Hrajte na výsledek 2:0, ne 5:4

Loňský rok byl úspěšný. V tom letošním by firmy měly být v ofenzivě. Neměly by se bát dobývat nové trhy a investovat, zároveň by měly pečlivěji měřit rizika a nestřílet na každý terč, doporučuje Karel Havlíček, předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.

Dva roky mají podnikatelé možnost si zařídit společnost s ručením omezeným za korunu. Transformují se živnostníci do firem, které jsou méně rizikové?

Dochází k tomu, že někteří živnostníci, ať už nově začínající, nebo ti, co fungují delší dobu, mají tendenci založit si eseróčko za jednu korunu. Nejde ale jenom o tu jednu korunu. Ten velký tlak na živnostníky, že se skloňuje jejich úloha ve společnosti, že se zpochybňují jejich odvody, vyprovokovává paralelní diskusi o rizikách, která živnostníci mají. A když se to skloňuje v médiích i jinde, tak si živnostník o to více uvědomuje, že jeho sociální jistota je prakticky nulová, ale riziko poměrně velké, protože ručí veškerým svým majetkem. Proto někteří živnostníci firmu přehazují na eseróčko, kde se ručí do výše základního kapitálu.

Mohou vůbec ještě živnostníky motivovat zvýhodněné odvody?

Existuje zde chiméra, že osoby samostatně výdělečně činné nemusejí platit prakticky žádné daně. To je úplný nesmysl, protože živnostník musí alespoň minimální sociální a zdravotní odvody zaplatit vždycky. Stejně tak paušál, jakkoliv je výhodný, je přinutí zaplatit alespoň nějakou daň z příjmu. Není jednodušší varianta, pokud chcete odvádět naprosté minimum, než si vytvořit eseróčko a zaměstnat se na minimální mzdu, navíc bez rizika. Ale abych byl objektivní, letos se celkový pokles živnostenského stavu konečně zastavil. Bohužel v posledních pěti letech klesal počet živnostníků na hlavní činnosti a rostl počet živnostníků na vedlejší činnosti. A to není úplně zdravé.

Proč vám nepřijde zdravé, že bude více živnostníků, kteří mají podnikání jako vedlejší činnost?

Protože z toho vyplývá, že se živnostník na hlavní činnost má problém uživit, proto s tou činností končí, a naopak to vypovídá o tom, že se zaměstnanci pravděpodobně nejsou schopni uživit ve své profesi a zakládají si ještě živnost jakožto práci navíc. Nemyslím si, že je úplně v pořádku, aby si učitelka zakládala živnost a pro přilepšení někde uklízela. Měla by se soustředit na svoji hlavní profesi a ta by ji měla uživit. Stejně tak živnostník by měl vykonávat svoji živnost na plný úvazek, od rána do večera, protože pak podle toho ta práce vypadá.

V poslední době se objevuje celkem trefné srovnání posledních generací ve vztahu k práci: „Prarodiče měli jednu práci na celý život, my vystřídáme za život šest prací a naše děti budou mít šest prací najednou.“ Myslíte, že to k tomu skutečně spěje?

Problém není v tom, když někdo dělá vícero aktivit. To je v pořádku a je to skutečně trend. Ale mělo by to být koncentrováno v podobném oboru. Dokážu si představit, že zmíněná učitelka dělá svoji profesi zodpovědně a bude mít živnostenský list ještě k tomu na překládání. To ji může profesně i posilovat, vydělá si a je to v pořádku. Ale nemělo by to být v důsledku toho, že ji nic jiného nezbývá, a tak si udělá živnost a jde někam vymetat podlahy.

Nedávno jste v rozhovoru v Euro E15 TV zmiňoval, že jste spokojený s vládní podporou středním a velkým podnikům. Ale u malých jsou rezervy. Jak by tedy měla vypadat ideální podpora drobných podnikatelů?

Má to dvě roviny. První je faktická a druhá rétorická. V rétorické rovině tato vláda podle mě velice nešetrně zachází s komunikací vůči právě živnostníkům. Je to neustále o tom, že „když nebudete platit, tak vám zvedneme daně“, nebo „jste ti, kteří odvádějí nejméně“ či se chaoticky porovnávají sociální a zdravotní odvody s ostatními plátci. I když to říkám snad už po sté, musím to opět zopakovat. Čím dál tím více bude role živnostníků sociální, budou poskytovat drobné služby, budou základem infrastruktury v regionech. Budou udržovat přirozený ruch malých obcí a obslužnost ve městech, ale nebudou již nikdy plnit větší roli ekonomickou ve smyslu výběru daní.

