HŮŘ UŽ BÝT NEMŮŽE

Většina voličů vidí v Putinovi spasitele

Jenom osmi procentům Rusů se podle Všeruského střediska pro výzkum veřejného mínění daří lépe než na počátku devadesátých let, kdy byly zahájeny tržní reformy. Většina spíše přežívá, než žije. „Jak dlouho ještě? ptají se mnozí a upírají pohledy ke Kremlu, kde v křesle úřadujícího prezidenta sedí poměrně mladý a energický Vladimir Putin.

Rusům imponuje také jeho pragmatismus. Jak jinak by mohla jeho strana Jedinstvo „stlouci v parlamentu blok s komunisty, a vytlačit tak na okraj politického spektra Svaz pravicových sil? Putin ale rezolutně popírá, že by šlo o nějaký „strategický svazek . Ovšem na jeho sliby, že se jako řádně zvolený prezident postará o vnitřní bezpečnost, vyhlásí boj korupci a nedopustí, aby se dále zhoršovaly životní podmínky běžného občana, slyší všichni. A Putin má ještě jednu kartu. „Žádný kout na světě není tak velký, aby nás tam mohl někdo zahnat, rádi říkají Rusové cizincům a věří, že zdravím kypící Putin vrátí Rusko do světové superligy.

Samotná ruská metropole však nadcházejícími prezidentskými volbami, jejichž první kolo (a zřejmě i poslední) se koná šestadvacátého března, příliš nežije. Její centrum se snaží nabídkou v obchodech i reklamními slogany dokázat, že Rusko už patří k Západu. „Do Karlových Varů a celého světa - dokonce tak láká klienty jedna z cestovních kanceláří v centru Moskvy.

Škola kapitalismu.

Dříve se povinně chodilo do Leninova mauzolea. Dnes si ruští i zahraniční turisté nenechají ujít jinou atrakci, jenom několik set metrů od místa, kde spočívá Vladimír Iljič. Pod povrchem Manéžního náměstí vzniklo na třech rozlehlých podlažích luxusní nákupní centrum nabízející západní značkové zboží. Uprostřed ruské zimy láká movité zákazníky četnými slevami dosahujícími i několika desítek procent. „Pojďte, vyberte si džínsy, zve mladá prodavačka. „Co vám mohu nabídnout? přiskočí ihned obsluha v prodejně kožešin. Aniž vyčká na odpověď, hned informuje, že krátký dámský kožíšek je k mání už za dvaapůl tisíce, kožich pak za tři tisíce. Samozřejmě dolarů. Prodavači v tomto podzemním komplexu v praxi dokazují, že kapitalismus za pultem, k němuž patří i pozdrav a úsměv, jim již není cizí.

Totéž platí o luxusní restauraci ve třetím podzemním podlaží. „Navštivte pravou českou pivnici, hlásá poutač. Obsluha je rychlá a pozorná. Však také půl litru plzeňského přijde na sto padesát dva rublíků, dle aktuálního kursu 5,30 dolaru, českému bratru asi za dvě stovky i se spropitným. „Děkujeme a přijďte zas, kyne na rozloučenou mladá šéfka.

Rusové soudí, že zdvořilost a ochotu - jíž se celkově pořád velice nedostává - nepomohl ve sféře služeb zasít nikdo jiný než McDonald s. Právě před deseti lety otevřel na moskevském Puškinově náměstí první provozovnu. Ještě několik měsíců po jejím otevření se před ní hromadily kilometrové fronty zákazníků, kteří chtěli být obslouženi „ve škole kapitalismu . „Dnes si už na ně nikdo nevzpomene. Ani na vášnivé diskuse v médiích, zda není celonárodní ostuda umístit odpornou západní velkovýkrmnu na náměstí nesoucím jméno slavného ruského básníka, směje se Galina, pracující u jedné české obchodní firmy.

Zatímco v podzemním nákupním středisku je lidí jako much (těch opravdu kupujících ale málo), nedaleké Rudé náměstí je o pošmourném nedělním odpoledni poloprázdné. Slyšet je pouze ruština. „Natoč hlavně orloj, diriguje žena svého muže držícího v rukou kameru. Hloučky návštěvníků, nápadné svými blahobytnými kožichy, se fotografují před mauzoleem Vladimíra Iljiče. Po turistickém ruchu jinak ani stopy. Ale jedna přece. Na rohu Rudého náměstí sedí postarší žena u nenápadného poutače nabízejícího v ruštině „ekskursiju po gorodu za šedesát rublů, to je asi osmdesát korun.

Tuž se, jak můžeš.

