Hrajme fér a trvejme na tom, aby se stejně chovala i Čína

6. 7. 2005

Autor: Euro.cz

Zablokování nabídky na Unocal nenapraví zaostávání Pekingu za pravidly WTO

Cena surové ropy se zvýšila na necelých 60 dolarů za barel zčásti kvůli zvýšené spotřebě nafty, zemního plynu a benzinu v Číně. Není proto překvapením, že Peking musí zdroje energií nakupovat. Přesto ve Washingtonu vypukla panika a v Bílém domě začaly vyzvánět telefony se žádostmi, aby prezident Bush zasáhl a pomohl zachovat národní bezpečnost, když energetická společnost CNOOC, kterou ze 70 procent vlastní čínský stát, nabídla za Unocal se sídlem v El Segundu 18,5 miliardy dolarů v hotovosti.
To by ovšem byla chyba. Neexistují žádné důkazy, že čínské nákupy rezerv představují větší hrozbu než nákupy energie v podobě tankerů naložených ropou. Zablokování prodeje Unocalu, které by mělo Čínu potrestat za jiné obchodní praktiky, jak to prosazují kritici Číny, by bylo kontraproduktivní. Nejenže by nezastavilo globální úsilí Pekingu o zakoupení rezerv, ale znovu by vyvolalo podezření, že se Západ snaží Čínu zkrotit. A Čína by se pochopitelně začala ještě více bránit.
Zmaření pokusu o převzetí pro Čínu důležitého podniku by samozřejmě bylo více než uspokojivým krokem z pohledu ostřížů, které vzrůstající ekonomická i vojenská moc Pekingu nadmíru znepokojuje. Kruhy aktivně vystupující proti Číně doufají, že červená této transakci by rovněž pro Čínu představovala jasný signál, že tempo, jímž se snaží vyhovět pravidlům Světové obchodní organizace (WTO), je příliš pomalé. Není ale vůbec jisté, že by si Peking onu červenou vykládal zrovna takto. Naštěstí existují mnohem lepší způsoby jak řešit nedostatky, s nimiž se potýká čínský obchod. Obzvláště pokud jde o věci, které Washington zneklidňují nejvíce, jako jsou nekontrolovatelné krádeže duševního vlastnictví, merkantilistické manipulace s měnou, a pokud jde o samotné principy ekonomiky, tak i vysoká míra státního vlastnictví.

Rychle do akce.

Když Čína roku 2001 vedla jednání o svém přistoupení ke Světové obchodní organizaci, souhlasila s tím, že se podřídí jejímu kodexu volného trhu. Západ jí na oplátku přislíbil velmi liberální období pro jejich postupné zavádění. Avšak Peking za programem značně zaostává, pokud jde o ochranu patentů a autorských práv: odhadem 92 procent počítačového softwaru používaného v Číně bylo pořízeno z pirátských zdrojů. Mezitím čínská velmi nepružná stabilizace jüanu vůči dolaru přiživuje čínský obchodní deficit vůči USA, který dosahuje 160 miliard dolarů. Pravidla WTO jasně stanoví, že hodnota měny se nesmí stanovovat tak, aby z ní plynuly obchodní výhody. Pokud si tedy Washington bude chtít vynutit rychlejší postup na těchto frontách, bude muset předložit stížnost soudnímu dvoru WTO. Koneckonců když USA v roce 2003 Světovou obchodní organizaci upozornily na diskriminační daňové úlevy na počítačové čipy vyráběné na čínském trhu, Peking se velmi rychle stáhl.
Použití byrokratických úskoků k tomu, aby si Čína nemohla koupit palivové rezervy, které vlastní americký podnik, by respekt vůči obchodním pravidlům vybudovat nepomohlo. „Čína USA dává možnost koupit si rozsáhlé části jejího bankovního systému a skutečně buduje otevřené investiční prostředí,“ tvrdí Nicholas R. Lardy, expert ústavu Institute for International Economics, zaměřeného na Čínu, „zároveň se pokoušíme přesvědčit vládnoucí síly Mexika a Saúdské Arábie, aby svůj ropný průmysl otevřely zahraničním investorům.“ A co stížnosti na to, že na každé půlce hřiště platí jiná pravidla? Je pravda, že Peking nedovolil, aby americká společnost koupila jeden z čínských energetických kolosů ani další majetek klíčového významu. Podle dohody, kterou Čína uzavřela s WTO, se zahraniční subjekty musí spokojit s různou percentuální výší vlastnictví strategických čínských průmyslových odvětví sahajících od telekomunikací po životní pojištění. Ovšem USA a další rozvinuté země s podmínkami souhlasily. A to právě proto, že si přály podpořit rozvoj Číny a její integraci do globální ekonomiky. Pokud se Čína díky rychlému vývoji dopracovala tak daleko, že některé z těchto dohod jsou již zastaralé, bude lepší situaci změnit vyjednáváním, a ne hrozbou, že ani USA nebudou hrát podle pravidel.
Jiní kritici namítají, že není zcela jasné, kolik z 18,5 miliardy dolarů nabídnutých CNOOC za Unocal (což předčí nabídku 16,4 miliardy zčásti v hotovosti a zčásti v akciích podanou konkurenčním Chevronem) bude pocházet z komerčních zdrojů a kolik z půjček od čínské vlády úročených hluboko pod tržní sazbou. I tato stížnost by se však měla řešit v rámci vyjednávání a mělo by se trvat na tom, aby Čína dodržela harmonogram ekonomické liberalizace, na němž se dohodla s WTO.
Chevron doufá, že když předloží celou věc Výboru pro zahraniční investice, podaří se mu přesvědčit akcionáře Unocalu, aby přijali jejich nižší a jednodušší nabídku. „Naším primárním cílem by však mělo být zapojit Čínu do systému, v němž se hraje podle pravidel,“ tvrdí Albert Keidel z organizace Carnegie Endowment for International Peace. Sestřelit fúzi Unocalu s kodexem WTO v ruce by byl věru špatný začátek.