Pokud tito živnostníci vymizejí, budeme mít velký problém. Některé služby prostě nenahradíme importem z Číny. Nemluvě o tom, že jich je skoro milion a udržují velmi nízkou míru nezaměstnanosti. Tak je třeba na ně nahlížet, a ne se snažit vytvářet spravedlivý režim, kdo na koho dělá a kdo na koho doplácí. Každý má v ekonomice jinou úlohu a samozřejmě každý má své výhody a rizika. Jak velká firma, tak zaměstnanec, tak živnostník. Zdravá společnost potřebuje všechny tyto skupiny a gramotná vláda mezi nimi musí vytvářet vzájemný respekt, ne vykopávat příkopy. Na to musíme dát velký pozor.

A v té faktické rovině?

Naštěstí nic strašného, a to, co hrozilo, jsme dokázali zavčas uhrát. Z našeho pohledu bude úplně nejlepší, když vláda nebude ani nic zlepšovat, ani nic zhoršovat. Až na snižování byrokracie. Může to znít už jako klišé, ale my jsme opravdu mistři v komplikovaných řešeních. Úřadu se pak někdo musí věnovat a firmy nedělají to, co jim primárně přináší byznys. Když mám firmu o třech zaměstnancích a jeden z nich se musí věnovat sto hodin papírování jenom s daňovými lejstry, tak v tu chvíli nevykonává práci, nevyrobí nebo neprodá tolik a neodvede tolik na daních. Daňový, sociální a zdravotní režim bych nechal. Nevylepšujme, nezhoršujme, jen snižujme administrativu.

Novinky přesto na podnikatele v roce 2016 čekají. Například kontrolní hlášení. Zaznamenal jsem, že se snažíte vyjednávat prodlevu v sankcích, aby firmy dokázaly na systém najet. Jaký je tedy váš názor na hlášení?

Nejdříve obecně. Některá opatření vlády dávají ekonomický smysl, co je ale hrůza, je neschopnost jednoduše a pozitivně tyto změny komunikovat. Místo toho se vytváří prostředí, že kdo není pro, je podvodník. A opozice tomu svojí rétorikou dává korunu.

Typický příklad je elektronická evidence tržeb. Kontrolní hlášení je nástroj, který v první fázi malé firmy skutečně zatíží. Nebude to ale takové, že by to nevydýchaly, navíc pro OSVČ to nebude v měsíčním, ale tříměsíčním režimu. Pro ně to bude ze začátku náročné v tom, že si budou muset zvyknout na systém, musejí přenastavit účetní software, a ti zodpovědní mají pochopitelně obavu, že udělají někde chybu. Nám jde o to, aby se stát nevozil po někom, kdo bude mít hlášení špatně, protože to ještě nezná. To je naprosto špatně, protože mířeno je to naopak proti lumpům. Tento nástroj může být svým způsobem účinný a buďme korektní, asi bude. Odchytají se velcí karuseloví podvodníci. Na druhé straně rukojmí jsou malí podnikatelé, kteří budou vyplňovat hlášení, i když nikdy neudělali žádný podvod a chovají se slušně. Potom je ale netrestejme a dejme jim několikaměsíční prostor, aby se s tím naučili pracovat.

Hlavní problém drobných podnikatelů, tak jak se o tom bavíme, je převážně v atmosféře, ve verbálním napadání. Je to něco, co odrazuje mladé lidi od podnikání?

Určitě ano. Proto jsme jim v rámci asociace vytvořili velký projekt Svou cestou, kterým se snažíme vzbudit chuť jít podnikat. Když slyší rétoriku, že podnikatel okrádá a že mu zvýšíme daně a že neodvádí sociální a zdravotní, tak mnoho mladých lidí si řekne, jestli to mají zapotřebí. Nebo jim to řeknou rodiče. A to je špatně. Jsem toho názoru, že pokud je člověk akčně laděný a chce něčeho dosáhnout a někoho vést, tak jeho první myšlenka by měla směřovat k vlastnímu podniku. A samozřejmě může po čase zvážit výhody a nevýhody a nakonec jít pracovat třeba do nadnárodní firmy, protože chce být v globálnějším prostředí. To chápu. Neodsuzuji to. Jen chci, aby jako první zvažoval podnikání.

Jak můžete mladým lidem jako asociace pomáhat podnikat?

