Myslíte, že koalicí navrhované použití výnosu ze zvýšené DPH pomůže hospodářskému růstu?
- ano 20,2 %
- ne 67,0 %
- nevím, nemám názor 12,8 %
Růstu se úpravou ve využívání výnosu z daně z přidané hodnoty nepomůže. Shodla se na tom více než dvoutřetinová většina respondentů pravidelné ankety týdeníku EURO, ale věděl to už Winston Churchill. „Národ, který se chce dopracovat k prosperitě prostřednictvím daní, je na tom jako muž, který stojí v kýblu, tahá za držák a snaží se zvednout sám sebe,“ odpověděl jeden z manažerů citátem bývalého britského premiéra.
Jiní ředitelé se nezamysleli pouze nad koaličním návrhem, ale pokusili se dopátrat podstaty ekonomické reformy. „Celá akce se především jeví jako druhá fáze zdražování, a vůbec ne jako reformní krok,“ tvrdí jeden z nich v odpovědi a svůj názor zdůvodňuje, „Problémy státních výdajů se v další míře přenášejí na občany a současně je zde zjevná snaha o zalepení úst sociálně nejohroženějším skupinám obyvatel jednorázovými příspěvky. Přitom navrhované sociální kompenzace nemohou zvýšení výdajů v žádném případě kompenzovat. Vždyť jenom citelné a zejména zbytečné zvýšení daně u vodného a stočného se přece promítne do všech výrobků, ale i služeb. Sice pětiprocentní sazba zůstala, ale její obsah je spíše vyprázdněný, a na druhou stranu snížení sazby z 22 procent na devatenáct vyvolává naprosto falešné naděje na zlevnění výrobků, kterých se týká. To je však přece v rukou obchodníků, kteří je zcela určitě budou považovat za vítaný bonus pro sebe, a ke skutečnému snížení cen proto vůbec nedojde.“
Další z účastníků Manažerského barometru rovněž glosuje snahu státních úředníků oživit ekonomiku. Uchyluje se při tom k jemné ironii: „Vláda ČSSD už roky usilovně snaží utrácet stovky miliard na podporu růstu HDP, a dokonce kvůli tomu ve formě deficitu rozpočtu výrazně zadlužuje stát. A nevšiml jsem si, že by Česká republika byla díky tomu tygr střední Evropy. Spíš se jako hroch rochní v bahně a z pohledu růstu zaostává.“ Jeho kolega pouze podotknul: „Je to celé nesmysl a připadá mi to, že vlastně nevědí, co chtějí. Tato změna je jen náplastí na rozbolavělém těle sociální demokracie, pokud jde o soustavnou ztrátu volebních preferencí.“
Rada, jak se ze zmiňovaného bahna dostat, zazněla v reakci jiného respondenta. Je přitom podstatně odlišná od té, s níž přišla koalice: „Ekonomickému růstu by mnohem více pomohlo, kdyby nově navržené změny více podpořily firmy, například snížením zdanění firem a zdanění práce. Pomoc podnikům zkrácením odpisů od roku 2005 je nedostatečná.“
Pětina ředitelů v anketě ocenila snahu o snížení deficitu státního rozpočtu. Poukázali však na to, že nižší schodek a nastartovaný růst nejsou totéž. V následující odpovědi její autor navíc kritizuje snahu politiků zavděčit se voličům: „Musím ocenit, že reforma má alespoň za cíl snížit deficit státního rozpočtu. Co však musím rozhodně odsoudit, je otevřené kupování si hlasů voličů před senátními a evropskými volbami nabízením mimořádných příspěvků pro rodiny, důchodce a další. Jaký je rozdíl, když vláda dá občanům svého voličského spektra těsně před volbami mimořádný příspěvek, nebo když dá někdo členům výběrové komise rozhodující o státní zakázce obálky s penězi, aby mu byli nakloněni?“
Dalšímu řediteli připadá navrhovaný krok pouze jako rozumný rozjezd: „Určitě to částečně podpoří hospodářský růst, jde jen o to, nezastavit se v půli cesty. Logicky navazovat by mělo omezení mandatorních výdajů státního rozpočtu, zejména zamezení zneužívání sociální podpory. Zde by měla být přijata účinná opatření, která budou mít oporu v zákonech tak, aby byl zaveden strop na veškeré sociální dávky pro jednoho žadatele a jednu rodinu v měsíci a roce. Také by úřady práce měly dostat účinný nástroj, aby mohly vyřadit z evidence uchazečů právě ty lidi, kteří stejně pracovat nechtějí a jde jim pouze o bezpracné hmotné zabezpečení na úkor ostatních daňových poplatníků. Nejenže by poklesla míra nezaměstnanosti, ale také by se určitě zvýšila motivace některých lidí najít si práci. Pokud se bojíme kroku do neznáma či máme pochybnosti, zda je právě toto krok správným směrem, tak se dá jen konstatovat, že Slováci to zavedli a mají s tím skvělé výsledky - poklesla nezaměstnanost a ušetřilo se spousty peněz.“
Manažer zmiňovaný v úvodu textu se tentokrát omezil na výstižné citáty. Kromě Churchilla si nad otázkou týdeníku EURO vzpomněl na Voltaira (Obecně, umění vládnout zahrnuje jen schopnost sebrat co nejvíce peněz jedné skupině obyvatelstva a dát je jiné.), George Bernarda Shawa (Vláda, která okrádá Petra, aby zaplatila Pavlovi, bude vždy závislá na Pavlově podpoře.), Ronalda Reagana (Když se to hýbe, zdaň to. Když se to i nadále hýbe, reguluj to. Když se to přestane hýbat, dej tomu dotaci.) a na Marka Twaina (Život, svoboda a majetek žádného člověka není v bezpečí, když zasedá zastupitelský sbor.)
Odpovídalo 94 manažerů
