Jestli se inspirovali u Gordona Ramsaye nebo u Davida Ratha, je nakonec lhostejné. Oba po svém dokumentují zhrubnutí a banalizaci veřejného prostoru. Tak dlouho si divák žádal pořádného kuchařského pořadu bez žvatlání a la Vochomůrka či jiného hereckého natřásání, až se mu dostalo Babici s Pohlreichem. Chraň bůh, že bych je snad chtěl srovnávat. Váhové kategorie jsou evidentní. Styl bulváru je však tentýž.
Zatímco samozvaný mistr Jiří Babica na Nově vrší nesmysl na nesmysl a zakrývá to nejširšími kuchařskými rameny na světě, skutečný guru Zdeněk Pohlreich věren své nekonvenční povaze vykládá banální samozřejmosti slovníkem pražské ulice krátce před svítáním, až se vypípávačům na Primě zavařují zvukařské pulty. Nejpeprnější hlášky šéfkuchaře Imperialu otisknout nelze, a tak už zbývají jen závěry, které vskutku objevují nové kontinenty. Že suroviny mají být čerstvé, vysokou kvalitu nepořídíte nejlevněji, že půlka restauratérů jsou loupežníci a neumětelové a host, který jim věří, je blbec.
Zato výroky páně Babicovy se šířením po internetu stávají klasickými. Jen několik ukázek:
„Tvrdý játro neni tak dobrý jak měkký játro.“
„Kurkuma je japonskej šafrán, kterej se používá kupodivu v Indii. Je to v podstatě takový barvivo. Ale blíží se to samozřejmě ke kari“.
„Mozarella je takovej sýr bez chuti a bez zápachu. Ale je dost populární. Lidi, který hubnou, ho maj rádi.“
„Kdo nemá žampiony, tak ať si tam dá nějaký jiný houby. A teď důležitý, kdo nemá žádný houby, tak ať si tam nedává vůbec žádný houby.“
„Pakliže budete mít štěstí jako já, že váš manžel, babička nebo dcera byli na rybách a přinesli kombinaci lososa, tresky a sumce, což se samozřejmě může podařit…“
Nýmand Babica i šampion Pohlreich mají ovšem něco společného. Na rozdíl od show takového Jamieho Olivera si z jejich slovní kanonády divák moc neodnese. Nedozví se, kde v Česku sehnat kvalitní rajčata, jak je to s izraelskou petrželkou, jak udělat jehněčí, aby se rozplývalo jako masíčko z nemluvněte, ani které bylinky se fakt nemají kombinovat. Jen hodně pokřiku, který nahrazuje vzrušující fakta. O jemném umění kulinářském ani nemluvě. V tom se podobají přenosům z Parlamentu. Chlívek, lihovar a Pandrhola vládnou i nad našimi hrnci.