V aktivitě Svou cestou jsme aktivní hlavně v regionech. Vytvořili jsme platformu, ale ne takovou, kde se člověk musí stávat členem, sdělit o sobě i to, co neví, a odvádět členské příspěvky. Tak se dělaly asociace před dvaceti lety, sdružovat se, platit poplatky a dostávat informace, o které nikdo nestojí. My po nich nic nechceme, je to dobrovolné a každý ať si zváží, jestli z toho má nějaký benefit, nebo nemá.

Děláme například pravidelná setkání v regionech, říkáme tomu Coffee Talks. Je to vedené moderním způsobem, několik desítek mlaďochů a vždycky jeden významnější podnikatel z regionu. Není tam žádný strukturovaný pořad, žádné prezentace. Podnikatelé vysvětlují, co se jim v byznysu povedlo, ale stejně tak i to, co se nepodařilo, diskutují s mladými o důvodech, motivaci a důsledcích. Dále za podpory mnoha partnerů vypisujeme granty a dáváme možnost sáhnout si na zajímavé peníze. Děláme v regionech setkání mladých podnikatelů se zajímavými nápady s konkrétními investory tak, aby spolu mohli promluvit a zjistit šance na získání prostředků pro další rozvoj nápadů. Vytvořili jsme jim samostatný web a snažíme se je zviditelnit v médiích. Aby tam bylo méně Havlíčka z asociace, ale více mladých podnikatelů, řemeslníků, rodinných firem nebo třeba podnikavých žen.

V Asociaci malých a středních podniků a živnostníků máte vlastní segment právě věnovaný mladým podnikatelům. Dokážete říct nějaký trend, co je pro ně charakteristické?

Byla doba, kdy „mlaďoši“ měli hlavní cíl jít do korporace. Ale mění se to. Zjišťují, že ani tam nemají na růžích ustláno, že možná v začátku dostanou slušný komfort, ale začíná se rodit generace, které to nestačí. Chce vzít prapor do ruky a něco dokázat. Zajímavé je, že se začínají hodně rekrutovat ženy, které jsou nesmírně odolné, ambiciózní a důsledné a v nebývalé míře začínají zakládat firmy i drobné živnosti. Další trend je v tom, že to není jen o ICT firmách. Začínáme vidět mladé lidi, kteří si zakládají firmy i v oblasti medicíny, biologie, nanotechnologie. Poměrně hodně se začíná objevovat mladých podnikatelů z technických škol. Vytvářejí se firmy zaměřené na technická řešení, ať už jde o strojaře nebo stavaře, rozmělňují se oborově. Chtějí něco tvořit a mě hrozně těší, že mnozí upřednostňují výrobu před konzultační kanceláří. To je dobrá zpráva. A musím říct, že nápady mají výborné. Mladá generace rozhodně nezakrňuje. Vidím to i ve škole, nejsou lepší nebo horší, jsou jiní. Mám z nich dobrý pocit.

Když se s nimi bavíte, vnímají něco jako velkou překážku při začátku podnikání?

Nemají peníze, ale to je všude ve světě. Nemůžeme chtít po bankách, aby rozdávaly peníze mladým lidem, kteří začínají podnikat. To by byla medvědí služba. Člověk neví, jestli bude jeho nápad fungovat, nebo ne, a když si vezme úvěr a špatně to spočítá, tak bude splácet celý život. Musím ale říct, že se mladá generace jinak dívá na institucionální prostředí. Oni začínají úplně ignorovat politickou elitu a instituce. Je jim zcela jedno, jestli zákon vyjde tak nebo onak. Jestli je tam ten či tamten politik. Když pořádáme setkání s politiky, tak střední a starší generace si ráda přijde s politikem popovídat nebo s ním jede na mise. Mladá generace o to moc nestojí. Říkají, že tím nebudou ztrácet čas. Ne že by toho politika měli či neměli rádi, oni to ignorují. Je to důležitá zpráva, protože to potvrzuje něco, co tvrdím mnoho let. Ekonomická integrace ve světě bude znamenat snižování vlivu lokálních politiků. Nová generace si začíná uvědomovat, že k tomu, aby uspěla ve světě, nepotřebuje institucionální podporu, více spoléhají na sebe.

Co vám utkví v hlavě z roku 2015?

