Prosluněné letní odpoledne se plouží ulicemi velkoměsta. Není kam spěchat, a proč také. Mezi starými domy se nese zvuk akordeonu a slova písničky. Student s červeným šátkem a stařičkou heligonkou, zeď kostela za zády a čepici před sebou, zpívá písničky, které tahle ulice neslyšela celé století. Foťáky cvakají, občas to cinkne. Za rohem na malém prostranství tančí dívka za zvuků loutny, kytary, flétny a starodávných skřipek. Dokonale doplňují náladu starého města a dávají smysl kamenným kulisám, jindy zaplněným pouze bloumajícími návštěvníky. V další ulici si rozložilo nádobíčko malé jazzové trio, o kousek dál pod lípou na náměstíčku je to docela takový love-in. To je obraz prakticky kterékoli evropské metropole. Kromě Prahy.
Pražská legislativa totiž pouliční hudební produkci reguluje takovým způsobem, že si muzikanti dvakrát rozmyslejí návštěvy magistrátu, mnohanásobné vyplňování přihlášek a nesmyslně vysoké nájemné za jeden metr čtvereční na vymezeném místě.
Změnit by to chtěla například iniciativa Buskerville (k nalezení na Facebooku), v čele s Daliborem Zítou. Minulé pondělí zorganizovala happening a hudební demonstraci v ulicích Prahy u příležitosti evropského Svátku hudby. Inspirací jim byla akce s podobným cílem, která proběhla 4. června v Brně s pozitivním výsledkem. Pomocí hromadných e-mailů a s využitím sociálních sítí se v Praze podařilo dostat do ulic kolem stovky hudebníků a sesbírat zhruba sedm set podpisů pro petici určenou pražskému magistrátu. Situace vypadá nadějně, radní pro kulturu Ondřej Pecha souhlasí s tím, že pouliční umění do Prahy patří. Zatím však mohou být hudebníci pokutováni částkou od 1000 do 30 000 korun.
