Stav veřejných financí částečně připomíná časovanou bombu V současné době čelí Česká republika historicky nejvyššímu schodku státního rozpočtu ve své relativně krátké historii. Ještě před několika lety se zdálo nemyslitelné, že by si někdo mohl dovolit navrhnout rozpočet s třicetimiliardovým deficitem.
Stav veřejných financí částečně připomíná časovanou bombu
V současné době čelí Česká republika historicky nejvyššímu schodku státního rozpočtu ve své relativně krátké historii. Ještě před několika lety se zdálo nemyslitelné, že by si někdo mohl dovolit navrhnout rozpočet s třicetimiliardovým deficitem. V dnešní době může být něco takového spíše zbožným přáním.
Zatímco v letech 1993 až 1998 patřilo k dobrým mravům sestavovat vyrovnaný rozpočet (v roce 1995 byl navržen dokonce přebytkový o 9,3 mld. Kč), od roku 1999 až do současnosti se již pravidelně navrhuje rozpočet deficitní, přičemž výše navrhovaného deficitu každým rokem vesele narůstá. Poslanci nyní dokonce schválili návrh rekordního schodku státního rozpočtu na rok 2003 ve výši 111,3 miliardy korun. Podíváme-li se na skutečné plnění státního rozpočtu, tak zjistíme, že v letech 1993 až 1996 bývalo v zásadě zvykem rozpočet zhruba dodržet, přičemž občas dopadl hůře a občas lépe než bylo zamýšleno. V roce 1998 již ale deficit dosáhl téměř třiceti miliard korun i přes to, že byl rozpočet původně schválen jako vyrovnaný. Počínaje rokem 2000 se již stalo pravidlem, že skutečný deficit byl zhruba o třicet procent vyšší než jeho očekávaná výše. Např. v roce 2001 byl plánovaný deficit 48,9 mld. Kč, skutečnost pak byla o 18 mld. Kč vyšší. V roce letošním obsahoval navržený rozpočet deficit 46,2 mld. Kč, Patria Finance ale již nyní očekává 83 mld. Kč. Pro příští rok je naplánován schodek ve výši 111 mld. Kč. Tato rekordní cifra nemá v historii České republiky obdoby. Rozpočtový výhled pro rok 2004 a 2005, kdy má být v obou letech deficit přesahující 100 mld. Kč, pak působí z pohledu veřejných financí jako špatný vtip.
Udržitelný rozpočet
Zatímco světové ekonomiky již dávno upustily od trendu vytvářet každoročně vyrovnané rozpočty, stále se považuje za nezbytné udržovat rozpočty dlouhodobě vyrovnané. Modernější verze tohoto tvrzení hovoří o vyrovnané strukturální složce státního rozpočtu. Člověk, který má navrhovat státní rozpočet pro budoucí období, nemá vůbec jednoduchou práci. Jak příjmy, tak i výdaje rozpočtu jsou totiž ovlivněny mnoha faktory, z nichž nejvýznamnějším je úroveň hrubého domácího produktu v daném období. Předpověď plnění rozpočtu tedy může být vždy pouze tak přesná, jako je přesný odhad HDP. Při vyšším růstu HDP lze očekávat z titulu progresivního zdanění příjmů fyzických osob vyšší příjmy a současně nižší výdaje ze sociální oblasti (podpory v nezaměstnanosti apod.). Pokud růst HDP klesá, daňové příjmy klesají ještě rychleji a státu narůstají pro změnu sociální výdaje. Cyklická složka státního rozpočtu je tedy právě tou složkou, která způsobuje rozpočtové výkyvy v závislosti na úrovni růstu/poklesu HDP. Strukturální složkou je pak zbytek, resp. rozpočet upravený o vliv fluktuací HDP. A právě tato strukturální složka by měla být dlouhodobě vyrovnaná. Stejně jako se HDP v průběhu času pohybuje kolem své optimální úrovně, měl by se stejným způsobem chovat i státní rozpočet.
Růst usnadňuje splácení dluhů
Výše uvedené tvrzení tedy říká, že v dobách hospodářské recese si mohou ekonomiky peníze půjčovat a tedy i tvořit rozpočtové deficity. T y by ale měly být spláceny v letech, kdy hospodářství roste, resp. kdy se pohybuje HDP nad svojí potenciální úrovní. Jelikož v současné době roste česká ekonomika historicky relativně vysokým tempem, lze očekávat, že je úroveň jejího HDP nad svou potenciální úrovní a rozpočtu jeho růst značně ulevuje. Zjednodušeně řečeno je strukturální deficit (očištěný o fluktuace HDP) státního rozpočtu zřejmě výrazně vyšší než ten, jehož výši čteme v novinách. Současný stav veřejných financí tedy může částečně připomínat časovanou bombu. Pokud by měla Česká republika v některém z následujících let čelit významnější hospodářské recesi, mohl by za stejných rozpočtových pravidel deficit státního rozpočtu vyskočit na o mnoho vyšší úroveň, než je 100 nebo 150 mld. Kč. Strukturální rozpočet České republiky byl podle některých studií vždy deficitní. Dokonce i v letech, kdy dosahoval účetního přebytku. Ten totiž mohl být způsoben pouze vyšším než očekávaným růstem HDP. A nejhorší je, že se zdá, že velikost strukturálního deficitu je rok od roku větší.