Obecně to byl úspěšný rok. Ekonomika roste nebývalým tempem přes čtyři procenta, úroveň nezaměstnanosti je nízká, což je jasný signál, že se firmám daří a zaměstnávají. Firmy si mohou půjčovat za nejvýhodnější úrokové sazby, jaké kdy byly. Podnikám od roku 1990 a nikdy nebyly úrokové sazby tak nízké jako dnes. Zapamatujme si rok 2015 jako rok, kdy jsme si půjčovali za 2,5 procenta, zapamatujme si, že export rostl dvojciferným číslem. Firmy nabíraly nové pracovníky a máme určitou míru jistoty devizového kurzu. I přes všechny připomínky, které máme, se strukturální fondy vyčerpaly velmi slušně. Rok 2015 dopadl dobře.

Mezi zprávami vaší asociace jsem zaznamenal jednu novinku. Postavili jste se v konkrétním sporu dealerů aut a automobilky Hyundai na stranu dealerů. Budete takto postupovat častěji?

Je to velká diskuse, kterou vedeme uvnitř asociace. Jedeme strhujícím tempem a za několik posledních let jsme se stali dominantním hráčem v oblasti malých firem a zastřešujeme desítky dalších asociací, svazů a cechů a pochopitelně se na nás stále více obracejí v konkrétních případech konkrétní firmy s tím, že potřebují pomoc. Samozřejmě nemůžeme pomáhat každému, kdo je v nouzi. Ale pokud uvidíme, že se to začíná stávat systémovým problémem, tak je naší povinností se nebát do toho vstoupit a být velmi razantní. Začínají se na nás třeba obracet firmy v šikanózních insolvencích, firmy, které jsou pod tlakem uzavírání jednostranných smluv nebo jim velcí partneři cíleně a systematicky neplatí a dělají si z malých podnikatelů banku. V takovýchto případech budeme důslední. Nemáme politické ambice a nebojíme se vyhrotit spor s kýmkoli. Malé firmy musejí vědět, že zde mají nekompromisní zastání.

Co očekáváte od roku 2016?

Jsem přiměřeným optimistou. Ten růst pravděpodobně nebude tak velký. A je to čistě dáno tím, že růst naší ekonomiky není jen o naší šikovnosti, dovednosti a píli. Je dán i kondicí Evropy a našich klíčových obchodních partnerů. Když se dívám na okolí, tak není možné nebýt ve střehu. Evropa řeší obrovský problém s migrační vlnou a je rozhádaná s Ruskem. Je obecně neklidné prostředí, což se zatím do ekonomiky přelilo jen málo, ale dřív nebo později to nastat může. Nemyslím si, že by to mohlo skončit nějakou katastrofou, ale v každém případě nedořešený problém s Řeckem, Ruskem, Ukrajinou, nárůst nacionalistických a populistických žvanilů, to všechno jsou aspekty, které velí být obezřetný. Rozhodně lze předpokládat, že růst bude nižší.

Firmám bych doporučoval být stále v ofenzivě, nebát se dobývat nové trhy, investovat, ale současně je nezbytné vytvářet si zadní vrátka. Pečlivěji měřit rizika, dobře promýšlet nové investice, nestřílet obchodně na každý terč. Zjednodušeně řečeno, doporučuji nehrát na výsledek 5:4, ale na výsledek 2:0. Efektivita je větší, a když vám nesedne soupeř nebo prostředí, tak neprohráváte o čtyři góly. V rámci asociace se chystáme v nebývalé míře věnovat drobnému podnikání na venkově a chystáme zatím největší tuzemskou ofenzivu pro podporu řemesel, pro která jsme vyhlásili příští rok jako Rok řemesel. V projektu Rodinná firma neustaneme v podpoře zachování tradičních rodinných firem, které se musejí stát základem celé ekonomiky, a ne lacinou návnadou pro lačné zahraniční investory.

Stále platí, že by v srpnu měla začít fungovat elektronická evidence tržeb. Je to podle vás reálné?

Myslím, že to začíná být nereálné. Nás to po pravdě netrápí, protože je to věc, která nebyla doposud, tak jestli přijde o rok či rok a půl později, s tím firmy nemají žádný problém. V dané chvíli už to není tolik o diskusi mezi podnikateli a státem. Během jednoho roku jsme si k tomu řekli prakticky vše, bylo to obrovské množství jednání a kompromisů, řekli jsme si, jak by mohl vypadat jízdní řád, jaké benefity za to budou, kterých firem se to dotkne v první fázi a kterých možná později. V tuto chvílí už je to jen politické rozhodnutí a opozice s koalicí si musí vyříkat vše, co má, a pravděpodobně i zvážit dopad na voliče té či oné strany. Navíc je třeba říct, že pro podnikatele není elektronická evidence tržeb prioritním tématem. Jejich ambice a problémy rozhodně nezačínají ani nepadají s elektronickou evidencí tržeb.