Ne každý domov pro seniory musí vypadat jako nevzhledná šedá krabice. Rekonstrukce historického areálu v Praze na Hagiboru, kterou provedla roku 2008 Židovská obec v Praze, je toho dobrým příkladem.
Foto: Domov sociální péče Hagibor
Velkou část Židovské obce v Praze tvoří lidé vyššího věku. Obec se proto roku 2008 rozhodla vybudovat pro ně na rozhraní Vinohrad a Strašnic, v místě zvaném Hagibor, nový domov sociální péče.
Lokalita nebyla vybrána náhodně. Místo leží v sousedství židovského hřbitova a s životem pražských Židů je spojeno více než sto let. Přesto byla rekonstrukce a dostavba původního chorobince, sloužícího do roku 2006 potřebám Vinohradské nemocnice, velmi riskantní. Sousední parcela je totiž od 90. let minulého století zabrána budovou hotelu Don Giovanni a jen pár metrů odtud vyrostlo před nedávnem nové sídlo přísně střeženého Rádia Svobodná Evropa.
Židovská obec se však k tomuto odvážnému kroku přece jen odhodlala. Komise ze čtyř předložených návrhů vybrala projekt Jana Línka, který jako jediný přišel s propojením staré a nové stavby. Řešení se pro daný účel ukázalo jako velmi vhodné a kromě finálové nominace v soutěži Stavba roku 2008 nakonec získalo i Cenu předsedy senátu Přemysla Sobotky.
Nadační chorobinec
Historie objektu sahá do roku 1888, kdy se Židovská obec v Praze rozhodla, že pro své členy zřídí nemocnici a chorobinec (domov pro staré a nemocné). Založila proto „Jubilejní Nadaci císaře Františka Josefa pro choré“, která spolu s dalšími nadacemi shromažďovala peníze pro tento účel. Roku 1906 byl ustanoven „Výbor pro zřízení chorobince“ a již v listopadu 1908 nadace zakoupila pozemky č. 1 339 a č. 1 340 pod Novým židovským hřbitovem ve Strašnicích. Sousední parcely č. 1 338 a č. 1 341 přitom vlastnila spřízněná „Nadace Dr. Davida Seegensche pro zřízení dětské homeopatické nemocnice“. Původně měly sloužit k rozšíření hřbitova, nakonec byly ale také do projektu zahrnuty.
Slavnostní otevření chorobince proběhlo 11. května 1911. Stavbu provedl plzeňský stavitel Antonín Schlosser podle projektu architekta Viktora Kafky a součástí areálu byla kromě budovy i rozsáhlá zahrada. V ústavu žilo v době vzniku 16 chovanců, roku 1935 už 67, a za nacistické okupace dokonce až 130. Stavba nemocnice se však neustále odkládala. Proto, když roku 1926 sportovci židovského sportovního klubu Hagibor (hebrejsky „hrdina“) ztratili možnost využívat hřiště Sparty na Letné, byl místo nemocnice na pozemku postaven sportovní stadion. Jméno klubu se přeneslo na celou oblast, která tak dostala dnešní název.
Nadvláda zla
Když byl po německé okupaci roku 1939 vydán pro Židy zákaz navštěvovat běžné školy, hřiště či parky, stal se Hagibor jedním z posledních míst v Praze, kde si židovské děti mohly hrát nebo se scházet. To ovšem trvalo jen do roku 1943, kdy byl původní chorobinec zrušen.
V létě 1944 začala na území protektorátu platit nařízení o mobilizaci všech práceschopných osob a z Hagiboru se stal pracovní tábor, v němž se měla pro Německo zpracovávat slída. Na nucené práce sem byli nasazeni takzvaní „židovští míšenci prvního a druhého stupně“ (se dvěma nebo jedním židovským prarodičem). Roku 1944 pak začal být areál využíván také jako internační tábor pro „árijce“, kteří se odmítali s Židovkami rozvést. Prošlo jím na 3 500 lidí, včetně herce Oldřicha Nového a spisovatele Ondřeje Sekory, kteří oba měli židovské manželky.
Krátce po válce zde byl internační tábor pro kolaboranty a odsunované Němce. Poté byly pozemky vráceny Židovské obci v Praze a budova starobince opět sloužila jako útulek pro staré a nemocné členy komunity. Počátkem 50. let pak budova připadla Vinohradské nemocnici, jejíž dětské oddělení zde zůstalo až do dubna 2006. Židovská obec však o místo zájem neztratila. Zdejší areál nakonec získala v restituci a rozhodla se mu vrátit i původní funkci. Po dvouleté rekonstrukci a dostavbě zde bylo v květnu 2008 otevřeno nové středisko kompletní sociální péče.
Pražský Hagibor
Předchůdcem dnešního Domova sociální péče Hagibor byl nadační chorobinec, otevřený roku 1911. Jméno získala celá oblast ve 20. letech podle židovského klubu ŽSK Hagibor. Za protektorátu bylo místo posledním útočištěm židovské mládeže a budova sloužila seniorům až do roku 1943. Poté byl pozemek změněn na internační tábor a byly odtud vypravovány transporty do Terezína. Po skončení války sloužila budova krátce původnímu účelu. Od počátku 50. let pak patřila až do roku 2006 Vinohradské nemocnici.
Život v atriu
Architekt Línek se rozhodl zachovat původní budovu Hagiboru, která se ovšem kvůli hluku z Vinohradské třídy stala pro bydlení starých lidí nevhodná. Obytné prostory proto umístil do novostavby, která navazuje na severní straně na historickou budovu a vytváří rozsáhlý vnitřní dvůr se zahradou. Do rekonstruovaného hlavního objektu situoval společné prostory, komunitní centrum a administrativu. Vznikl tím uzavřený areál s plynulými přechody mezi soukromými a společnými prostory, který splňuje i požadavky na bezpečnost: Jediný vstup je hlavním vchodem do historické budovy.
Srdcem areálu je obytné atrium se zahradní úpravou a potůčkem. Cílem autora bylo vytvořit vnitřní svět, který by dodával seniorům pocit intimity a bezpečí. Obytné prostory jsou orientovány do atria, všichni obyvatelé tak mají přímý přístup do zahrady a žijí v klidném, chráněném prostředí. Vnitřní dvůr může navíc židovská obec využívat i pro oslavy svátků a nejrůznější společenské události. Staří lidé tak neztrácejí kontakt s komunitou a jsou stále součástí jejího života.
