I v Číně existují média, která zveřejňují kritické a nezávislé články. Nejsou to ty celostátní, ale lokální městské noviny. „I tady ale probíhá cenzura,“ říká Hu Yong, profesor žurnalistiky na Pekingské univerzitě, který předtím pracoval 17 let jako novinář v televizi, novinách, rádiu i na internetu. Hu přijel do Prahy na Forum 2000.
E15: Zkuste popsat čínskou mediální scénu. Jsou tu kromě státních také nezávislá média?
Původně byla všechna média vlastněná státem. Soukromá osoba, firma nebo instituce nemohla provozovat noviny, protože k tomu je třeba zvláštní licence. Ale teď v Číně probíhá komercionalizace médií. Mnoho oficiálních médií si založilo lokální větve, říkáme tomu městské noviny. Každá provincie má oficiální noviny. Ty mají své bulvární odnože pro různá města, což je velice konkurenční trh. Musejí se tedy zabývat tím, co zajímá obyčejné lidi na ulici.
Městské noviny tedy mají určitou úroveň novinářské svobody. Zcela se liší od stranických novin, i když k nim majetkově patří. Velké noviny jsou plné propagandy, ty malé píší o řadě společenských témat a objevují se tu i dobré investigativní články.
E15: Existuje takové soukromě fungující médium na celostátní úrovni?
Ne, všechny celonárodní média patří ústřední vládě. Jejich témata jsou velice nudná. Příkladem je třeba People’s Daily, oficiální noviny vedení strany. Ale ty čtou jen úředníci, mají je předplacené státní instituce. Obyčejní lidé ne.
E15: Lokální noviny tedy mají větší vliv? Můžete dát nějaké příklady?
Určitě. Jsou nejčtenější. Jedny z nejznámějších novin, které jsou dost liberální, sídlí v Kuang-čou. Jmenují se Southern Metropolitan News. Vycházejí v bulvárním formátu, ale mají skvělé investigativní zprávy. Je tu hodně lokálních podsekcí o životě a obchodě v Kuang-čou. Posílají ale reportéry i do jiných provincií. Daří se jim odhalovat korupci nebo pochybení úředníků. Na názorové stránky sem přispívá i řada liberálních intelektuálů, kteří tu kritizují každodenní události.
E15: Jsou v těchto novinách nějaká tabu?
Čínská média mají nedotknutelná témata, jako je třeba Tibet nebo osobní záležitosti nejvyšších stranických kádrů.
E15: Takže probíhá autocenzura? Jsou v redakcích lidé z vlády, kteří kontrolují obsah?
Ano a ano. Kontroloři jsou většinou z místního oddělení stranické propagandy. Vydávají instrukce, co se smí a co ne. Když vyjde kritický článek, autor může být potrestán. Zásahy jsou poměrně časté, ale u ekonomických témat je to o něco lepší.
Čtěte také:
Nová exportní strategie: Přepřaháme směr Východ!
Čína, Indie a spol. už v HDP válcují Evropu
Evropan má v Číně větší šanci uspět v arbitráži než u soudu
E15: Zažil jste sám cenzuru? Přišel za vámi někdo a řekl „tohle nesmí vyjít“?
Samozřejmě. Například když natáčíte v podniku, který vážně znečišťuje životní prostředí, tak tato firma je chráněná místní vládou. V tomto případě to máme těžké.
E15: V jakých nákladech vycházejí čínské noviny?
Mezi deseti největšími novinami na světě je polovina čínských. Jsou to ty městské noviny.
