Posílení transatlantické spolupráce má dnes, kdy se mění vztah Západu k Rusku, ještě další než pouze ekonomickou hodnotu
Transatlantické partnerství pro obchod a investice (TTIP; známé i jako Transatlantická zóna volného obchodu se zkratkou TAFTA) se během volební kampaně k evropským volbám na okamžik vynořilo z oblasti zájmu expertů, podniků i lobbistů a proniklo až na stránky novin. Politici se předháněli v tom, aby buď děsili Evropany tím, co dohoda přinese (konec farmářských trhů byl jedním z klenotů), nebo slibovali, že před důsledky dohody voliče ochrání (americká auta, osobní data a podobně).
A tak navzdory tomu, že vyjednávání o transatlantické obchodní dohodě je teprve na začátku, mnozí si mohou myslet, že TTIP to má předem prohrané. Přitom dobře vyjednaná smlouva může představovat impulz pro rozvoj ekonomik a podnět pro liberalizaci obchodu i jinde. Navíc, ze strategického hlediska je dnes, v situaci, kdy dochází k změně vztahu Západu k Rusku, hodnota posílení transatlantické spolupráce ještě vyšší než přínosy ekonomické.
Odstranění překážek mezinárodního obchodu (cla či nezdůvodněné bariéry typu nákladných certifikací a norem) je jednou z mála politik, která má přínos pro obě strany. Umožňuje využít výhody jednotlivých zemí a spotřebitelům poskytuje lepší volbu. Krátkodobě může jít o nesnadný proces dotýkající se domácích firem, které tyto překážky chránily. Postižení průmyslníci a jejich lobbisté pak za své výhody vyvážené obvykle nevýhodami občanů neúprosně bojují. Nadnárodní jednání o snížení překážek obchodu pod hlavičkou Světové obchodní organizace (WTO) proto váznou.
PŘÍNOS PRO OBĚ STRANY Je s podivem, že dvě největší ekonomiky světa - Spojené státy a Evropská unie - nemají dohodu, která by obchod usnadňovala. Ač je průměrná výše vzájemných cel nízká (čtyři procenta), na řadu evropského zboží jsou uvalována vysoká cla, a tak si o volném přístupu na trh mohou nechat jen zdát (u aut je todeset až 25 procent, v případě strojů 12 procent, výrobků ze železa 12 procent, u mléčných výrobků až 139 procent). To vedlo představitele obou celků, aby na úrovni expertů zkoumali, zda by takováto dohoda dávala smysl. Výsledek byl „ano“, a v minulém roce se proto rozběhla jednání o dohodě.
USA i EU jsou stabilní ekonomiky s dlouhodobě fungujícími pravidly. Proto jednání, jež do těchto pravidel zasáhnou, nebudou snadná. I z toho důvodu vyjednávací týmy (za EU jedná asi 350 odborníků) dostaly jasný mandát od Evropské rady a Evropského parlamentu, který směr jednání určuje. Po více než roce dojde letos na podzim na nejvyšší politické úrovni k první analýze toho, co se daří, či naopak nedaří vyjednat. Poté bude na obou stranách Atlantiku rozhodnuto, jak dál. Jednání mohou pokračovat v dnešním formátu, může ale dojít i k zúžení dohody, nebo dokonce k zastavení rozhovorů.
Jednání tedy stojí na jasném politickém mandátu a zatím není nic dohodnuto (až bude, nastane čas pro ratifikaci smlouvy členy EU). Hlasy zvedající se proti smlouvě jsou spíše než reakcí na jednání (ta jsou z hlediska procedur poměrně transparentní) projevem víry v to, že čím méně budou země obchodovat, tím lépe se budou mít.
Přínosy smlouvy pro obě ekonomiky se odhadují na řádově desetiny procent růstu HDP ročně. Zdá se to málo, ovšem v době následující po krizi roku 2008 se každá desetina hodí víc než dřív a nese s sebou i nová pracovní místa. Propočteno do peněženek rodin, odhady říkají, že ty díky tomu získají (nebo ušetří) několik set eur za rok.
STRATEGICKÁ VÝHODA Ještě podstatnější jsou ale strategické výhody, pokud se smlouvu podaří dojednat. Je pravděpodobné, že při váznoucích globálních jednáních o obchodu v rámci WTO se TTIP stane modelem pro další obchodní dohody.
To Evropě i Americe bude vyhovovat a obchod to dále usnadní.
Nezanedbatelné při dnešním stavu světa, který po mnoha desítkách let opět budí nemalé obavy o bezpečnost a stabilitu, je i to, že smlouva by posílila transatlantické spojenectví jako partnerství supervelmocí, jež sdílejí naprostou většinu základních hodnot. Dokonce i z hlediska obav o nástup obchodní války mezi Západem a Ruskem nabízí obchodní sblížení mezi EU a USA přínos. Může pomoci uplatnit zboží, které Rusko nebude chtít nebo nebude schopno nakupovat. Pro Evropu by bylo velmi důležité uvolnění obchodu s energetickými surovinami, které může pomoci v tomto scénáři stabilizovat trh v EU.
Proto mě vzepětí hlasů, jež bez řádného zdůvodnění zatracují zatím nehotovou smlouvu, velmi znepokojuje. Dnes není rizikem, že evropští vyjednávači dospějí k špatné smlouvě, která bude k naší škodě přijata.
Spíše se může stát, že vyjednána bude smlouva dobrá, která ovšem na jedné či druhé straně Atlantiku nebude přijata.
Byla by to škoda nejen pro rozvoj všestranně výhodného obchodu, ale možná ještě více pro evropsko-americké vztahy. Jejich pevnost je dnes zřejmě to jediné, na čem může udržitelný rozvoj hospodářství a politická stabilita světa stát. Č
O autorovi| LUDĚK NIEDERMAYER ekonom a europoslanec za TOP 09 a Starostové
