Blackout je tedy v médiích skloňován stále častěji a při vyslovení tohoto slova se nabízí logická otázka. Máme se obávat výpadku elektrické energie i v České republice? A co všechno by to pro nás znamenalo? Podle odborníka na energetiku Jiřího Fremra se blackout na našem území vyloučit nedá, a co je horší, nejsme na něj připraveni.
V polovině července se město, které nikdy nespí, ponořilo do tmy. Na více jak 5 hodin zapříčinil požár transformátoru výpadek proudu na newyorském Manhattanu. Před několika měsíci postihl blackout i obyvatele Berlína, kdy bez elektrické energie zůstalo 2000 firem a 30 tisíc domácností po dobu 30 hodin. Bez vody a topení se letos ocitli i obyvatelé Argentiny a Uruguaye, kde výpadek proudu způsobila bouře na pobřeží, která narušila nepříliš kvalitní síť vodní elektrárny Yacyretá na řece Paraná.
„V Praze existuje zhruba 600 diesel agregátů, které jsou k dispozici k řešení lokálního zásobování v některých organizacích, to ale rozhodně nestačí pro obnovu provozu ani základních městských a státních služeb. Navíc je nejasné, kolik by se jich reálně bylo schopno spustit a jak dlouho by vystačily s palivem. Nepříliš optimistický je i fakt, že máme k dispozici zhruba jen deset čerpacích stanic, které jsou schopny tankovat pohonné hmoty i v případě výpadku elektrické energie z distribuční soustavy,“ varuje Fremr, který působí jako místopředseda energetické sekce Hospodářské komory hlavního města Prahy a jedním z jeho cílů je dostat energetiku do popředí politického zájmu.
„Elektrická energie je zcela klíčovou energií, bez které by přestaly fungovat základní funkce města. Je potřeba si uvědomit, že na elektrickou energii je navázána celá řada služeb, u kterých to není na první pohled patrné. Od dopravy přes dodávky pitné vody, provoz kanalizace, topení až po poskytování zdravotnické péče,“ dodává.
K blackoutu – neboli kompletnímu výpadku elektřiny – dochází zjednodušeně nejčastěji tehdy, kdy je soustava provozována na hranici svých možností. Z toho důvodu tyto problémy provázejí spíše rozvojové země, např. Indii nebo Turecko, jejichž sítě často technologicky či kapacitně nezvládají velkou poptávku po elektrické energii. Jak je však z posledních případů v USA a Německu patrné, nevyhýbají se ani vyspělým zemím. V Německu navíc poslední výpadek v hlavním městem dokázal, že na podobné situace není náš západní soused vůbec připraven. Německé obyvatele jistě neuklidnilo ani neuspokojivé prohlášení ministerstva vnitra na otázku, co by nastalo, kdyby blackout postihl celou zemi. „Celostátní nouzový plán pro řešení takové události neexistuje,“ zaznělo z úst členů vlády.
Navíc, právě z Německa nám podle mnohých tvrzení hrozí případné největší nebezpečí v podobě výpadku energie. A to kvůli nárůstu jeho závislosti na obnovitelných zdrojích energie. Tyto obavy ale naštěstí nepodporují prohlášení odborníků, kteří nás uklidňují tvrzením, že proti přenesení mimořádných stavů ze zahraničí jsme chráněni speciálními transformátory, které zamezí masivnímu přetoku elektřiny například i z Německa.
Právě v Německu nacvičují čeští dispečeři možnosti blackoutu, přičemž vycházejí z českých reálných dat. Díky tomu došli k výsledku, že minimální náběh soustavy po totálním výpadku elektřiny by trval zhruba 20 hodin, mohlo by se ale klidně jednat i o dvojnásobek.
Pro prevenci proti blackoutu je nutné učinit několik důležitých kroků. „Jako první by se měly stanovit požadavky na připravenost záložních zdrojů a dobu provozu minimálně v těch nejzásadnějších prvcích kritické infrastruktury města. Neměli bychom opomenout ani zavádění prvků chytrého řízení provozu nadnárodních, národních i lokálních distribučních sítí. A to přestože se jedná o nákladné investice. Musíme si však uvědomit, že ztráty, které by nás v případě dlouhodobějšího výpadku energie postihly, budou mnohonásobně vyšší,“ dodává Fremr.
