo věnoval na přelomu roku pozornost politikům, mohl být zmaten. Spíše než o červnových sněmovních volbách totiž politici nečekaně vykládali o volbách prezidentských, které jsou na programu až za dva roky. Exprezident Václav Havel ujistil, že se nechce znovu stát hlavou státu a doporučil zástupce neziskového sektoru Šimona Pánka nebo Rút Kolínskou. Premiér Jiří Paroubek zase připustil, že nejužitečnějším prezidentem by byl Václav Havel, ale jako Klausova nástupce by prý nejraději viděl Miloše Zemana. Novoroční projev Václava Klause pak nápadně překypoval vlídností ke všem partajím a lidovci oznámili, že opráší návrh na zavedení přímé prezidentské volby.Vážně je nutné už na konci třetího roku pětiletého Klausova volebního období taktizovat o příštím prezidentovi? A bude vůbec jeho instalace v rukou vítěze blížících se voleb? Ano i ne.
Do června je jasno.
Jistě, po zkušenosti staré tři roky, kdy koalicí ovládané obě komory Parlamentu zvolily nakonec hlavou státu čestného předsedu jedné z opozičních stran, by šlo nad plánováním politiků ohledně Hradu mávnout rukou. Podruhé však ČSSD harakiri stoprocentně nezopakuje. Paroubkovu předběžnou podporu Zemanovi je proto nutno brát vážně. A ocenit ji, protože představy volebních favoritů o obsazení Hradčan budou tentokrát voličsky čitelnější než před čtyřmi lety: ODS a lidovci se zřetelně staví za Klause, ČSSD za Zemana a jen komunistům zbyl v rukou černý Petr nerozhodnosti. Dávný koaliční slib zavést přímou volbu zůstane tiše ležet pod stolem, protože před rizikem nevyzpytatelného lidového hlasování dá každý politik přednost partajním dohodám.
Do června je či bude o prezidentovi jasno. Pak ale může být všechno úplně jinak. V zájmu transparentní volby hlavy státu v únoru 2008 by bylo nejjednodušší, kdyby vládu dokázala sestavit pravice ODS/KDU-ČSL. Pak by měl své druhé zvolení v té době sedmašedesátiletý Klaus téměř v kapse. Lidovci by sice mohli trvat na zavedení přímé volby, to by však zrovna pro ODS a pro populárního Klause nemusela být nepřekonatelná překážka. Navíc ať jsou kontakty Miroslava Kalouska s Mirkem Topolánkem jakékoli, vztah Klaus–Kalousek je pevný a Klausova mimořádná návštěva sjezdu křesťanských demokratů v Plzni jej ještě posílila.
Mouřenín Zeman.
Složitější situace ovšem nastane, bude-li po červnových volbách schopna vládu sestavit levice. Lze si totiž představit, že by komunisté byli za protislužby ochotni o dva roky později pomoci prosadit na Hrad čtyřiašedesátníka Miloše Zemana, na to ale s největší pravděpodobností nebudou mít samotné ČSSD s KSČM dost sil. Levicová většina ve sněmovně může být těsná, přičemž v Senátu má dnes dokonce výraznou menšinu. A na tom obměna třetiny horní komory po senátních volbách v příštím roce těžko něco změní. Bez kompromisu s pravicí, nebo alespoň se skupinou středových senátorů, tedy prezidenta pravděpodobně zvolit nepůjde.
To ovšem z kandidatury Miloše Zemana dělá stejně planý předvolební trik (vně i dovnitř ČSSD), jakým byl nereálný Paroubkův příslib komunistům, že bude zrušen lustrační zákon. I v případě Zemana bude mít Paroubek alibi, že pro věc učinil maximum, ale že objektivní překážky plán zhatily. Už dnes je jasné, že Zeman je neprůchodný: přece se zrovna kvůli němu ODS nevzdá Klause.
Paroubek hledá podporu.
Teoreticky je možné, že by ODS letos v červnu například výměnou za sestavení velké koalice a za svou účast ve vládě, tudíž i za udržení Topolánka v čele, slíbila ČSSD podpořit na prezidentský post neutrální osobnost. Paroubek se však vydal jinou cestou. V ČSSD se mluví o jeho osobních prezidentských ambicích, pro něž získává významného spojence v bývalém prezidentovi Václavu Havlovi. Podkuřovací taktika mu vychází: ačkoli má současný předseda vlády na hony daleko k někdejšímu „panu čistému“ Vladimíru Špidlovi, povedlo se mu váhavého Havla přesvědčit, že je pro republiku menším zlem než Klaus. Důvod spojenectví? Paroubek by sice nebyl bez šancí vyhrát proti Klausovi i v přímé volbě, ale v Parlamentu by mu rozhodující hlasy „havlovské“ skupiny centristických senátorů přišly vhod. Chytrým tahem od předsedy vlády bude i to, když vstoupí do ringu teprve tehdy, až se jasně ukáže neprůchodnost Miloše Zemana. Na rozdíl od časů špidlovské emancipace by tím nezpůsobil rozštěpení strany. Naopak by Paroubek měl až do poslední chvíle jistou Zemanovu podporu.
Menší zlo?
Současnému premiérovi a příštímu předsedovi ČSSD by se vlastně povedlo to, na čem Zeman pohořel před třemi, respektive čtyřmi lety. V půli volebního období vlády by uvolnil místo neokoukané, lehce zvolitelné nové tváři a zároveň by pro stranu pevně obsadil prezidentský post. Teprve pak by se ČSSD definitivně zbavila zemanovského stigmatu. Otázkou je, proč takový mocenský monopol levicové vlády a levicového prezidenta, významně podporovaný komunisty, nazývat menším zlem, než je současná pravo-levá klausovsko-paroubkovská konkurence.