Hudba Mariána Vargy, jehož životní pouť se dnes uzavřela, je rozpoznatelná už po pár tónech a téměř vše, na co sáhl, vstoupilo v Čechách i na Slovensku do hudebních dějin. Své experimenty, fúze rocku a klasické hudby, i strhující improvizace zaznamenal na více než dvaceti deskách. K tomu skládal hudbu pro televizní a divadelní inscenace i pro film. Rockový klávesista a skladatel a především skvělý muzikant žil divoce a nespoutaně a nevyhořel, jako mnozí jiní.
Svůj osobitý styl rozvinul už v albu Konvergencie z roku 1971. Bylo mu čtyřiadvacet a muzice, kterou skládal a hrál, s úšklebkem říkal „vážná hudba pro bigbíťáky“. Už na konci 60. let vytvořil se skupinou Prúdy jedno z klíčových slovenských alb, Zvoňte zvonky.
A v 70. letech vedl Varga instrumentálně nejvyspělejší rockový soubor v Československu - Collegium Musicum. Po jeho zániku se jako jeden z prvních začal věnovat absolutní improvizaci, tedy komponování hudby v reálnem časoprostoru.
Rovněž jevištní projev tohoto klávesového mága byl odjakživa zážitkem: doutníky a cigarety, lahev vína na pianu a soustředěný výraz jeho nahrbené postavy v okamžicích, kdy jeho dlouhé prsty hrají třeba i variace na skladby klasických hudebních velikánů.
Některé jeho písně jsou plné smutku, což pramení z toho, že součástí jeho životního příběhu byly i zdravotní problémy a protialkoholní léčba.
Muž s pocitem ruky na klaviatuře
Varga se narodil 29. ledna 1947 ve Skalici a k hudbě ho prý přivedl strýc, který rodině daroval klavír. Nástroj mladého Mariána zaujal, ale jinak byl normální rošťák a v sedmé třídě už „fakt docela slušnej kuřák“.
Jako mladík se učil u slavného slovenského skladatele Jána Cikkera. Později začal studoval konzervatoř, ale školu nedokončil.
Se zpěvákem Pavolem Hammelem a skupinou Prúdy se sešli v roce 1967 a o dva roky později vydali album Zvoňte zvonky, kde se objevují rozličné hudební styly a motivy (Varga sám neuznával dělení hudby na klasickou a populární).
Ještě v roce 1969 si Varga založil první artrockovou skupinu v Československu Collegium Musicum, hrající vlastní instrumentální skladby v kombinaci s úpravami děl J. S. Bacha, Josepha Haydna, Rimského-Korsakova a dalších klasiků.
Skupina působila do roku 1979, později ji Varga několikrát příležitostně obnovil, zejména v roce 1981 kvůli nahrávání alba Divergencie. Rovněž k Hammelovi se několikrát vracel a společně složili první slovenský muzikál Cyrano z predmestia (1977).
První sólové album Stále tie dni, byť ještě s hudebníky, vydal Varga v roce 1984. Po roce 1990 nahrál LP s Vladimírem Mertou a napsal hudbu k desce Krylovy poezie.
Společnou nahrávku s Moyzesovým kvartetem, jehož hudebníci s Vargou již kdysi spolupracovali, pořídil v roce 2006, po létech v ústraní, kdy deprese přebíjel alkoholem. Zní na něm i jeho staré rockové písničky.
Varga o sobě říkal, že odmalička myslel rukama: „Každý zvuk, který slyším, je pro mě pocitem ruky na klaviatuře. Hudba se mi nezobrazuje v notách. Místo noty se mi objeví ruka.“
S druhou manželkou Janou se Varga před časem odstěhoval z Bratislavy na venkov. A o sobě vyprávěl v rozhovorech s Petrem Uličným, které vyšly v roce 2004 pod názvem O cestách, které nevedou do Říma. Jak zhodnotil hudební publicista Pavel Klusák v České televizi, šlo o fascinující doklad toho, jak se mohl vzdělávat Čechoslovák v 60. a 70. letech.
Čtěte také:
