Nespavost, příznaky deprese a úzkosti – takové dopady může mít péče o vážné případy nového typu koronaviru na ošetřující zdravotnický personál. Tvrdí to závěry nové studie čínských akademiků na základě dotazníkových šetření mezi celkem 1563 zdravotníky, kteří v čínském Wu-chanu pracovali s vážně nemocnými pacienty covid-19. Respondenti byli tázáni skrze sociální síť WeChat mezi WeChat mezi 29. lednem a 3 únorem, což bylo, jak poznamenává web Zmescience přesně v době, kdy epidemie v čínském epicentru nemoci vrcholila.
Podle výsledků studie celkem 36,1 procenta z respondentů trpělo v důsledku náročné péče o pacienty s nemocí covid-19 projevy nespavosti. Číslo koresponduje s výsledky, které vykazovali zdravotníci, kteří se nacházeli v první linii boje s epidemií SARS mezi lety 2002 až 2003. Mezi zdravotníky, kteří v rámci studie vykazovali známky nespavosti, byl rovněž vyšší výskyt depresivních příznaků než ve skupině, která problémy se spánkem nevykazovala.
Ve skupině těch, kteří nespavostí trpěli, vykazovalo symptomy deprese 87,1 procenta lidí, zatímco ve skupině těch, kteří nespavostí netrpěli, to bylo jen 31 procent. Rozdíl mezi skupinami, které nespavost vykazovali a těmi, co nikoliv, byl v případě výskytu depresivních příznaků ještě znatelnější, pokud se jednalo o středně těžkou depresi (22,9 procenta ku 2,8 procenta) a přímo těžkou depresi (16,7 procenta ku 1,8 procenta).
„Nespavost způsobená stresem je obvykle přechodná a drží se člověka pouze několik dní,“ uvedl Dr. Bin Zhang, z lékařské univerzity v Guangzgou, jeden ze spoluautorů studie. Podle lékaře se ovšem nespavost vlivem pokračující koronavirové epidemie může stát až chronickou.
Vědci rovněž zjistili souvislost mezi problémy se spánkem kvůli péči o pacienty se závažným průběhem koronaviru a vzděláním. Zdravotníci se středním vzděláním trpěli příznaky nespavosti 2,69krát více než ti, kteří měli doktorský titul. To by mohlo vést k domněnce, že vyšší lékařské vzdělání vede zdravotníky a lékaře k vyšší odolnosti vůči emočním dopadům své práce tváří tvář výjimečné situaci.
Roli samozřejmě hrál i stres, nedostatek ochranných pomůcek proti nakažení koronavirem, úmrtí pacientů a rovněž i kolegů lékařů spolu s rizikem vlastní infekce. Zdravotnický personál ve Wu-chanu také musel pracovat často nepřetržitě ve dvanáctihodinových směnách bez přestávky kvůli možnému riziku nakažení při převlékání se z ochranných obleků.
Autoři studie doporučují jako léčbu nespavosti a negativních dopadů v souvislosti s péčí o těžké případy koronaviru kognitivně behaviorální terapii a spánkovou hygienu.
Zdroj: frontiersin.org, zmescience.com
