Když v roce 1963 ovdověla první dáma Spojených států Jackie Kennedyová, objednala pro pozůstalé oblečení ve Francii. Konkrétně v módním domě, který v roce 1952 založil aristokrat Count Hubert James Marcel Taffin de Givenchy. Značka Givenchy nikdy nevyšla z módy, je symbolem půvabu, střízlivosti, perfekcionalismu a luxusu. Hubert de Givenchy, který posledních patnáct let žije v ústraní, je označován za posledního velkého krejčího. Inspiraci pro svou tvorbu našel u slavných malířů, jakými byli Miró a Matisse.
Kromě oděvů proslavily Givenchyho parfémy. Ten první – L’Interdit (Zakázaný) – vytvořil speciálně pro Audrey Hepburnovou. Žádné překvapení, byl znám jako nejlepší přítel této hollywoodské star. Chtěl ji překvapit a parfém se podle původního záměru nikdy neměl objevit v obchodech. Audrey darovanou vůni milovala. Jenže identický parfém si chtělo pořídit mnoho jejích přítelkyň. Návrhář nakonec podlehl naléhání hvězdy a Audrey Hepburnová se zase nabídla, že pomůže s propagací. Na barevném plakátu s její fotografií stálo: „Kdysi byla jedinou ženou na světě, která mohla mít tento parfém. L’Interdit. Vytvořeno Givenchym pro Audrey Hepburnovou.“ Herečka se dokonce zřekla honoráře za to, že bylo v reklamě použito její jméno. Ostatně vždy zdůrazňovala, jak si považuje přátelství s Hubertem de Givenchy.
Mezi múzami
Narodil se roku 1927 do zámožné francouzské rodiny, která sídlila v městečku Beauvais. Otec brzy zemřel a o výchovu se staral dědeček, ředitel prestižní továrny vyrábějící gobelínové tapisérie. Rodina doufala, že se z Huberta stane úspěšný právník. Leč Hubert jako desetiletý chlapec, který rád kreslil, navštívil World’s Fair, kde spatřil modely od nejznámějších francouzských domů, a tím bylo rozhodnuto. Givenchy se stane módním návrhářem. Po absolutoriu prestižní Ecole des Beaux-Arts se mu podařilo nalézt místo v zavedených salónech, nejprve v pařížském domě Jacquese Fatha, později u Roberta Pigueta a Luciena Lelonga, u něhož se seznámil s Pierrem Balmainem a Christianem Diorem. Nakonec obdržel nabídku od slavné návrhářky Elsy Schiaparelliové, která ho požádala, aby řídil její butik na Place Vend ô me.
V roce 1952 se Givenchymu splnil sen. Otevřel se vlastní módní dům a začal působit jako nejmladší samostatný návrhář v Paříži. Schiaparelliová ho varovala, že postaví-li se na vlastní nohy, může zkrachovat. Mýlila se. Hned první kolekce totiž zaznamenala ohromný úspěch. Navrhoval prosté, elegantní modely z bavlny, tedy z materiálu, ze kterého se v té době šily jen oděvy na zkoušku. Givenchyho kolekce se proto staly alternativou k nákladnému stylu New Look Christiana Diora.
Múzou se mu stala nejprve Bettina Graziani, modelka a pozdější tisková mluvčí společnosti. Givenchy pro ni navrhl proslulou Bettina blouse, halenku s nadýchanými rukávy, která je stále považována za klasickou. Módní kolekce předváděl Givenchy ve svém pařížském bytě v Parku Monceau. Na prvních přehlídkách dokonce nesměl být přítomen žádný zástupce tisku. Teprve poté, co si zákaznice vybraly, byly modely představeny veřejnosti. To samozřejmě vyvolalo nevoli módních časopisů.
Herečka Marlene Ditrichová v té době Givenchyho seznámila s uznávaným španělským návrhářem Cristobalem Balenciagou, který se stal jeho mentorem, přestože spolu nikdy nepracovali v jednom salonu. Jejich módní domy v Paříži se však nacházely přes ulici. Balenciaga poskytl Givenchymu kromě rad i peníze do začátku podnikání. A ten jako první návrhář předvedl dámskou kolekci ready-to-wear. Dokázal kombinovat eleganci a klasiku, jeho návrhy byly ženské, velmi jednoduché a kvalitně zpracované. Obohatil svět módy o šaty nazvané Bag (Pytel), Enveloped (Zabalený) a kabát s trychtýřovitým límcem. Jeho prací se inspirovali další návrháři, mezi nimi i Giani Versace či Karl Lagerfeld.