První, co turistu brouzdajícího Moskvou uhodí do očí, jsou pouliční směnárny. Jejich hustota na kilometr chodníku ve středu velkoměsta je nevídaná. „Provoz čtyřiadvacet hodin denně, hlásají mnohé z nich, dokonce i mimo centrum, kde se blahobytných kožichů pohybuje mnohem méně než na prestižních třídách moskevského centra. Další, po léta neměnný kolorit vytvářejí provizorní tržničky kolem stanic metra. V jeho podchodech postávají hlavně starší ženy nabízející třeba pletené ponožky a rukavice, nákupní tašky či sušené houby. „Kupte, nabízím levně, natahuje ruku s houbovým věncem jedna z prodávajících.

„Lidé přežívají, jak se dá. Přitom v Moskvě a okolí ještě není tak špatně, míní komentátor televizní stanice Grigorij Jakovlev. Mnoho rodin pěstuje brambory a zeleninu na dačach, odvážnější muži vyjíždějí se svými auty „bombiť , tedy bombardovat. Tak se mezi moskevským lidem nazývá taxikaření načerno.

Mnoho lidí v Moskvě pořád dostává mzdu nepravidelně, a to ještě v naturáliích. Pak je lze vidět na okraji Moskvy nabízet například nádobí či ložní soupravy - podle toho, čím jim zaměstnavatel zaplatil. Člověk ale musí vědět, na kterou výpadovku se postavit. „Proutěný nábytek či jiné potřeby na chatu nejlépe prodáte u silnice, po které se domů vracejí vysocí vládní úředníci, říká Jakovlev.

Z posledních oficiálních údajů vyplývá, že průměrná mzda přepočtená na dolary loni vzhledem k oslabujícímu rublu dále poklesla a v prosinci 1999 činila šedesát sedm dolarů, tedy o deset procent méně než o rok dříve. Spotřebitelské ceny přitom za uplynulý rok průměrně stouply o 36,5 procenta.

„Představte si, že sólista Velkého divadla v Moskvě měsíčně pobírá asi tisíc dvě stě rublů. Když má štěstí, může přednášet třeba na konzervatoři, což mu vynese dalších sedm set rublů, sděluje Jakovlev. Hned dodává, že novináři jsou v Moskvě placeni nepoměrně lépe a na své hmotné postavení si rozhodně nemohou stěžovat.

Jízdenku, prosím!

Neutěšenou hospodářskou situaci pociťuje v Moskvě i hromadná doprava. Většina lidí má hodně hluboko do kapsy, a tak se i dva ruble ušetřené za autobus či trolejebus hodí. Na linkách povrchové dopravy tak přibývají černí pasažéři. Moskevská radnice se snaží čelit ztrátám tím, že najímá stále více revizorů. A nejen to. Na některých autobusových a trolejbusových linkách se ve vozech opět objevují průvodčí. Moskva se tak vrací do doby před dvaceti pětadvaceti lety.

V důsledku hospodářské krize přibyla ještě jedna kategorie neplatících pasažérů. Jsou to lidé, jimž podniky dluží mzdu - často i několik měsíců. Stačí ale, aby revizorovi či průvodčímu předložili bumažku potvrzující, že jsou vlastně věřiteli svého zaměstnavatele, a mohou v pohodě cestovat. Stejně tak důchodci: muži jezdí bezplatně od šedesáti a ženy už od pětapadesáti let.

Gubernie nesnášejí Moskvu.

Chcete poznat naši zemi? Pak se vyhněte Moskvě, radí Rusové. Hlavní město - jediné v Rusku, kde se pořád hodně staví - dělí od ostatních regionů hluboká hospodářská a sociální propast. „Jednotlivé gubernie Moskvu až nenávidí. Tvrdí, že jenom ždímá daně, z nichž si tady zlatíme kupole chrámů, kdežto oni nemají co do hrnce, podotýká Galina.

V hlavním městě a Moskevské oblasti - rozlehlé přibližně jako Česká republika - kotví devadesát procent přímých zahraničních investic. Dosud jich do Ruska přiteklo za necelých jedenáct miliard dolarů, zhruba dvě třetiny toho, co do České republiky. „Jedna z mála cizích firem, která se nenechala finanční krizí roku 1998 zviklat, byla švédská Ikea. V březnu zde otevře velký obchodní dům, poznamenává vedoucí moskevské kanceláře Komerční banky Petr Votoupal. Další expanzi chystá také turecký řetězec supermarketů Ramstore, oblíbený cíl nejenom Moskvanů, ale i zahraničních diplomatů.

Dále do hloubky Ruska se ale zatím nikomu příliš nechce. „Přitom všichni vědí, že trh tu je perspektivní a že by bylo neprozíravé odcházet, konstatuje Gabriel Fülöpp, generální ředitel reklamní společnosti Ark Thompson. Podle něj je ruský trh reklamy velice výnosný. „Pravda, zatím oslovujeme asi dvacet milionů potenciálních zákazníků žijících převážně ve velkých městech, dodává Fülöpp. Rusové podle něho reagují na reklamu jinak než Středoevropané. „Rus se jako spotřebitel nechá snáze ovlivnit, jeho chování je mnohem emocionálnější, tvrdí expert na reklamu.

Velký vliv médií.

Že je ruské veřejné mínění velice tvárné, potvrzují také četné sociologické průzkumy. „Právě proto bych si netroufal tvrdit se stoprocentní jistotou, že Putin bude zvolen už v prvním kole, míní jeden z programových ředitelů ORT Aleksander Vatutin.

Z posledních průzkumů vyplývá, že Putina za jasného vítěze prezidentských voleb považují také ruští podnikatelé. Ale z dotázaných byznysmenů by ho na počátku února volilo jenom 36 procent, kdežto ještě v polovině ledna 49 procent. Mnozí z nich si totiž kladou otázku, nakolik je Putin nakloněn tržním reformám, když dal tak jasně na srozuměnou, že další změny v hospodářství musejí probíhat pod přísným dohledem státu.

V Moskvě kolují zvěsti, že Putin vytvořil zvláštní „strategický tým , který nyní horečně pracuje na hospodářském a sociálním programu rozvrženém na deset až patnáct let. A otevřeně už se hovoří o tom, že druhý prezident se bude snažit upravit ústavu tak, aby prodloužila jeho funkční období z dosavadních čtyř alespoň na pět let. Vlivné ruské listy pohotově informovaly o zkušenosti Francie, kde prezidenti sedí v Elysejském paláci sedm let.

Nebezpečný sok - Zjuganov.

Když z předvolebního klání odstoupily takové politické veličiny jako moskevský primátor Jurij Lužkov či bývalý premiér Jevgenij Primakov, stojí proti Putinovi jediný vážný protikandidát - šéf ruských komunistů Gennadij Zjuganov. „Naším cílem je provádět politiku v zájmu státu a zabezpečení normálního života každého občana, prohlašuje tento politik. V konkrétních číslech zajímajících voliče by to mělo znamenat zvýšit důchody asi dvojnásobně na tisíc rublů, plat učitele a lékaře na tři tisíce rublů měsíčně.

Zjuganov rovněž kategoricky popírá, že by jeho nynější parlamentní svazek se stranou Jednota, podporující Putina, nějak poškozoval pozici komunistické strany. „Měl jsem četná setkání se zástupci pracovních kolektivů, které naši strategii v Dumě naprosto podporují, prohlašuje Zjuganov. To, že Putinova oblíbenost - jak ukazují poslední průzkumy - v posledních týdnech zvolna klesá, považuje za svoji velikou šanci v březnových volbách.

Zjuganov, velmi dobrý řečník a politický pragmatik, by chtěl své přednosti prokázat nejraději v televizních duelech s Putinem. Jak se vyjádřil, rád by se úřadujícího prezidenta například zeptal, jak má Rusko letos přežít se státním rozpočtem disponujícím v přepočtu dvaceti miliardami dolarů, tedy sumou, jež je o 60 procent nižší než ve Finsku.

Více peněz pro armádu.

Přestože se o Putinovi píše a hovoří jako o „velké neznámé , jisté je, že hájí zájmy „silových resortů pečujících o vnitřní a vnější bezpečnost Ruska. Proto bude určitě chtít pozvednout vojensko-průmyslový potenciál, jenž během devadesátých let notně zchátral.

Putin dostal příležitost dokázat, že je muž činu. A náležitě ji využil. Koncem ledna jeho kabinet rozhodl zvýšit letošní státní zakázky zbrojnímu průmyslu o padesát procent na 62 miliard rublů. List Kommersant připomněl, že předloni tyto výdaje činily dvacet miliard rublů.

Armádní lobby samozřejmě tvrdí, že peníze potřebuje jako sůl, neboť v provozuschopném stavu je jenom polovina letounů a plavidel, přibližně třetina obrněných vozidel a vrtulníků. Ruští vojenští experti argumentují, že jenom čtvrtina výzbroje snese srovnání se světovou špičkou, kdežto v západních armádách se tento ukazatel pohybuje mezi sedmdesáti až pětasedmdesáti procenty. „Putin toho letos nasliboval armádě a vnitru tolik, že to prostě nemůže splnit, napsal list Kommersant.

Více peněz do státní pokladny by měl přinést nejenom vývoz ropy a plynu, ale také prodej zbraní. Jeho hodnota by měla letos poprvé od zániku Sovětského svazu přesáhnout čtyři miliardy dolarů proti loňským třiapůl miliardám dolarů. Putin nezastírá, že chce udělat pořádek podle svého i ve zbrojním exportu, kde podle něho mají příliš velký vliv prostředníci. Očekává se, že vláda spojí velké exportní zbrojaře do jedné velké firmy, do jejíhož čela Putin dosadí jemu naprosto oddaného člověka.

