Kompostování bioodpadů je prý ekologické i ekonomické
Do ekologického slovníku Čechů přibyl nový pojem: kompostování bioodpadů. Zdá se, že v Česku startuje humusová revoluce. Kyjov, Jihlava, Pardubice, Vsetín a další města začala stavět nebo provozovat „kompostárny“. Důvod je prostý. Biologicky rozložitelné odpady dosud končily na skládkách a ve spalovnách. Klasické skládky jsou neekologické, jejich kapacita se postupně vyčerpává a nevyhovují předpisům Evropské unie. Kompostování je naopak ekologický, všeobecně přijatelný způsob recyklace. Navíc rozumný i ekonomicky. Doprovázejí ho nízké investiční náklady a malé nároky na pracovní sílu. Nevýhoda? Při nesprávné technologii vzniká značný zápach.
Nejen slupky.
Objem bioodpadů, ze kterých může být užitek a zatím se nijak nevyužívaly, není malý. Nejde jen o pár kupek trávy a něco slupek od okurek. Odhady tvrdí, že bioodpad tvoří 30 až 40 procent komunálního odpadu, a číslo se bude zvyšovat. Z trávy, sena, listí, větví, zbytků ze zahrad a parků, či z odpadů při zpracování ovoce a zeleniny a zemědělských produktů lze vyrobit kompost. Zahradníci jím nahrazují především dražší rašelinu. Kompost využívají při rekultivacích, přihnojování veřejné zeleně a golfových hřišť.
Už i Praha.
První kompostárna začne letos fungovat i v Praze. Metropoli trápí především nakládání s rozložitelnými rostlinnými i živočišnými odpady. „Nová kompostárna v Malešicích by měla vyřešit ekologické zpracování zeleného odpadu mimo kuchyňských zbytků,“ doufá pražský radní Miloš Gregar. V první fázi se má kompostovat odpad z údržby zeleně, potom chce radnice přimět k aktivitě městské části a ve finále i domácnosti. „Problémem možná bude motivace. Musíme hledat, jak využít konečný produkt. Například zakládáním nových zelených ploch,“ uvádí radní. Ale takový problém nemusí nastat. Ukazují to zkušenosti společnosti Jena, která pro město udržuje zeleň a provozuje certifikovanou kompostárnu v Úholičkách nedaleko Prahy. Její zástupci tvrdí, že všechen kompost, který vyrobí, prodají maloodběratelům a ještě se nedostává.
Zádrhel v setrvačnosti
.
Problém ovšem může být jinde. Pro městské části zajišťují údržbu zeleně, včetně likvidace odpadů, soukromé firmy. Radnice s nimi mají dlouhodobé smlouvy, které nebudou chtít rušit či měnit. Záleží na magistrátu, jaké páky dokáže uplatnit. Úředníkům dělají hlavu občané. Bioodpad zatím netřídili. Jsou zvyklí likvidovat selskou technologií: ukládat na hnůj nebo pálit. Nová právní úprava ohníčky zakázala.
Iluze si nedělá vedoucí oddělení komunálních odpadů města Jitka Kluzová. „Lidé musí být ke třídění odpadů vychováni. V Kanadě je normální, že přijede maminka s dětmi a na kompostárnu vyklopí čtyři pytle trávy a listí ze zahrádky. V Česku si to moc neumím představit,“ tvrdí. „Od občanů vezmeme odpad zdarma jako ve sběrných dvorech. Chceme je motivovat například tím, že když někdo přijede s vozíkem odpadu, odjede zpět s plným kompostu nebo substrátu na sadbu,“ nabízí řešení.
Peníze až na druhém místě.
V Praze začne pilotní projekt třídění bioodpadů v září současně s provozem malešické kompostárny. Radní Gregar počítá, že v prvním období bude město provoz malešické kompostárny dotovat. Nedokáže zatím odhadnout, zda by mohla být výrobou kompostu časem rentabilní. „Předpokládám, že po vyhodnocení pilotního projektu nabídneme kompostárnu soukromníkovi. Specializované firmy mají větší zkušenosti a také napojení na odběratele kompostu,“ vysvětluje. Ředitel odboru infrastruktury města Petr Šulc se domnívá, že zatím nelze mluvit o finančních úsporách. „Není to levné. Částečně ušetřit mohou zahradnické firmy, protože náklady v kompostárně jsou nižší než uložení odpadu na skládce,“ tvrdí Šulc. Hlavní přínos? Zpočátku hlavně ekologický.
Takový lepší hnojník.
Kompostárny na zelený bioodpad nejsou technickým zázrakem. V podstatě jde o vrstvení odpadu na pevnou plochu se zajištěným odtokem odpadových vod. Teplota bioodpadu nesmí překročit určitou hranici, jinak by začal hnít. Špatně lokalizovaná kompostárna s nesprávnou péčí může znepříjemnit život. Obecně jsou náklady na vybudování kompostáren závislé na jejich velikosti a použité technologii. Výstavba malešické kompostárny vyšla na pět milionů korun.
Podstatně nákladnější a technologicky náročnější je kompostárna na zpracování živočišných zbytků a kuchyňských odpadů. I ta by měla v Praze vzniknout. Její výstavbu plánují Pražské služby (PS). „Zatím je to ve stádiu studií, ale počítáme s náklady až 60 milionů korun,“ říká mluvčí PS Bedřich Krahulec.
Při likvidaci biodpadu vzniká bioplyn, který lze například využít pro topení jako náhradu klasického plynu. Výroba bioplynu získává na významu, ale vyžaduje vysoké investice a rentabilita je určována politicky prostřednictvím regulace cen této energie.
