O výsledku krajských voleb v roce 2008, kdy sociální demokracie vyhrála drtivě proti ODS 13 : 0, rozhodl odpor ze strany voličů vůči Julínkovým regulačním poplatkům. Občanští demokraté hovořili o „krajském Armageddonu“. Nyní, necelý týden od voleb do obecních zastupitelstev a třetiny Senátu, se zdravotnictví stává opět velkým a ožehavým politickým tématem. Jakými chorobami tuzemské nemocnice a celý systém skutečně trpí?
Autor: Shutterstock
V České republice je na 45 tisíc lékařů, z toho zhruba 16 tisíc jich pracuje v nemocnicích. Nejen ti s atestací, tedy plně kvalifikovaní, nýbrž i začínající si kladou palčivou otázku, není-li lepší zvednout kotvy a nastartovat kariéru v zahraničí. Sžírají je nízké platy i kolabující vzdělávací systém.
Podle aktuálních údajů na webových stránkách výzvy Děkujeme, odcházíme, kterou spustil nedávno Lékařský odborový klub, je dalších nespokojenců, to jest těch, kteří z Česka ještě zatím neodešli, již přes tři tisíce. Konkrétně 3 107. A další stovky se hlásí. Hromadnou výpověď se chystají podat po Novém roce. Jinou znepokojivou skutečností je, že vlna odchodů lékařů se může v tomto a příštím roce vzedmout ještě s mnohem větší razancí, než se předpokládá.
Dosud si totiž doktoři zajišťovali místa v zahraničí většinou svépomocí, teď ale dochází ke zlomu: Německé a rakouské kliniky u nás připravují v říjnu masivní nábor nových tuzemských zdravotníků, a to v rámci job veletrhu Lékařství a zdraví 2010, který proběhne v Praze 29. až 30. října. Nabízejí jim přitom nesrovnatelně lepší pracovní podmínky. Takové, o kterých by se jim v Česku ani nesnilo.
Sílí „exodus“ inteligence
Česká lékařská komora (ČLK) přitom už několik měsíců, ne-li let, varuje, že sílí„exodus“ našich doktorů a že za prací do ciziny prchají už i čerství absolventi. České zdravotnictví je tak čím dál víc závislé na práci cizinců (například Ukrajinců); v roce 2003 jich u nás prý pracovalo 829, v roce 2008 už bylo cizinců 2 015.
Alarmující je, že za prvních osm měsíců letošního roku odešlo do ciziny více našich lékařů (komora vystavila 377 certifikátů pro práci v zahraničí) než za celý loňský rok (336 certifikátů). Zaslíbenými zeměmi jsou Velká Británie či Německo.
Prostě a jednoduše: Ať už je příčinou nedostatku zdravotníků v německých nemocnicích cokoli – podle odhadu lékařských odborů zde potřebují nutně 10 tisíc nových lékařů – nejjednodušší cestou, jak to vyřešit, je zajet si pro ně do Prahy. Nejkvalitnější lékaři z oblasti zemí bývalého východního bloku jsou bezesporu právě u nás. V Německu už to vědí. V Česku, kde podle komory chybí aktuálně v nemocnicích více než 700 nositelů titulu MUDr., stále ne.
Přitom, nutno dodat, odchodem těchto kvalifikovaných pracovníků ztrácíme ročně stovky a stovky milionů, jež stát vynaložil na jejich vysokoškolská studia.
Prezident ČLK Milan Kubek aktuálně uvedl, že česká vláda pro lékaře nic nedělá. Situaci neřeší. „Když odejdou desítky, stovky lékařů, nic se neděje. Když odejdou tisíce, politici už problém nebudou moci zamést pod koberec,“ prohlásil s tím, že v Německu je zájem hlavně o české anesteziology, chirurgy, internisty a porodníky.
Proč zvedají kotvy?
Důvodů k „emigraci“ mají tito specialisté (a nejen ve zmíněných odbornostech) hned několik. Vezmeme-li to od samého začátku, tak třeba absolventi medicíny odmítají vynucenou loajalitu ke zdravotnickým zařízením praktikovanou formou takzvaných kvalifikačních dohod. „Vedení nemocnic nás zneužívá,“ tvrdí. Jestliže chtějí atestaci, musí prý podepisovat takové smlouvy, jež je zavazují pracovat v konkrétním zařízení de facto 10 let. Pět let před atestací a pět let po ní.
Na atestaci se v Česku připravuje pět tisíc lékařů, to je zhruba každý osmý. Kdyby odešli z nemocnice dřív, například změnili místo kvůli sňatku či z jiných rodinných důvodů, museli by v rámci těchto kvalifikačních smluv zaplatit sankci, leckdy i statisícovou; v případě chirurga jde například o 450 tisíc korun.
Ve chvíli, kdy smlouvu nedodrží, jsou totiž nuceni zaměstnavateli uhradit náklady, které mu jejich vzděláváním vznikly. Pokud by smlouvu naopak nepodepsali, museli by si atestační přípravu uhradit sami.
