Teolog Tomáš Halík podporuje Švejnara, opat Michael Pojezdný zase Klause
Souboj o funkci hlavy státu vstoupil i na kolbiště katolické církve. Nikoli sice té oficiální, ale přece jen do jejích řad. Dva významní představitelé katolíků, opat Strahovského kláštera Michael Pojezdný a teolog, kněz, rektor univerzitního kostela Nejsvětějšího Salvátora a profesor Univerzity Karlovy Tomáš Halík, se rozhodli veřejně podpořit oba kandidáty na prezidenta. Ten první Václava Klause a druhý Jana Švejnara. Přitom ani jeden z obou prezidentských kandidátů se nikdy nehlásil ke katolicismu a pokud vůbec někdy projevili sympatie k nějaké církvi, pak to rozhodně nebyla ta katolická.
Otevřený dopis.
Opat Strahovského kláštera Michael Pojezdný napsal 24. ledna předsednictvu KDU-ČSL otevřený dopis, v němž podpořil kandidaturu Václava Klause a odmítl dohady o „handlu“ s církevním majetkem.
„Jako člen církevní komise jsem byl účasten všech jednání o věcném záměru zákona o nápravě některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody a o narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi a to i jednání se zástupci komise sestavené ministrem kultury České republiky. Mohu proto s čistým svědomím vyloučit, že by otázka církevních restitucí byla předmětem politického handlu,“ napsal v dopise Pojezdný.
A pokračuje: „Pokud bych se měl vyjádřit k současnému prezidentovi ČR Klausovi, poznal jsem ho jako člověka, který má svoji hrdost, umí představit své názory, ale také umí naslouchat a vést dialog. Nikdy se nenajde člověk, se kterým bychom byli stoprocentně ve všem zajedno. Ale - mimo jiné, moc si vážím pohledu prezidenta na rodinu.“ Svůj dopis pak končí větou: „Proto mě potěšilo, že jste podpořili Václava Klause.“
Protistrana.
Teolog a sociolog Tomáš Halík v dopise biskupům, který má týdeník EURO k dispozici, píše, že „máme být nezávislí na jakékoli straně, ovšem nikoli lhostejní k politice a zejména její etické rovině“. A na základě této premisy pak hájí Jana Švejnara: „Já osobně jsem přesvědčen, že v současné chvíli jde nikoli o ryze politický, nýbrž o mravní zápas - zejména mezi sociálním důrazem u Švejnara a kultem divokého kapitalismu u Klause.“
Ve věci poznání Švejnarových názorů a nestranného posouzení toho, který z prezidentských kandidátů je bližší hodnotám katolické sociální nauky a křesťanské morálce vůbec, nabádá biskupy, aby si přečetli jeho odpovědi na otázky Petra Pitharta.
Halík to píše kvůli důvodnému podezření, že tři konkrétní biskupové porušují usnesení Biskupské konference o nezasahování do volby prezidenta. Měli údajně během ní volat volitelům Tomáši Kvapilovi, Ludvíku Hovorkovi, Jiřímu Hanušovi a Jiřímu Carbolovi a snažit se je „zlomit“ pro Klause. „Toho (Klause), který mi před několika lety do očí řekl na adresu křesťanství, ta vaše zvrácená ideologie‘. Toho Klause, který tak dlouho blokoval restituce církevního majetku, nechtěl ratifikovat smlouvu s Vatikánem, napadl přenos České televize z velehradské pouti a vždy mu hodnoty nám drahé byly pro smích.“
Komu to slouží?
Katolická církev ve svých dějinách často zasahovala do věcí světských, tedy i do politiky. Vždy to však bylo k jejímu neprospěchu. Aktivita obou významných představitelů katolické církve je chvályhodná pouze z hlediska oslovení nevěřících kandidátů na prezidenta, jakákoli jejich politická snaha je však nadbytečná.
