Nárůst ochranářské rétoriky vysílá investorům špatný signál
Když se v polovině března objevily zprávy, že by švýcarská firma Novartis mohla přebít nabídku pařížské firmy Sanofi-Synthélabo na nevítané převzetí francouzského výrobce léků Aventis, oficiální reakce z Paříže na sebe nenechala dlouho čekat: Aventis by měl zůstat ve francouzských rukou. Premiér Jean-Pierre Raffarin dokonce hovořil o národní bezpečnosti. Podle něj by bylo možné vakcíny Aventisu použít v případě bioteroristického útoku. Švýcarům přece není možné důvěřovat.
Francouzská reakce nepříjemným způsobem připomíná, že v Evropě se liberalizace stále ještě těžko prosazuje. Nejde ovšem o úplný návrat do mizérie minulosti, kdy vlády vstupovaly na trh a pomáhaly známým národním firmám, jako je italská technologická a komunikační skupina Olivetti nebo francouzský IT koncern Groupe Bull. Kvůli pravidlům, jež na ochranu hospodářské soutěže nastolila Evropská unie, nemají dnes národní vlády možnost pomáhat upadajícím společnostem finančními injekcemi ani blokovat většinu zahraničních převzetí. A tak byl premiér Raffarin už koncem března ochoten naslouchat argumentům ředitele Aventisu Igora Landaua, který vysvětloval, že převzetí Aventisu švýcarským Novartisem Francii nijak neublíží.
Ať se ale podíváte v Evropě kamkoliv, všude uvidíte nárůst ochranářské rétoriky. Zachování národní kontroly nad klíčovými podniky a průmyslem považují politici za metodu, která má zabránit rychlému snižování počtu pracovních míst. Italská vláda zkoumá možnosti, jak zachránit národní aerolinie Alitalia vykazující jedny z nejhorších výsledků v Evropě. Ustoupila tlaku odborů, které protestovaly proti plánovanému snižování pracovních míst, a v únoru vyměnila ředitele firmy. V Německu se vedoucí představitelé průmyslu a politici spojili na ochranu frankfurtské Deutsche Bank. Varují před závažnými důsledky v případě, že by se tato kdysi mocná finanční skupina ocitla v cizích rukou. V Paříži se připravuje finanční pomoc ve výši 5,2 miliardy dolarů na posílení strojírenského gigantu Alstom. Jedním z důvodů je snaha zamezit konkurenční německé firmě Siemens, aby získala železniční technologie ve vlastnictví Alstomu. “V podstatě tím čím dál víc vzkazují: Věříme silám trhu, ale pouze do určité míry,” prohlašuje Katinka Baryschová, hlavní ekonomka londýnského analytického Centra pro evropské reformy.
Tímto postupem ovšem Evropa, která se potýká s pomalým růstem a vysokou nezaměstnaností, vysílá opravdu špatný signál. Přestože jsou populistická prohlášení evropských politiků na ochranu národních firem v podstatě bezzubá, mají vliv na celkové investiční klima. “Jde spíše o rétoriku a různá prohlášení než o konkrétní zásahy,” tvrdí Eric Chaney, hlavní evropský ekonom londýnské investiční banky Morgan Stanley. “Ovšem finanční trhy berou tato prohlášení vážně: z jejich pohledu jde o zásahy evropských vlád do obchodních záležitostí.”
Opravdové nebezpečí nastane v případě, že se tato rétorika přemění v reálnou politiku. Existují obavy, že by současné návrhy Francie, Německa – a překvapivě i Velké Británie – mohly zkomplikovat otevírání zabarikádovaných trhů Evropskou komisí. Všechny tři země podporují vznik funkce místopředsedy Evropské komise, který by zodpovídal za ekonomické a průmyslové politiky unie. Francouzský prezident Jacques Chirac, německý kancléř Gerhard Schröder a britský premiér Tony Blair v dokumentu vydaném v polovině února prohlásili, že od Evropské komise očekávají „větší ohled na potřebný průmyslový rozvoj Evropy“. Mnoho pozorovatelů tvrdí, že může jít o nepřímou výzvu Evropské komisi, aby snížila tlak na velké národní firmy, jako je německý Volkswagen nebo francouzský energetický gigant Electricité de France.
Pokud tomu tak opravdu je, jde o špatnou zprávu. Evropa má nadměrnou kapacitu ve všech odvětvích, od automobilového průmyslu přes aerolinie až po banky a nákupní střediska. Nebude-li povoleno více převzetí, přiškrtí to růst a vytváření pracovních míst. Sloučení firem v rámci jednoho státu bude zřejmě podporováno, ovšem vlivná seskupení s globálním dosahem vznikají spíše spojováním firem z různých zemí.
Konfrontace už visí ve vzduchu. Evropská komise dala 30. března Německu dva měsíce na změnu zákona, který již 44 let chrání VW před nepřátelským převzetím. Německý zákon prý představuje porušení evropského práva, jelikož „omezuje přímé investice z jiných zemí“. Pro komisi to ovšem zřejmě bude náročná bitva, jelikož vláda kancléře Schrödera a středopravá opozice se na ochranu Volkswagenu spojily. Mnoho evropských politiků si dozajista přeje, aby Berlín zvítězil. Pro evropskou hospodářskou situaci by to ale dobré nebylo.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Irena Vičarová, www.LangPal.com