Vládní výdaje a hospodářská politika
Vládní výdaje jsou již po mnoho let jednou z hlavních součástí fiskální politiky a rozpočtové deficity bývají často výsledkem její aplikace. Základním cílem vládních výdajů je zvýšení agregátní poptávky a následně HDP. Takto zjednodušený výklad má ale závažná úskalí. Vůbec totiž není jasné, že růst vládních výdajů, ať už jakýchkoliv, vždy musí přispět i k růstu HDP. Zdrojem vládních výdajů totiž mohou být (a většinou i jsou) příjmy od daňových poplatníků. V tom případě pouze peníze, které by jinak utratili daňoví poplatníci, utratí stát. V takové situaci tedy žádný důvod pro oživení ekonomiky neexistuje. Obecně lze konstatovat, že vládní výdaje vytlačují soukromé investice. Pokud vláda podpoří podnik, který by bez pomoci zaniknul, fakticky tím znevýhodňuje jeho konkurenci. Jelikož lze očekávat, že trh sám stanoví optimální počet výrobců na trhu, státní podpora jedné firmě nejspíš způsobí, že z trhu bude muset odejít firma jiná.
Vliv vládních zakázek
Pokud by stát nabízel vládní zakázky firmám, které by neměly komu prodávat, může mít podobná politika svůj význam. Firmy začnou vyrábět zboží a poroste jejich produkt. Z ekonomického hlediska se situace projeví růstem HDP. Pokud stát nabídne vládní zakázku firmám, které již mají dostatek zakázek z privátního sektoru, tak má jedinou šanci. Musí svoji nabídkou ostatní klienty společnosti přeplatit. Taková vládní zakázka již v žádném případě nezpůsobí růst HDP, protože výroba firmy zůstane nejspíš na původní úrovni. T o, co se ale změní, bude cenová hladina. Jelikož v současné době nečelí Česká republika žádné hospodářské recesi, není ani prakticky možné povzbuzovat místní průmysl vládními zakázkami. Aktivní fiskální politika může vést s nejvyšší pravděpodobností pouze k nárůstu inflace. Trh představuje systém, který sám směřuje k rovnováze. Prakticky každý zásah do takové rovnováhy se musí projevit i někde jinde. Nechám-li desetilitrovou nádobu na dešti, přestane v ní přibývat voda až tehdy, pokud v ní bude opravdu deset litrů vody. Když ale poté přijde vychytralý státní úředník a přilije do nádoby další litr, voda (překvapivě!) přeteče. Když stát dotuje jednu firmu, pravděpodobně uškodí jiné. Když stát podpoří zaměstnanost v jednom regionu, pravděpodobně ji sníží jinde. Státní zásahy do ekonomiky mají ještě jeden nepříznivý efekt. Skutečnost, že do nějakého projektu investuje stát, pravděpodobně znamená, že podobný projekt nelze na efektivním trhu realizovat. T o, že ho stát prostřednictvím svých výdajů prosadí, tak způsobí situaci, kdy nebude možné realizovat jiný projekt, který by za jiných okolností na trhu obstál. Tímto tedy vládní výdaje ekonomice spíše škodí, neboť se upřednostňují neefektivní projekty před efektivními (u těch efektivních se vždy najde investor, který je do nich ochoten investovat). Průměrná výnosnost projektů se tedy snižuje, stejně jako výkonnost celé ekonomiky. Sportovci, kteří soupeří na mistrovstvích světa, jsou vy
bíráni na základě svých výsledků při sportovních soutěžích. Jen stěží si lze představit, že by je vybírali bez ohledu na jejich výsledky státní úředníci. V hospodářské soutěži (která se od té sportovní zas o tolik neliší) je něco takového však zcela běžné. Jak již bylo řečeno, rozpočtové deficity, kterým má podle rozpočtového výhledu v nejbližších letech čelit česká ekonomika, jsou nepřiměřeně vysoké. Navíc za současného stavu ekonomiky ani neexistují příliš významné důvody tak vysoké schodky realizovat.
Přebytek/schodek státního rozpočtu
Období schválený skutečný
1993 - 1 081 000 000 Kč
1994 - 10 449 000 000 Kč
1995 9 300 000 000 Kč 7 230 000 000 Kč
1996 - -1 562 000 000 Kč
1997 - -15 718 000 000 Kč
1998 - -29 330 000 000 Kč
1999 -31 015 000 000 Kč -29 634 000 000 Kč
2000 -35 180 000 000 Kč -46 060 000 000 Kč
2001 -48 980 000 000 Kč -67 698 000 000 Kč
ZDROJ: ČSÚ
