Výstava linoritů Karla Halouna v kavárně a galerii Krásný ztráty potrvá do 7. září
Původní grafický cyklus Hudební výchova vznikal po dobu čtyř let od jara roku 2004 jako soubor linorytových portrétů 20 českých neestrádních muzikantů, s nimiž jsem se během posledních 35 let přátelsky i pracovně potkával. Podobizny tří žen a 17 mužů, jejichž práci považuji dodnes za hrdý vzdor dobovému zvukovému spotřebnímu zboží, jsem tehdy ryl a tiskl ve velmi volném tempu. Portrétoval jsem je s obdivem, ale i s nezbytnou dávkou ironie tak, aby vznikla série jakýchsi „nesvatých“ obrázků. S jistou nadsázkou lze říci, že tento cyklus vnímám jako opožděnou tabuli cti z doby, která dávala přednost zákazu před povolením.
Pracoval jsem technikou postupného odrývání materiálu, při které se vyrytím tiskové formy pro novou barvu zničí ta předchozí. Počet prvních tisků tak stanovuje definitivní výši nákladu, pokud se ovšem jejich část při dotisku dalších barev nepokazí. Jednotlivé portréty jsem doprovodil výňatky z textů, které vyobrazené muzikanty po mém soudu nejlépe charakterizují. Výběr jsem s nimi nekonzultoval, a tak nezaručuji, že by s ním všichni zobrazení souhlasili. V některých případech dokonce ani nejsou jejich autory.
Při výrobě matric i při tisku jsem postupoval velmi fetišisticky. Ryl jsem do lina, které léta pokrývalo podlahu mého ateliéru, po němž mnozí z portrétovaných často chodili. Barvu jsem navaloval jednoduchým a poněkud nepraktickým válečkem, vyrobeným ze zahradní hadice z někdejšího letního bytu v Okrouhlici, novodurové trubky, korkových špuntů a kusu drátu.
Tiskl jsem ručně, lžící z naší strašnické domácnosti. Jednotlivé listy jsou vytištěny šesti až 12 barvami. Ty obsahují záměrně velké množství sikativu, který způsobuje, že tisk má mohutný reliéf a vysoký, téměř pornografický lesk. Jako člen tajného hudebního sdružení Pornografičanka dovedu takovou skutečnost náležitě ocenit. Od každého z portrétů jsem vytiskl pouze šest kusů.
Výsledné grafické album jsem sestavil ze tří číslovaných sérií. Jsou uloženy v kartonových deskách s rytou vinětou, obsahují esej Lubomíra Martínka Hlavy mapy a také stručné životní příběhy portrétovaných muzikantů. Ostatní listy jsem označil jako autorské tisky, které netvoří celek a jsou souborem volných, od sebe kdykoli oddělitelných grafických listů.
V roce 2007 jsem soubor Hudební výchova představil ve virtuální podobě na přednáškovém fóru Pecha Kucha Night v pražském kině Aero. Tam jsem si uvědomil, že monumentálnější rozměr přináší do hry cosi, čeho komorní formát původních grafik není schopen – a sice jistou „plakátovost“, která se bez velkých asociačních kotrmelců dobře váže k profesi všech portrétovaných umělců. Proto jsem se v roce 2009 rozhodl vydat jednotlivé listy souboru ve formátu 50 na 70 centimetrů jako tisky solventními inkousty na papíře v limitovaném počtu 20 číslovaných kusů.
Pro letošní výstavu v Krásných ztrátách jsem připravil speciální XL kolekci formátu 70 na 100 centimetrů v deseti číslovaných kusech.
Všem portrétovaným děkuji, jejich hudba i spolupráce s nimi mi přinášela a dosud většinou přináší radost. Zvláštní poděkování bych rád vyslovil Petru Kalandrovi, Janu Ivanu Wünschovi, Mejlovi Hlavsovi a Filipu Topolovi, kteří už nejsou mezi námi.
KAREL HALOUN (30. října 1951, Praha) Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou (1972 až 1978), působí zejména jako grafik, designér a publicista. Věnuje se návrhům obalů hudebních nosičů, plakátů, logotypů, korporátních systémů, knižní úpravě, ilustraci a volné tvorbě. Od roku 1996 pracuje v autorské dvojici s Luďkem Kubíkem. V letech 2004 až 2008 externí člen studia Side2, v současnosti spolupracovník studia (3. dílna). Od roku 2005 působí jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Za svou práci získal řadu ocenění, vystavuje samostatně i na kolektivních výstavách v Čechách i v zahraničí. Publikuje zejména v Revolver Revui a v revui SAD. Je nehrajícím členem skupin Jasná páka a Hudba Praha, s nimiž byl roku 2006 uveden do Beatové síně slávy. Jeden ze zakládajících členů tajného hudebního sdružení Pornografičanka. (red) l
O autorovi| Karel Haloun, spolupracovník redakce