Šedesátá léta však přinesla prosperujícímu domu Givenchy těžkosti. Nebyl ovšem jediný. Zaprvé si kvůli ekonomickým poklesům mohl dovolit platit vysoké sumy za modely haute couture stále užší okruh zákazníků luxusních butiků. A zadruhé mladí lidé přestávali být nadšeni z konzervativní módy a sofistikovaných zakázkových modelů, které vyžadovaly několik zkoušek. Mnoho luxusních značek proto přesunulo svůj zájem od haute couture k levnějším řadám ready-to-wear. Začaly též zvažovat příležitosti pro další expanzi prostřednictvím licencí. Také Hubert de Givenchy vnímal svěží vítr. Otevřel butik specializovaný na kolekce ready-to-wear nazvaný Givenchy Nouvelle Boutique s trendovými modely pro mladší klientelu, podstatně levnějšími návrhy haute couture. Brzy se značka Givenchy objevila i na doplňcích – na klenotech a slunečních brýlích; Givenchy navrhl také porcelán pro společnost Limoges.
Záchrana před krachem.
Přesto se firmu zachránit nepodařilo. Z finančních důvodů ji v roce 1988 prodal koncernu Moët Hennessy Louis Vuitton (LVMH), i když po dalších sedm nadále stál v čele společnosti. Když odešel do důchodu, na postu kreativního ředitele se vystřídala slavná jména – John Galliano, Alexander McQueen a Julien Macdonald. Od roku 2005 je za styl Givenchy odpovědný Ital Riccardo Tisci.
Zastavme se u posledního v řadě. Tisci vypráví, že když nastoupil do firmy, nejdříve se několik dní probíral archivem. Prý aby lépe porozuměl, čím značka Givenchy byla. A prý objevil něco překvapivého. Nejen svět, jemuž vévodila Audrey Hepburnová, nejen modely předchůdců, charakteristické výraznými barevnými ozdobami, nadýchané a působící objemně. Tisci říká, že našel „paralelní svět, který je velmi avantgardní“.
„Každý návrhář má v krvi speciální DNA, která charakterizuje jeho styl,“ konstatuje Tisci. „Mým úkolem u značky Givenchy je v první řadě ji omladit, zároveň najít podstatu, čím Givenchy vlastně je.“
Zatímco řadám, jejichž tvůrcem byl Hubert de Givenchy, dominovala černá, a některé kolekce byly dokonce výhradně černé bary, dále převládala úzká a vysoká silueta, Tisci přinesl změnu. Loni se například inspiroval westernovým stylem. Módní kritici kolekci nazvali Glamour cesta na americký Západ. Oděvy zdobily výrazné vyšívání a nejrůznější řasení. Pozornost poutaly řemínky, které měly modelky ovázané kolem těla a kotníků.
Symbolem pánské kolekce pro podzim/zimu 2010–2011 se pro změnu stalo katolické náboženství. V hale pařížské Sorbony znělo při prezentaci návrhů Bachova Ave Maria. „Náboženství ke mně patří, tato kolekce je o mém vztahu ke katolictví a k dalším náboženstvím,“ říká Tisci.
Návrhář se inspiroval kněžími, kteří nosí černá saka a košile s bílými límci, františkány v hnědých sutanách a židovskými rabíny ve vrstvených oděvech. Dle Tisciho jejich styl reprezentuje chic a čistotu. Návrhář, který je miláčkem módních kritiků a je znám svým obdivem ke gotice, představil jednoduchou siluetu v černé a bílé barvě. Přesto návrhář neprezentoval usedlou módní řadu. Například krátké černé „hybridy“ mezi šortkami a sukněmi doplnil neoprenovými legínami. „To jsem skutečně já, na sto procent – střih, látky, způsob, jakým si hraji s tvary,“ uvedl Tisci. „Toto je moje nejoblíbenější kolekce.“
Díky, Audrey.
Jak jsme již zmínili, salón Givenchy vděčí za slávu především herečce Audrey Hepburnové a bývalé první dámě USA Jackie Kennedyové. Hepburnová začala s Hubertem de Givenchy spolupracovat v roce 1953. Tehdy se za ním vypravila do Paříže a požádala ho o návrh šatů pro film Sabrina. Givenchy byl již dostatečně známým návrhářem a mohl se měřit s o několik let starším Christianem Diorem. Hereččin příjezd nečekal, byl právě uprostřed příprav nové kolekce. Když mu oznámili, že ho hledá herečka Hepburnová, ani si nedal práci zjišťovat, zda jde o Audrey, nebo Katharine. Herečce poradil, aby si vybrala nějaké šaty z jeho minulých řad. Jak později vzpomínal, Audrey přesně věděla, jaké šaty chce, byla si vědoma předností a nedostatků své postavy.
