Čeští podnikatelé jsou stále více ohrožováni špionáží
Na českém trhu s odposlechovými prostředky působí v současnosti 89 firem, které se zabývají prodejem přístrojů typu „štěnice“ (jsou levné, od 400 korun v bazarech). Dalších 3665 koncesovaných detektivních kanceláří tyto prostředky využívá. Zjistit za úplatu se dá prý téměř všechno. „V Čechách se prostorové i telefonní odposlechy konkurentů provádějí běžně,“ potvrdil týdeníku EURO bývalý poslanec Tomáš Svoboda, šéf lobbistické firmy Knight & Svoboda.
Odposlech je realita.
„Generální ředitel a minoritní akcionář jedné poměrně velké společnosti se rozhodl prodat svůj podíl a nechal se zaměstnat u konkurence,“ vypráví skutečný příběh odposlechu ředitel antiodposlechové firmy Probin Jiří Schmidt. „Konkurence sídlila ve stejné budově jako jeho mateřská firma. Předtím si však do své prodávané firmy nechal zavést několik odposlechů, prostřednictvím kterých získával informace.“ Jiný špičkový manažer, a to z oblasti automobilového průmyslu, potřeboval asistentku. Vybral si spolehlivou dceru své známé, po roce ji povýšil na osobní sekretářku. Prostřednictvím odposlechu telefonu pak zjistil, že se spolehlivá sekretářka zamilovala do italského dodavatele a kopírovala pro něj veškeré plány rozvoje firmy. „Dnes se něco podobného děje v každém trochu větším podniku, v němž působí více než dva zaměstnanci,“ říká Schmidt. Tomáš Svoboda tvrdí, že telefonické odposlechy se kupují i od pracovníků státní správy. „Na tomto trhu si můžete koupit údaje o čemkoli, od bankovního účtu až po obsah telefonních hovorů,“ říká zkušený lobbista.
Nebezpečný telefon.
Telefonní odposlech smí v Česku provádět pouze Policie ČR, vše ostatní je nelegální. Vlastně jde o jediný způsob špionáže, který náš právní řád sám o sobě považuje za trestný čin. Jiné indiskrece jsou trestné pouze tehdy, jsou-li zneužity. Ministerstvo vnitra eviduje ročně desítky případů porušení tajemství dopravovaných zpráv.
Objasněnost se sice blíží stu procent, otázkou ovšem je, o kolika případech se policie nikdy nedozví. Jiří Schmidt tvrdí, že nezákonného odposlechu se paradoxně dopouštějí například i nemocnice nebo policejní služebny, které bez předchozího upozornění volajících osob monitorují většinu telefonátů na krizové linky 158, 155 a 150. „Jednoznačně v Česku chybějí pravidla hry,“ soudí Schmidt.
Zaměstnanci pod lupou.
Samostatnou kapitolou je používání odposlechových metod při kontrole zaměstnanců. I tento trend - jak tvrdí Jiří Schmidt - se stále více rozmáhá. Kromě evidence služebních telefonů existují například počítačové programy, které zaznamenávají, jak dlouho pracovník pracoval v oblasti dokumentů a jak dlouho brouzdal po internetu. Také do služebních aut se stále častěji montují čipy v ceně asi 50 000 korun, které monitorují pohyb vozu. Hranice indiskrece není zřetelná, v zásadě platí, že zaměstnavatel by měl zaměstnanci alespoň obecně oznámit, že je sledován.
Provozovatelé pevných i mobilních telefonních sítí mají povinnost odposlechům bránit, není to však v jejich silách. Namontovat odposlech do sluchátek nebo se připojit na síť je jednoduché a tudíž rychlé. Schmidt uvádí, že státní správa disponuje přístroji, které dokážou detekovat obsah SMS (zejména se používají ve věznicích).
Přestože komerční sféře zatím není tato drahá technika dostupná, zneužití vyloučeno není. Navíc od 1. dubna 2001 se po tři měsíce archivuje obsah veškerých telefonických hovorů v síti. Schmidt rovněž varuje, že ani vypnutý mobilní telefon není mrtvý a jeho mikrofon lze aktivovat na dálku. „Doporučuji při obchodním jednání vyndat i baterku – ještě před půlrokem jsem tomu sám nevěřil,“ říká.
Nutná sebeobrana.
Firmy mají i jinou možnost preventivní obrany proti telefonickému odposlechu. Mohou si koupit za zhruba 25 000 korun takzvaný GSM Jammer, který umí v okruhu 80 metrů vyrušit mobilní sítě GSM. „Nejsou předpisy, které by to upravovaly,“ uvedl Schmidt na otázku, zda to není protiprávní. Stejně jako by se nikdo nemohl divit třeba Národnímu divadlu, pokud by se takto bránilo proti rušivým hlukům během představení, má i majitel kanceláře během jednání právo určovat si provoz ve svém „vzdušném prostoru“.
Více přístrojů existuje na zjištění již „nastražených“ a funkčních telefonních odposlechů. Firma Probin používá unikátní TPU-6, který na vzdálenost 800 metrů pozná odposlech i na pevných linkách.
Ale podnikům nehrozí zdaleka jen telefonický odposlech. Do kanceláří a jednacích místností se instalují minimikrofony, minikamery, speciální programy do počítačů (takzvaní trojští koně). Zvenčí může hovor v místnosti skrze chvění okenní tabulky registrovat laser, vibrace zdí zaznamenává stetoskop, záření osobního počítače lze monitorovat třeba v autě mimo budovu.
Preventivní prohlídky.
Možností napadení jsou tisíce. „Laik má šanci najít štěnici zhruba padesátiprocentní, ovšem pokud ji instaloval profesionál, tak není šance žádná,“ domnívá se Jiří Schmidt. Třeba mikrofon lze vložit do diktafonu, kameru do šanonu nebo do kravaty či obalu od videokazety. Používá se prý finta, že odposlech je do budovy vnesen nic netušícím pracovníkem, nebo před finále obchodního jednání host odejde na záchod a pomocí mikrofonu v aktovce či kabelce vyslechne strategickou domluvu protivníků o ceně za produkty.
V Česku existuje několik firem, které se specializují na ochranu před odposlechem. Ta spočívá v preventivních prohlídkách prostor. Jiří Schmidt tvrdí, že za poslední čtyři roky vzrostla plocha zkontrolovaných objektů asi sedmkrát. Zhruba ve třiceti procentech případů se skutečně najde odposlech, v deseti procentech se prý i při opakované kontrole. Firmy si zásahy účtují na základě velikosti plochy, počtu prohlídek a výšky stropů. Komplexní prohlídku (zahrnující radiové spojení, telefonní linky…) na deseti metrech čtverečních zvládnou dva lidé za hodinu, kancelář zhruba za den, cena bývá zhruba tisíc korun za metr čtvereční podlahy. „Pět minut po prohlídce však může být všechno jinak,“ upozorňuje Schmidt na vhodnost opakovaných kontrol.
Recept proti odposlechu.
Co může běžný podnikatel proti odposlechu udělat? V první řadě by vedení firmy mělo vybrat místnost, v níž se budou konat důležitá jednání. V tomto prostoru by se pak nikdy neměly nechávat návštěvy bez dozoru a omezený přístup by do něj měli mít i vlastní zaměstnanci. Před vstupem by mohl být nainstalován detektor kovů. V místnosti by měly být pravidelně obranně technické prohlídky. Nezávisle na nich by měl být při jednáních spuštěn Jammer a další rušivé prostředky.
Připadá vám to přehnané? S informacemi je to bohužel jako se zdravím: jejich cenu si člověk uvědomí, až když je ztratí.
