Novákův manažerský tým dal Vítkovicím právo na život
Poměrně potichu, bez velkého mediálního poprasku proběhla letos v České republice jedna opravdu velká, úspěšná a tvrdá restrukturalizace. Rozhodující podíl na proměně akciové společnosti Vítkovice z fakticky mrtvého kolosu v nadějnou firmu čekající na strategického partnera má tým současného předsedy představenstva a generálního ředitele Václava Nováka. V tom nejlepším slova smyslu lze členy tohoto týmu nazvat řezníky roku 2000. V hlasování o nejoblíbenější osobnost by sice patrně nezvítězili, nicméně se jim podařilo oddělit hodnotné maso padlého kusu a zachránit majiteli, kterým je stát, podstatnou část jeho majetku a zároveň zachovat živobytí pro tisíce obyvatel už tak těžce zkoušeného Ostravska. Když letos na apríla nastupoval Václav Novák do Vítkovic, měl podnik za sebou téměř rok neúspěšných pokusů o zastavení definitivního pádu. Loni na jaře se podařilo odstavit od řízení podniku manažerskou společnost Rafis Trading, které podle privatizačního projektu dnešního poslance ODS Martina Kocourka svěřila podnik poslední vláda Václava Klause. To bylo ale všechno. Pod dohledem náměstkyně ministra průmyslu a obchodu Milady Vlasákové bylo sice zkonstruováno nové vedení firmy, to však nedokázalo prakticky nic. Podnik se zásadním způsobem zpožďoval s výplatou mezd. Dohoda mezi bankami o zachování angažovanosti, takzvaný standstill agreement, byla nedosažitelná. Vyhozené tři miliardy. Na podzim hrozilo naprosté zastavení podniku. Sociálnědemokratická vláda tehdy stále v režii ministerstva průmyslu a obchodu podnikla záchranné kroky a napumpovala do Vítkovic od září do prosince téměř tři miliardy korun. Gigantická suma však protekla podnikem, aniž by zahřála třeba jen kilo železa. Přesně tak, jak upozorňovali kritici vládního rozhodnutí. Jakmile se peníze objevily na účtech, bankéři si je za nesplacené úvěry okamžitě stáhli. Podnik byl dál v maléru. Hned 5. ledna omezila Severomoravská plynárenská Vítkovicím dodávky plynu. Dvakrát během prvního měsíce roku zastavila Nová huť dodávky surového železa do vítkovických oceláren, protože podnik neplatil. Banky se sice nakonec dohodly, že podnik nechají žít, podepsaly dohodu, situace se však nezlepšovala a podnik nezadržitelně spěl ke konkursu. Ztráta za rok 1999 činila téměř deset miliard korun. Ke konci letošního března dlužil podnik bankám a dalším věřitelům přes jedenáct miliard korun. Zásadní řešení však přijala vláda 9. února letošního roku. Fond národního majetku dostal za úkol založit dceřinou společnost Osinek, která za úvěr ve výši 2,8 miliardy korun od komerčních bank zaručený Konsolidační bankou bude financovat výrobu ve Vítkovicích. Od nákupu suroviny, přes výrobu až po expedici bylo vše majetkem Osinku, takže žádný věřitel nemohl sáhnout na provozní peníze. Podnik však nebyl ani za této situace schopen vyrábět bez ztráty. Dvě zprávy. Vedení podniku najmenované Vlasákovou nebylo zjevně schopné dosáhnout změny. Konsolidační banka spolu s Revitalizační agenturou proto poslala do Vítkovic Václava Nováka, který měl za sebou úspěch při restrukturalizaci průmyslové části skupiny Expandia. Předsedou představenstva byl jmenován 31. března. Sám Novák na svůj nástup vzpomíná celkem s humorem: „Hned jsem se rozhodl sejít s představiteli odborů a vysvětlit jim restrukturalizační projekt. Když jsem přišel na shromáždění odborářů, oznámil jsem jim, že mám pro ně dvě zprávy. Smáli se a čekali otázku, zda chtějí dřív slyšet tu dobrou, nebo špatnou. Řekl jsem jim, že mám dvě špatné zprávy. Není na výplaty a polovinu lidí musím propustit. Nakonec naše záměry podpořili. Podnik byl skutečně v tragické situaci, přidaná hodnota na pracovníka činila v té době zhruba dvaadvacet tisíc korun. To odpovídalo přibližně mzdovým nákladům. Cash flow zkolabovalo. Denně do podniku přetékalo pět milionů korun. Jen na výplaty bylo každý měsíc potřeba dvě stě milionů. Vedení podniku nemělo kontrolu nad vstupy ani výstupy, podniky vysávaly nejrůznější firmy, spojené často ještě s původními majiteli. Náklady byly zcela neprůhledné, v podniku byla obrovská přezaměstnanost. Akutně hrozilo prohlášení konkursu. V přednášce o restrukturalizaci Vítkovic na Strategickém fóru letos v listopadu vzpomínal Novák na to, jak jeho tým musel zlikvidovat obchodní organizaci, aby dostal pod kontrolu peněžní toky firmy. Obchodníci jednoho dne našli zamčené kanceláře a čekaly je výpovědi. Jen někteří z nich našli místo v nové struktuře. Z loňských zhruba dvanácti tisíc zaměstnanců by mělo ve Vítkovicích zbýt na konci roku 7500 lidí a v příštím roce může tento trend pokračovat. Ne všichni samozřejmě opouštějí podnik s výpovědí. Některé odchody jsou v rámci přirozeného úbytku, část lidí odchází v rámci outsourcingu. Zachování výroby však má nesmírně kladný vliv na zaměstnanost v regionu. Ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr letos v květnu konstatoval, že případný krach Vítkovic by připravil o práci dalších šestnáct tisíc lidí v navazujících oborech v regionu. Nepotřebné pryč. Podnik byl novým vedením rozdělen do čtyř výrobních divizí: Ploché výrobky (vlastní hutě), Těžké strojírenství, Energetické strojírenství a Ocelové konstrukce. Do další divize byly soustředěny servisní provozy, a ty jsou postupně outsourcovány. Veškerý zbytný majetek byl nabídnut k prodeji. V příštím roce by za něj Vítkovice mohly utržit až miliardu korun. Na prodej je Palác kultury a sportu, hotel Atom, zimní stadion Ledňáček a mnoho nemovitostí v podobě obytných a správních budov i pozemků. Výsledky se dostavily neobyčejně rychle. Po půlroce fungování nového vedení podnik dosáhl pozitivního cash flow, které stále roste. Ztráta se prudce snížila a hutní provozy jsou vysoce ziskové. Václav Novák připouští, že pomohla celosvětová konjunktura hutního průmyslu. Štěstí je však v takových projektech vždy potřeba a zejména přeje připraveným. Rozhodlo vyrovnání. Po pravdě řečeno, k odvrácení krachu Vítkovic rozhodně nestačily zmíněné první kroky věcné restrukturalizace. Dluh, který ležel na podniku, byl nesplatitelný. Od počátku bylo jasné, že věřitelé nemohou dostat zpět všechny své peníze. Proto šel v květnu do vlády projekt finanční restrukturalizace, který počítal s vyrovnáním. Reálnost záměru zvýšila novela zákona o konkursu a vyrovnání, která snížila limit pro uspokojení věřitelů při vyrovnání z 45 na 30 procent. Návrh na povolení vyrovnání byl soudu podán na konci června. Ostravští soudci se pochlapili a povolili vyrovnání za necelé tři měsíce. Už předtím však začala Česká finanční na základě rozhodnutí vlády odkupovat zejména menší pohledávky vůči Vítkovicím, aby snížila riziko konkursní žaloby. Pohledávky do pěti milionů bylo možné prodat za 65 procent nominální hodnoty, do deseti milionů za 55 procent, do dvou set milionů za patnáct procent a nad tuto hranici za deset procent. Vyrovnání režírované Revitalizační agenturou nakonec prošlo velmi hladce. Na schůzi věřitelů pro ně hlasovalo 685 z 687 přítomných věřitelů, jejichž pohledávky přesáhly sedm miliard korun. Závazky akciové společnosti Vítkovice se v tom okamžiku snížily o pět miliard korun a cesta k záchraně byla definitivně otevřena. Přes přesvědčivost konečného hlasování nebylo do poslední chvíle jasné, jak dopadne. Dlouho kupodivu váhali věřitelé zastupující stát. Například Správa sociálního zabezpečení se zdráhala přihlásit do vyrovnání. Bylo by opravdu kuriózní, kdyby kvůli neochotě sociálních orgánů přišlo na Ostravsku o práci šestadvacet tisíc lidí. Problém byl i s majiteli vítkovických obligací. Ti požadovali vyplacení pohledávek v plné výši, hrozili návrhem na konkurs a žalobami na to, že jim firma podávala nepravdivé údaje o svém hospodaření. Nyní čeká Vítkovice snížení základního jmění z 10,6 miliardy na 1,3 miliardy a následně jeho opětovné navýšení formou kapitalizace pohledávek věřitelů, kteří se rozhodli neúčastnit vyrovnání. Týká se to zejména Konsolidační banky, které Vítkovice dluží ještě 2,2 miliardy korun. Konkurs je odvrácen a zbývá dost času na přípravu prodeje jednotlivých divizí firmy. Firma podstatně zlepšila své hospodaření. V listopadu a v prosinci by přidaná hodnota na jednoho pracovníka měla zřetelně přesahovat čtyřicet tisíc korun a podnik s přehledem vydělává na mzdy. Peníze, které stát svěřil Osinku na financování výroby, se za tři čtvrtě roku ve Vítkovicích otočily čtyřikrát. Václav Novák říká, že recept na úspěch je velmi jednoduchý. Jde jen o to vzít na vědomí možnosti odbytu a tomu přizpůsobit všechny nákladové položky. Teprve potom, co je podnik stabilizován, lze uvažovat o expanzi. Po její aplikaci bude zjevně z mrtvého gigantu několik středně velkých firem se značnou nadějí na přežití. Letošní Vánoce tak mohou být pro vítkovické zaměstnance určitě klidnější než ty minulé. To v sousední Nové huti jsou na tom zřetelně hůř. Ty teprve razantní zásah čeká. Snad se ho dočkají v lepším stavu než Vítkovičtí.