Šaty, které Audrey Hepburnová ve filmu Sabrina oblékla, upoutaly pozornost. Jenže film mohl za kostýmy získat pouze jednoho Oscara a tuto cenu si odnesla Edith Headová. Hepburnové to bylo velmi líto. Okamžitě po akci volala Givenchymu a omlouvala se. „Velmi se mě to dotklo, ale uklidňoval jsem ji, protože Sabrina mi zajistila více nových klientů, než jsem vůbec mohl zvládnout,“ vzpomíná Givenchy. „Audrey však byla stále smutná a slíbila mi, že v zajistí, aby se v budoucnu nic podobného neopakovalo. A svůj slib dodržela. To na ní bylo nejlepší. Stále myslela na druhé.“
Pro tuto hvězdu později Givenchy navrhl kostýmy do mnoha filmů, včetně Snídaně u Tiffanyho. Společně stvořili nový ideál ženy, Hepburnová ztělesňovala Givenchyho ideál ženskosti. „Padlo jí všechno, co jsme ušili. Rafinovanými kostýmky počínaje a vzdušnými koktejkami konče,“ konstatoval Givenchy. „Stal jsem se slavným díky těm druhým,“ dodává Givenchy. Tak slavným, že je mu dokonce připisováno, že vedle Coco Chanel „spoluobjevil“ malé černé. Do těch oblékal vévodkyni z Windsoru, monackou kněžnu Grace Kellyovou i Jacqueline Kennedyovou.
Konec elegance
Třiaosmdesátiletý Hubert de Givenchy tráví volný čas na svém zámku ze 17. století poblíž Chartres nebo objíždí svatby a křtiny, na které ho zvou bývalí klienti. S nostalgií vzpomíná na staré časy. Svět perfekcionismu a stylu je dle něho minulostí. „Když dnes žena pozve hosty domů a snaží se, aby vypadala půvabně, je to pro ni obtížné. Někteří z jejich hostů dorazí v kalhotách s tričkem nebo svetrem. Takže otázkou zůstává: Chci hostit, ale co si mám vzít na sebe?“
Givenchy nezapomněl na Audrey Hepburnovou. „Ona přispěla k módě nejvíce díky své kráse a osobnosti.“ Je potěšen, pokud ho dnes mladé ženy či jejich matky osloví s tím, že chtějí vypadat právě jako slavná herečka. Hubert de Givenchy se nechal slyšet, že je zoufalý z ošklivosti, která je prezentovaná na molech. A z toho, že z módy vymizela elegance. Navíc stále nepřekonal roztrpčení z ne zcela dobrovolného odchodu do důchodu. LVMH mu sice nabídla, aby prodlužil kontrakt, výzva však prý přišla pozdě a stejně se týkala jen dvou kolekcí haute couture, které by měl Givenchy každoročně připravit. „Řekl jsem jim, že budoucnost mého byznysu je v kolekcích ready-to-wear. Myslím, že jejich nabídka znamenala urážku.“
Příběh značky Givenchy:
1927 Ve Francii se narodil Hubert de Givenchy
1945 Nastupuje do salónu Jacquese Fatha
1952 Otevírá se módní dům Givenchy
1953 Začíná spolupracovat s herečkou Audrey Hepburnovou
1954 Givenchy jako první prezentuje dámskou kolekci ready-to-wear
1957 Uvádí na trh parfém L’Interdit
1973 Představuje pánskou řadu Gentleman Givenchy
1981 Společnost Givenchy se dělí na dvě divize, kolekce parfémů přechází do vlastnictví firmy Veuve Clicquot
1988 Značku Givenchy kupuje koncern LVMH
1991 Pařížské muzeum módy v paláci Galliera uvádí retrospektivní výstava zahrnující čtyřicet let tvorby Huberta de Givenchy
1995 Kreativním ředitelem značky se stává John Galliano, Hubert de Givenchy odchází do důchodu
1996 Kreativním ředitelem je jmenován Alexander McQueen
2005 Funkce kreativního ředitele se ujal Ital Riccardo Tisci