Kvalifikační smlouvy hrozící sankcemi vyžadují téměř všechny mimopražské nemocnice na rozdíl od velkých pražských – fakultních. Řada absolventů zase na druhou stranu upozorňuje, že ale v těchto zařízeních jim dávají i jen desetinový pracovní úvazek. Tomu odpovídá také plat. Pracují ve skutečnosti ale 8,5 hodiny denně, a cítí se tak být zneužíváni.
Nespokojení absolventi se proto sdružili do skupiny Mladí lékaři, kterou založil chirurg Tomáš Kocourek, a zveřejnili v časopise České lékařské komory Manifest stále více nespokojeného mladého lékaře pracujícího v českém zdravotnictví. „Odmítáme pracovat bez přestávky 36 i více hodin, ohrožovat tak bezpečnost pacientů a soustavně porušovat platný zákoník práce,“ vzkazují rázně úředníkům.
Směšně nízké platy
Platy a pracovní podmínky drásají nervy snad všem doktorům medicíny. Podle současné právní úpravy je jim hned po zařazení do specializační přípravy, tedy zhruba po třech měsících od zahájení své profesní kariéry, přidělena 12. platová třída se základním platem 18 790 korun. Po atestaci – na tu se, jak už bylo řečeno, připravují zpravidla pět let – přichází zvýšení platu na 22 000 korun hrubého.
Přestože mají dosažené kompletní vzdělání, specializovanou způsobilost ve svém oboru, dalšího nárůstu se nedočkají. Tato výše mzdy je obvykle konečná. Z finančních důvodů jsou proto doktoři nuceni sloužit. A to nejen na svém kmenovém pracovišti, ale ještě na dalším. Často jde o služby 56 hodin v kuse, ale i mnohem delší.
Také iniciativa Děkujeme, odcházíme upozorňuje: „Plat lékaře ve státní nemocnici po 32 letech praxe je asi 23 tisíc čistého měsíčně (bez služeb).“ – „Často jdu do práce v pátek a vrátím se až v sobotu. Sloužím nonstop na interně. A to jen proto, abych měl plat mírně vyšší než průměrný. Samozřejmě to může mít dopad na péči o pacienty,“ svěřil se Profitu nejmenovaný třiatřicetiletý lékař z jedné krajské nemocnice.
Prý neefektivní hospodaření
Tři tisíce doktorů, kteří chtějí zvednout kotvy, nyní požadují, aby jejich platy činily jeden a půl násobek (pro začínajícího) a až trojnásobek průměrné mzdy pro kvalifikovaného lékaře – tedy zhruba 35 tisíc v prvním a 70 tisíc korun v druhém případě. A to za základní pracovní dobu bez odměn a služeb.
Odbory uvádějí, že vidí ve zdravotnictví rezervy. Chybějící peníze podle nich způsobilo údajně špatné hospodaření. Jako příklad zmiňují prý špatnou lékovou politiku a peníze neefektivně vynakládané na některé předražené zakázky na stavby nebo přístroje.
Protestní akce Děkujeme, odcházíme má silnou podporu především v menších nemocnicích, nejvíce v kraji Vysočina a v Jičíně. Naopak ve velkých nemocnicích je odezva menší. I přesto výzvu ale například v pražské Thomayerově nemocnici podporuje prý 30 procent lékařů.
Není také bez zajímavosti, že ministr Leoš Heger (za TOP 09) připustil, že odměňování začínajících lékařů může být nižší, než tomu bude u mladých učitelů. „Tarif mladých lékařů se pohybuje okolo 17 až 18 tisíc korun,“ řekl Heger s tím, že naproti tomu se kantorům garantuje, že budou mít minimálně 20 tisíc korun.
Narážel tak na skutečnost, že od nového roku slibuje ministr školství Dobeš všem kvalifikovaným pedagogům minimálně dvacetitisícovou mzdu z 2,1 miliard korun, kterou pro ně navíc získal z rozpočtu rezortu obrany. Paradoxem je – nepoměřujeme teď společenský význam obou těchto podle různých žebříků v očích veřejnosti vůbec „nejprestižnějších“ povolání, že učiteli stačí k výkonu profese i jen tříleté bakalářské studium na VŠ, kdežto lékař (bez atestace) studuje šest let; s atestací, tedy plnou kvalifikací k tomu pracovat samostatně, dokonce 11 let.
Třetím důvodem k odchodu do ciziny je, že si doktoři připadají podvedení. Exministryně Dana Jurásková jim v březnu slíbila, že do voleb změní ostře kritizovanou vyhlášku o předatestačním vzdělávání. Jenže zatím se tak nestalo.
Sporná vyhláška platí od loňského léta. Lékaři se zájmem například o neurologii, oftalmologii (oční), dermatovenerologii (kožní a pohlavně přenosné choroby) či ORL se musí v rámci pětileté atestační přípravy školit první dva roky na interně či chirurgii. Až poté se vrátí na původní oddělení k vybrané specializaci. V minulosti absolvovali jen takzvané kolečko.
„Například budoucí oční lékař, jenž přijde po dvou letech k pacientům, tak umí vést porod, ale nic z očního, a to má už léčit téměř samostatně (vykonává sám téměř 90 procent oftalmologických výkonů),“ kritizovali už na jaře nařízení matadoři české medicíny.
