Jeden z letošních maturantů na otázku Kdo byl Gustáv Husák? odpověděl, že první polistopadový prezident. Ten chlapec byl ovšem asi tři roky starý, když u nás došlo k pádu totality, a žil zřejmě v prostředí, které změnou nebylo moc poznamenáno.
Na druhé straně člověk, který dokončí střední školu, by měl mít jisté povědomí o historii. Mně bylo v roce 1945, kdy končila druhá světová válka, jen o rok víc a pamatuji si na ty dny velice dobře, stejně jako na únor v roce 1948 a padesátá léta. Politika se brutálně zapletla do všeho, co se nás týkalo: Rozhodovala najednou o tom, co rodiče mohou dělat, jak mají chodit oblečení, kde smíme bydlet, jestli smíme studovat, jestli smíme cestovat a kam a tak dále. Tohle se ale už našim dětem nedá skoro vůbec vysvětlit. Komunistický horor je pro ně zcela nepochopitelným příběhem divných rodičů. Jak si něco takového mohli jako dospělí lidé nechat líbit?
Uvědomil jsem si to, když jsem listoval knihou Petera Longericha O tom jsme nic nevěděli. V publikaci je připomenutá scéna z 11. dubna 1945, kdy jednotky americké armády pod vederním generála Pattona osvobodily koncentrační tábor Buchenwald. Generál byl tak otřesen, že vydal vojenské policii rozkaz, aby veškeré obyvatelstvo z nedalekého Výmaru pěšky došlo až do koncentračního táboru a na vlastní oči si prohlédlo, jaké hrůzy se odehrávaly v jejich bezprostřední blízkosti. Paní Margaret Bourke Whiteová, korespondentka amerického časopisu Life, která toto defilé viděla, napsala: „Ženy omdlévaly, muži si zakrývali oči a otáčeli hlavy a všichni stále křičeli: My jsme o tom nic nevěděli! My jsme o tom nic nevěděli! My jsme o tom nic nevěděli!“
Tohle jsme my říkat nemohli, díky cizím rozhlasovým stanicím se o tom, co se dělo třeba na Bytízu u Příbrami, vědělo celkem dost. Nacisté měli na likvidaci stop svého vládnutí jen pár dní. Zato komunisté po sobě v Čechách a na Moravě zahlazovali stopy již od konce padesátých let a slovům už dneska věří málokdo. Nicméně následující fakta jsou doložená: počet lidí odsouzených dosáhl čísla 208 tisíc, z toho jich ve vězení zemřelo 4,5 tisíce, na hranicích bylo zastřeleno 374 osob a na šibenici skončilo 254 našich občanů. Do emigrace odešlo 179 tisíc lidí a po roce 1948 byli všichni občané okradeni prakticky o veškerý svůj majetek.
