Proti zdánlivé samostatnosti
Zákon ke korigování sociálního pojištění a k zajištění práv zaměstnanců (platný od 1. 1. 1999) vede k tomu, že se mnozí ve svobodném povolání musí začít obávat o existenci. Ve skutečnosti má zamezit přerůstání zaměstnaneckých aktivit do samostatné výdělečné činnosti. Příkladem je dálková doprava, kterou provozují řidiči jako samostatní podnikatelé s vlastními vozy. Podle zákona jde o zdánlivou samostatnost, pokud jsou splněna alespoň dvě kritéria z následujících čtyř:
1. Dotyčný nezaměstnává žádné zaměstnance s povinností sociálního pojištění.
2. Dostává pět šestin svého příjmu od zaměstnavatele.
3. Je závislý na zakázkách zaměstnavatele a včleněn do jeho podniku.
4. Nevystupuje podnikatelsky na trhu (například v novinových anoncích) a nenabízí zboží jiným firmám.
Pokud je zdánlivá samostatnost prokázána, musí zaměstnavatel a zaměstnanec platit na polovinu příspěvky na důchodové, zdravotní, nezaměstnanecké a pečovatelské pojištění. Ve sporných případech může být dotyčný „zdánlivě samostatný klasifikován jako podnikateli podobný subjekt. Pak je takový zaměstnanec povinen platit pouze důchodové pojištění.
Rudozelená koalice ovšem přehlédla, že hranice mezi samostatností a zdánlivou samostatností je u svobodných podnikání plynulá. Sem patří například obhájci, architekti, daňoví poradci, realitní makléři, žurnalisté, překladatelé či učitelé.
Šéf německého svazu svobodných povolání Arno Metzler vidí v zákoně hrozbu pro tisíce pracovních míst. Zaměstnavatelé budou nyní dávat smlouvy pouze těm, kteří nemohou být považováni za příští zdánlivě samostatné. Tři a půl milionu samostatně výdělečně činných se má podle nové normy čeho obávat. Zákon naráží na ty, kteří svou existenci zakládají na dohodách uzavíraných s jedním zadavatelem (a patří tak ke zdánlivě samostatně činným).
Mluvčí Zelených Rezzo Schlauch, který uvedl do chodu diskusi o korektuře zákona, míní, že se nové nařízení minulo účinkem. To, zda je nutná jeho změna, má nyní posoudit zvláštní komise.
Zpracováno podle týdeníku STERN