Pacienti v ohrožení
Lékaři sepisují petice, v nichž varují, že nastává rozklad důležitých medicínských oborů, prodlouží se čekací doba na vyšetření, zaniknou neurologická oddělení a že pacientům hrozí léčba nevyškolenými lékaři bez solidního odborného dozoru.
„Přijetí vyhlášky znemožňuje kvalitní postgraduální výchovu v neurologii a povede k výraznému nedostatku neurologů. Logický důsledek je zhoršení péče o pacienty s neurologickým onemocněním,“ zdůrazňuje se kupříkladu v petici, kterou inicioval šéf České neurologické společnosti docent Otakar Keller.
Poté, co Jurásková přiznala v březnu chybu a slíbila okamžitou změnu legislativy, si primáři své lékaře stáhli z interny a chirurgie zpět na mateřská oddělení. Jenže nové nařízení zatím stále není, a tak tito doktoři se na atestaci vlastně už rok nepřipravují a žijí v naprosté nejistotě.
Masivní nábor v Praze
Zahraničí, kde si mohou atestaci také složit, je tak pro české lékaře vysněným rájem. A mají oproti jiným profesím obrovskou výhodu. Jejich obor je totiž univerzální. Stejný na celém světě. Vrátíme-li se k již zmíněnému pražskému náboru z úvodu, v říjnu se na tomto veletrhu pracovních příležitostí představí 30 renomovaných klinik z Německa a jedna rakouská. Své kolegy budou lanařit dokonce i čeští doktoři, kteří se už v cizině uchytili.
V Německu je minimální plat pro neatestovaného lékaře 3 662 eur (92 tisíc korun). Atestovaný má mzdu 7 000 eur (175 tisíc korun). Pro ilustraci ve Velké Británii činí podle ČLK v přepočtu na koruny nástupní plat 55 až 87 tisíc, průměrný pak 240 tisíc.
V cizině si získali renomé
„Na jednu kliniku připadají maximálně čtyři volná pracovní místa,“ řekl Randolf T. Kunert, obchodní ředitel pořadatelské agentury, která veletrh organizuje. Dodal, že v Německu a Rakousku již řada českých lékařů pracuje a je velmi ceněna. „Získali vysoké renomé a zastávají i vedoucí pozice,“ podotkl Kunert.
Podle pořadatelů náborové akce zahraniční vystavovatelé netrvají na tom, aby čeští odborníci dokonale ovládali cizí jazyk. Postačí jen základní znalost němčiny nebo angličtiny. Kliniky mají totiž zpravidla vlastní doškolovací programy, při kterých se kvalifikovaní odborníci německy rychle doučí. Tak kdo by odolal?
Co sžírá české lékaře :
• České zdravotnictví je dlouhodobě podfinancované – podíl HDP osciluje kolem 7 procent, zatímco obvyklý průměr v EU je 10 procent. Ze sledovaných zemí OECD jsou za námi pouze Polsko, Mexiko a Korea.
• Nízká platba státu za státního pojištěnce, která neodpovídá objemu financí za péči, kterou tito „státní“ pacienti zkonzumují. Neexistence systému komerčního připojištění.
• Velké rezervy ve vnitřním chodu zdravotnictví – největší položkou je chaos v lékové politice, kudy utíkají miliardy.
• Podivné hospodaření v nemocnicích – předražené zakázky (stavební, nákup přístrojů, léků apod.). Platy zdravotníků jsou jedinou položkou, za níž nelze získat provizi.
• Nízké platy lékařů, které neodpovídají náročnosti povolání, potřebnému vzdělání a prestiži.
• Zcela destruovaný systém vzdělávání, který vede k odchodu mladých lékařů do ciziny.
• Odchody lékařů do ciziny kvůli lepším pracovním podmínkám. Zůstávající lékaři jsou zatěžováni vyšší odpovědností, než přísluší jejich kvalifikaci, a vyšším počtem přesčasové práce.
• Nedodržování zákoníku práce vede k přetěžování lékařů a následně i k možným chybám lékařů, které je vystavují postihu.
• V roce 2013 přestane platit výjimka u evropské směrnice o přesčasové práci, která bude klást ještě větší nároky na personální vybavení nemocnic.
• Kvůli personálnímu nedostatku, špatné organizaci a neracionálnímu nakládání s finančními prostředky dochází ke zhoršování péče o pacienty, za něž nechtějí lékaři přebírat odpovědnost.
• Nesplněné sliby politiků – od roku 1989 jsou lékaři přesvědčováni, že nejprve se musí změnit systém a pak dojde k napravení jejich platů. Doposud se tak nestalo.
• Politické strany vedou o zdravotnictví ideologickou válku, přičemž ke změnám je třeba dohoda politiků napříč spektrem, jak je patrné v cizině.
• Zdravotnictví je rezortem, kde se vystřídalo nejvíce ministrů zdravotnictví, koncepcí a rozdílných pohledů. Stále jsou nějaké volby, ať již řádné či předčasné, takže lékaři nemají záruku, že se potřebné změny uskuteční.