Měnový fond vyčkává.

Ruská vláda povoluje finanční měšec, i když ví, že jenom v letošním prvním čtvrtletí musí zahraničním věřitelům splatit zhruba tři miliardy dolarů a za první pololetí pět miliard dolarů. První vicepremiér a ministr financí Michail Kasjanov na Světovém ekonomickém fóru v Davosu ujistil, že Rusko těmto závazkům dostojí. Na krytí vnitřních výdajů si ale vláda zřejmě půjčí od centrální banky.

Mezinárodní měnový fond věří, že Putin přinese Rusku větší politickou stabilitu, ale zároveň dal na srozuměnou, že o poskytnutí dalších peněz bude s Moskvou vážně jednat až po prezidentských volbách. Fond podmiňuje půjčky Moskvě mimo jiné požadavkem, aby se v ruském hospodářství omezily barterové operace a další formy nepeněžního zúčtování mezi podniky, neboť je to živná půda pro kolosální hospodářské podvody. „Ruská vláda musí učinit přítrž pokračujícímu úprku kapitálu ze země, zdůraznil náměstek hlavního ředitele měnového fondu Stanley Fischer.

Podpora vpravdě bratrská.

Putina přijely do Moskvy vydatně podpořit i hlavy bývalých „bratrských republik . Média věnovala setkání nejvyšších představitelů Společenství nezávislých států patřičnou pozornost. Dá se předpokládat, že jejich vzletná slova a lichotky na Putinovu adresu našly u ruských voličů nemalou odezvu. „Pevně věřím, že Rusko pod vedením Vladimira Vladimiroviče Putina bude stabilní a silné, prohlásil uzbecký prezident Islam Karimov. Uctivými poklonami nešetřil ani prezident Ázerbájdžánu Hejdar Alijev a vřelá slova podpory zazněla i od dalšího autoritativního vládce - běloruského prezidenta Aleksandera Lukašenka. „Vladimir Vladimirovič je velkým zastáncem rusko-běloruského svazu, který hodlá dále posilovat, řekl Lukašenko, jenž s Putinem jednal mnohem déle, než se plánovalo. Podle komentátora televizní stanice NTV Jevgenije Kiseljova schůzka nejvyšších představitelů členských zemí SNS ze všeho nejvíc připomínala Putinův mezinárodní volební štáb.

Škoda Auto

Montáž vozů Škoda, která by se měla rozběhnout během léta v uralském Iževsku, je podle poslance Státní dumy Nikolaje Sapožnikova velice slibný projekt, který Udmurtská republika - součást Ruské federace - velice potřebuje. (EURO 51-52/1999) „Pevně věřím, že se po několika odkladech letos konečně začne, říká poslanec, který za Komunistickou stranu Ruska sedí ve výboru pro průmysl, stavebnictví a špičkové technologie.

Na jaké problémy projekt naráží?

Problémů bylo opravdu dost, hlavně kolem podmínek financování. Investiční projekt se loni na podzim v Udmurtské republice dokonce zamotal do předvolební kampaně. Část tamního tisku hlásala, že cizinci by se do výroby automobilů na Urale vůbec neměli pouštět.

A důvod?

Nedivte se odpůrcům projektu. Asi třicet let se snažili vlastními silami vyvinout a dostat alespoň na ruský trh širokou paletu vozů. A se založením dceřiné společnosti Ižmašavto jejich sen o vlastních automobilech končí.

V čem vidíte hlavní přínos projektu?

I když se v Udmurtské republice těží dost ropy, je závislá na federálních dotacích. My doufáme, že investice Škody Auto pomohou zlepšit nejenom finanční situaci republiky, ale také změnit její hospodářskou strukturu. Ta je dost přetížená těžkým průmyslem, včetně zbrojní výroby, která se tam přesunula na počátku války a zůstala. A kde je v Rusku zbrojařina, tam jsou i kvalifikovaní pracovníci.

Vyrábějící třeba samopaly Kalašnikov jako v Iževsku?

To nejsou jenom samopaly, jež jsou - nemýlím-li se - zobrazeny i na vlajkách některých afrických zemí. Kde myslíte, že se vyvíjely a vyráběly obávané rakety SS-20? Byli jsme hrdí na to, že právě u nás v Udmurtsku. Ale to už je minulost. Dobře si uvědomuji, že Rusko už v mnoha oblastech nemůže se Západem soutěžit. Ale mělo by se zapojit do mezinárodních hospodářských vazeb a pomocí zahraničních investic se pokusit dohnat světový automobilový průmysl.

(lav)