Zkušenosti zejména z anglosaských zemí ukazují, že „class action“ dovede být účinná, a právě hrozba ohromných vysouzených náhrad zcela nepochybně odrazuje silné korporátní hráče od zneužívání postavení
Kondor krocanovitý není hezké ptáče a na rozdíl od toho andského jej ani nikdo neopěvuje. Jenže dokáže něco úžasného. Jak tak krouží nad lesem, odhalí svoje budoucí sousto – nějakou tu zahnívající zdechlinu ukrytou pod listím – čichem, nikoli zrakem. V ekosystému amerického lesa plní důležitou funkci. Lidé, kteří se živí třeba vymáháním pohledávek, a nyní to zkoušejí sbíráním plných mocí, aby mohli „zastupovat národ“ v soudních přích s bankami kvůli poplatkům, jsou na tom stejně. Spolehlivě vyčenichají, kde se v příšeří schovává něco shnilého, na čem by šlo vydělat, koho by šlo zmáčknout k výplatě nějaké kompenzace. Stejně jako supi nebo šakali, plní tihle „potravní specialisté“ v našem ekosystému důležitou funkci. Český spotřebitel, který je „odrbáván na každém nádraží“, může z jejich aktivit na trhu Finančních služeb, kde se chystá ekvivalent hromadných žalob, přímo i nepřímo profitovat.
Zkušenosti zejména z anglosaských zemí totiž ukazují, že „class action“ dovede být účinná, a právě hrozba ohromných vysouzených náhrad zcela nepochybně odrazuje silné korporátní hráče od zneužívání postavení.
V našem prostředí, kde orgány, které mají chránit spotřebitele a kultivovat trh směrem k soutěži, jsou tak pozoruhodně bezzubé, až to vyvolává podezření z podjatosti ve prospěch hřísníků, lze tuto hygienickou funkci „hromadných žalob“ považovat za svým způsobem ještě významnější.
Vykrucování tiskových mluvčích jednotlivých bank, že už tento typ poplatků zrušily anebo nabízejí bezpoplatkový produkt, který vše zahrnuje do úrokové sazby, nasvědčuje tomu, že banky příjezd predátorů neberou na lehkou váhu. Týdeník Euro vám přináší přehlednou informaci, co se vlastně na poli žalob na banky kvůli poplatkům za vedení úvěrových účtů chystá, na tomto místě je potřeba zdůraznit pár základních ekonomických souvislostí.
Zaprvé, poplatky účtované bankami jsou v některých případech opravdu nejen vychytralé – a zrovna ten za vedení hypotečního účtu k nim patří – ale zároveň jejich obhajoba ze strany bank nepatří k vybroušeným klenotům bystré mysli. Posuďte větu: „Podle nás je korektnější forma poplatku než navýšení úrokové sazby. To by totiž paradoxně některým klientům, zejména u vyšších objemů úvěru, náklady zvýšilo.“ Houby s octem, poněkud archaicky a stále ještě slušně řečeno.
Zadruhé, z obchodního hlediska je účel poplatků u úvěrových obchodů zřejmý a přesně opačný: tahat z klienta peníze způsobem, který je méně viditelný, a při opticky stejné úrokové sazbě dostat více peněz z těch, kteří čerpají menší úvěr. V přepočtu na roční procentní sazbu nákladů (RPSN), která podchycuje (nebo by alespoň měla) i všechny platby tohoto typu, je to zřejmé. Nicméně RPSN není výsledkem samoregulace poskytovatelů půjček, ale výsledkem legislativní akce státu na ochranu spotřebitele, která přinutila tuhle informaci banky zveřejňovat.
Zatřetí, sama snaha skrývat skutečné úrokové náklady do nějakých poplatků svědčí o tom, že banky svému byznysu rozumějí. Vědí, že lidé jsou „vizuální zvířata“ a rozhodují pod vlivem toho, co vidí – v tomto případě zdánlivě velmi nízkou úrokovou sazbu. Kdyby lidé nebyli „vizuální zvířata“, byla by Pamela Anderson vším možným, jen ne herečkou a módní návrháři by byli neznámou profesí.
Ve vizuálním světě záleží na tom, co jak velkým písmenem zdůrazňujete. S prominentně zvýrazněnou informací o RPSN banky zákazníka nelákají, bodejť by taky vědomě vstupovaly do takového typu soutěže, jejímž následkem by byl s vysokou pravděpodobností citelný pokles zisků. Cenová transparence může být úspěšnou strategií, s níž proniká na trh a snaží se na něm získat podíl zcela nový hráč, přilákaný vysokými ziskovými maržemi oligopolu. Vysoké marže a vysokou míru koncentrace potvrzují statistiky. Jenže marže přitahují nejen nové konkurenty, ale – za předpokladu, že soudy dají žalobám za pravdu – také jiný typ hráčů. Jeli v ekosystému prostor pro predátory, ačkoli ti nejsou povoleni (neboť ovečky jsou papírově chráněny), bude tu i prostor pro ty, kteří vyčenichají příležitost a na nedostatečnou ochranu oveček důrazně upozorní. Kde jsou predátoři, najdete i mrchožrouty. Bude zajímavé sledovat, jak se v tomhle ekosystému rozebere česká justice.
O autorovi| MIROSLAV ZÁMEČNÍK, zamecnik@mf.cz
