Ve velkých společnostech nezůstal kámen na kameni
Léta 1998 a 1999 znamenala pro český fondový průmysl nebývalé oživení. Letošek přinesl kultivaci nabídky, vystřízlivění a razantní změny ve vedení téměř všech významných firem. Investiční společnosti působící v České republice pochopily, že se neobejdou bez umístění aktiv do zahraničí, a definitivně skončila vazba těchto subjektů na zdejší akciový trh. Zanikla tím také na nějaký čas idea přeměny úspor domácností na investice do české ekonomiky. To, co se povedlo například v Irsku, není myslitelné v zemi, kde proběhla kuponová privatizace. Navíc v době přinášející stále silnější globalizace trhů. Přišly i poklesy. Běžně dostupné statistiky investic do fondů sahají do roku 1997. Aktiva za tu dobu převážně rostla. Třeba v roce 1998 převážily zpětné odkupy nad prodeji podílů jen v jediném čtvrtletí a ani ne o sto milionů korun. Letošní třetí kvartál přinesl rekordní propad o 354 milionů. Příčina spočívá v prudkém poklesu výnosů z peněžního trhu a obligací. Ti, kdo si zvykli na mimořádné výnosy ze Sporoinvestu a podobných investičních nástrojů, jsou zklamáni. Právě Sporoinvest přinesl sice v roce 1999 nejvyšší reálné zhodnocení ve své historii, ovšem nominálně to bylo méně než v roce 1998. Mnoho lidí zareagovalo odchodem z fondu, zvlášť když se ukázalo, že letošní rok může na peněžním trhu přinést jen něco kolem pěti procent. Výnosy z obligací sice díky rostoucí nabídce státu postupně stouply (u delších papírů až o procentní bod), ani to ale odlivu investic nezabránilo. Když se k této tendenci připojilo přibližování Vánoc, dočkali jsme se za říjen a listopad dokonce záporných čistých odkupů ve výši dvě a půl miliardy. Ačkoliv celkový příliv nových peněz oslábl, celý rok nakonec zjevně skončí v plusu. Díky stále vysokým nárůstům v první polovině roku a vzrůstající oblibě fondů akciových a smíšených. Tendence jsou však zjevné: české fondy už nebudou moci v brzké době spoléhat na silný potenciál jen jednoho typu produktu a klienti se budou muset naučit správně používat jednotlivé fondy, pokud chtějí pracovat s tímto investičním nástrojem. Jestliže obecně platí, že fondy jsou méně likvidní a naopak výnosnější než vklady, dnes tomu tak úplně není. Fondy peněžního trhu jsou likvidnější než termínované účty. V tom je jejich budoucnost, vysoké výnosy už asi nenabídnou nikdy. Zvlášť pokud budeme směřovat do eurozóny. Na vesnici, ale zato globální. Změna situace se výrazně promítá také do nabídky investičních společností a toho, jak ke koncepci nových produktů přistupují. Fondy peněžního trhu se vyráběly jako na běžícím pásu. Rozdíly v jejich výkonnostech ukazují, že ne všechny hned zvládly optimalizaci daňové pozice. Se stejnou laxností v minulých letech vznikaly i jiné produkty, jejichž existence se mnohdy ukázala neopodstatněná. Správci se ale už poučili. Že krize peněžních instrumentů nahání investory do akciových strategií, je neuspokojuje. Dobře vědí, že na českém SPAD & spol. mnoho nevydělají, a vydávají se do zahraničí s větším rozmyslem než v dobách, kdy rozšiřovali své licence na vývoz kapitálu hlavně pro image a na nástěnku. Nejdále došla Spořitelní investiční společnost (SIS). V očekávání výsledků privatizace své mateřské banky si dopředu zajistila spolupráci s Erste Sparinvest. Fondy sice budou formálně řídit vlastní manažeři, ovšem na doporučení sesterského správce fondů z Rakouska. Jiná cesta na