2020) mluví i v jiné souvislosti než v té s vychytanými góly a vyhranými poháry. Do Manchesteru nastoupil v prosinci 1957. O necelé tři měsíce později byl se svými spoluhráči na palubě letounu mířícího z Bělehradu. Při mezipřistání v Mnichově stroj doplnil pohonné hmoty, ale při pokusu o vzlet havaroval. Zemřelo v něm dvacet tři cestujících, z toho osm z Greggova týmu. Nebýt jeho, byla by bilance mrtvých mnohem vyšší.
Harrymu Greggovi se z vraku letadla podařilo dostat ven jen s lehkými poraněními v obličeji. Pokyn k útěku do bezpečí z důvodu hrozící exploze vědomě ignoroval. Vrhl se zpět do trupu letounu a z hořící kabiny se mu podařilo vyprostit těhotnou manželku jugoslávského diplomata s malou dcerkou a pět svých spoluhráčů, z nichž dva byli v bezvědomí. Zahájil oživování trenéra Matta Busbyho, který ho do Manchesteru United přivedl. Klub za Gregga tehdy zaplatil nejvyšší sumu, jaká byla kdy do té doby v anglické lize za brankáře vydána. Díky důvěře Busbyho zažil v bráně Manchesteru hvězdnou kariéru. Trenérovi ani klubu ale nezůstal nic dlužen. Busby díky jeho včasnému zásahu havárii letounu přežil a Gregg se postavil při zápase znovu do brány už o třináct dní později.
Když za další tři měsíce chytal při finálovém zápase anglického fotbalového poháru proti Bolton Wanderers, chtěl vyhrát víc než kdy jindy. Spolu s ním se zápasu zúčastnili jen čtyři další hráči z původního kádru, ostatní byli nováčci nahrazující ty, kteří přišli o život při mnichovské havárii nebo byli vážně zraněni. Na finále se přišlo podívat téměř sto tisíc fanoušků.
Osud ale nestál na straně Manchesteru, který tehdy na pohár nedosáhl. Klub se i pod vedením uzdraveného Busbyho po prodělané tragédii těžce stavěl na nohy a anglický pohár se mu podařilo vyhrát až v roce 1963. Gregg ale v den finále v bráně nestál. Dlouhodobě ho trápilo zranění ramene a paže, se kterou hýbal jen s velkými bolestmi. V klubu zůstal do roku 1966 a dodnes je jedním z jeho nejslavnějších brankářů.
Nezapomínal ale ani na rodné Severní Irsko, kde začínal svou fotbalovou kariéru, i když naději na zisk medaile s národním týmem neměl. Při fotbalovém mistrovství světa, které se v roce 1958 odehrávalo ve Švédsku, předváděl neuvěřitelné výkony a byl jmenován nejlepším brankářem šampionátu.
Po ukončení profesionální hráčské kariéry se věnoval fotbalovému managementu a tréninku brankářů. V roce 1995 získal Řád britského impéria a loni byl povýšen do hodnosti důstojníka britského impéria.
O autorovi| Klára Donathová donathova@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU