Kodaň, 2. října 2009, 18.50 hodin. „Mám tu čest vám oznámit, že hry 31. letní olympiády uspořádá Rio de Janeiro!“ uvolnil prezident Mezinárodního olympijského výboru (MOV) Jacques Rogge páteční napětí, které provázelo jednu z nejemotivnějších voleb pořadatelského města v posledních letech. Tváře tisíců Španělů v centru Madridu se protáhly, ruce patnácti tisíc Brazilců shromážděných na pláži Copacabana vylétly na Měsíc. A fotbalové legendě Pelému vyrazily v sále kongresového Bella Centra slzy dojetí…
Favorizované Chicago vypadlo již v prvním kole volby spolu s Tokiem, nic nepomohla ani osobní účast a lobbing prezidenta Obamy. Jenže severoamerický kontinent hostil olympiádu již dvanáctkrát, z toho osmkrát přímo USA. Kdyby vyhrál Madrid, po Londýně 2012 a zimní olympiádě v Soči v roce 2014 by se hry konaly potřetí v řadě na evropském kontinentu.
Jižní Amerika dosud mezi pořadatelskými kontinenty chyběla. Výhodou jistě byla i vize lukrativních televizních smluv s americkou televizí, která bude z Ria vysílat bez časového posunu. O tržním potenciálu 190 milionů obyvatel pro olympijské sponzory nemluvě. Nezanedbatelnou roli sehrál rovněž prezident Luiz Inácio Lula, pod jehož vládou (od roku 2002) se Brazílie stala světovou diplomatickou velmocí a zažívala až do krize nebývalý ekonomický růst.
Rio de Janeiro kandidovalo s nejvyšším rozpočtem ze čtyř finalistů. Většinu z plánovaných více než 14 miliard dolarů spolyká výstavba a zajištění bezpečnosti. Že by Brazílie nebyla s to dostát svým slibům, jak se po dlouhá léta tradovalo v otřepaném rčení, totiž že „Brazílie je zemí budoucnosti a bude jí navždy“? Kdo ví, Rio má nicméně za sebou úspěšné pořádání panamerických her před dvěma lety, považované za „nejlepší v historii“, a v roce 2014 ho čeká generálka v podobě fotbalového mistrovství světa. Navíc slibuje sportovcům příjemné klima: v období mezi 5. a 25. srpnem, na kdy jsou hry plánovány, panuje v Brazílii zima a teploty se pohybují mezi 18 až 24 stupni.