globální trhy zřejmě není. IKS Komerční banky si jako poradce vybrala dceru obří francouzské investiční a retailové banky BNP Paribas. První investiční si zatím strategického partnera nevybrala (vzhledem k přechodu pod křídla ČSOB se dá vsadit na KBL). Dlouhodobě ale spolupracuje například s rakouskou Gutmann & Cie, Credit Suisse First Boston a také českou firmou Atlantik finanční trhy. Cizina je cizina. Specifickým zvířetem je Pioneer, jediný cizinec úspěšně zakotvivší v České republice přes dceřinou společnost (nepočítáme–li Citicorp, dceru pražské Citibank). Americko–italská matka dodává zázemí potřebné k investicím na světových trzích. Takže dcera provozuje retailový balancovaný Pioneer Trust a k tomu prodává mateřské specializovanější produkty. Vynechává přitom specializaci na české obligace i peněžní produkty a celkově abstrahuje od instrumentů na kratší dobu. Zahraniční fondy jsou vůbec samostatnou kapitolou s velkými otazníky. Některé chtějí v České republice marketingově působit. Mají na to povolení, která se ale zásadně nelíbí poopravenému prezidiu Komise pro cenné papíry. Legislativních změn upravujících postavení těchto subjektů bude zjevně několik a dočkáme se jich postupně. Nakupovat lze cokoliv, i produkty uváděné na náš trh zahraničními peněžními domy bez podpory reklamou. V řadě finančních institucí, od klasických bank až po makléřské firmy, se dá přijít k investicím do čehokoliv na světě. Neexistuje přitom žádná statistika, z níž bychom se mohli dozvědět, jaké výše takové investice ven ze země dosahují. Někteří odborníci z kusých a neoficiálních informací prodejců odhadují, že letos to může být až dvojnásobek peněz umístěných v českých fondech. Zhruba by tak mohlo jít asi o dvanáct miliard korun. Nové tváře. Nové strategie s sebou přinášejí i změny ve vedeních firem. Alespoň tomu tak bývá ve světě. U nás letos také došlo k personální revoluci v sektoru kolektivního investování. Ovšem časová souvislost se změnami v taktice je spíše náhodná. Příčinou výměn totiž byly posuny v mateřských institucích. První příklad přišel již na konci roku loňského, kdy se generálním ředitelem Pioneeru stal bývalý ředitel investic Vladimír Fichtner. Šlo o logický a klidný posun, neboť jeho nadřízený Philip M. White se posunul na místo šéfa Evropy. Za třičtvrtě roku nato ale přišly krkolomné revoluce. Ze SIS odešel dlouholetý šéf, legenda českého trhu Miroslav Stehlík. Stalo se tak poté, co mateřskou Českou spořitelnu ovládla rakouská skupina Erste. Novým prvním mužem se stal Pavel Kráčmar, dříve působící jako vedoucí treasury GE Capital Bank. Iniciativa ke změnám údajně vyšla zevnitř samotné SIS. Možná i proto odešel například mimořádně úspěšný manažer Sporoinvestu Patrik Hochmal. Jeho dnešním působištěm je Komerční banka a možná to bude IKS KB. Jejím šéfem se stal rovněž bývalý člen týmu SIS, jeden z těch, kteří v ní byli od počátku, Pavel Pršala. Změny v IKS KB následovaly třičtvrtě roku po kompletní změně vedení Komerční banky. Ta si chce dceru přitáhnout více pod svá křídla, konkrétně divizi privátního bankovnictví a asset managementu. Změna vlastníka přivodila změnu i v První investiční. První náměstek Zdeněk Kubát odešel na vlastní žádost. Nahradil jej Petr Beneš – shodou okolností také působil ve skupině České spořitelny, a sice v penzijním fondu. Generální ředitel Ivan Foltýn zatím zůstává. Stejně jako dlouholetý šéf ŽB Trustu Jiří Brabec.
