Karlínský Nile House sice zvenku nevypadá zrovna přátelsky, vnitřní atrium se štíhlými červenými sloupy nesoucími prosklenou střechu však rozhodně dělá z budovy jednu z nejzdařilejších nových pražských „administraček“. Pozoruhodným architektonickým počinem – a to je snad ještě vzácnější – je také řešení interiérů, konkrétně kanceláří společnosti Deloitte. Ta si najala britskou specialistku na kancelářské prostory Sevil Peachovou.
Společnost do konce loňského roku sídlila v Ungeltu na Starém Městě, v několika vzájemně propojených historických domech. Důvodem stěhování prý byla snaha posílit firemní identitu a podpořit komunikaci a dynamiku uvnitř pracovních týmů. Zkrátka a dobře to, co vám řekne každý šéf, když vám přijde oznámit, že napříště už nebudete mít vlastní kancelář.
Jakkoliv účelně a banálně mohou argumenty o výhodách velkoprostorových kanceláří znít, v tomto případě se dá věřit ve funkčnost zvoleného řešení. Sevile Peachová říká, že pracovní prostředí má člověka stimulovat. Open space nepovažuje za samospasitelné řešení, ale je si vědoma i negativ. „Velkoprostorové kanceláře svou monotónností často připomínají hřbitov,“ prohlašuje.
Jednotlivá patra designérka důmyslně rozčlenila na řadu zón a polouzavřených částí, které poskytují nezbytný pocit soukromí. Značnou pozornost také věnovala místům, kde se zaměstnanci potkávají (kopírka, kávovar, přihrádky na poštu…), a prostorům určeným k relaxaci či neformálním poradám. Jejím heslem totiž je: „Není pravda, že když nesedíme u stolu, nepracujeme.“ Silnou stránkou jejího návrhu je rovněž pestrost a funkční variabilita jednotlivých částí.
Kvalitní prostorové řešení ještě podtrhuje užití špičkového designu. Základem je nábytek společnosti Vitra – flexibilní stolový systém Joyn od Ronana a Erwana Bouroullecových a kancelářská křesla od Alberta Medy.
Odpočinkové zóny jsou vybaveny sedacím nábytkem od klasika z největších – Arneho Jacobsena. Skutečnou designovou lahůdkou jsou slavná křesla Uovo (Vajíčko), která navrhl v roce 1958.
