Nejúspěšnější česká olympionička Vera Čáslavská uklízela domy, aby měla z čeho žít
V černošické pizzerii ji znali velmi dobře.
A ona zase věděla, co z menu doporučit svým hostům. S Věrou Čáslavskou jsme se tam sešli kvůli Aloisi Hudcovi. Všemožně se snažila, schůzovala a psala dopisy do zahraničí, aby vymohla zlatou medaili, kterou Paříž tomuto českému gymnastovi od roku 1931 dluží. O mistrovi světa mluvila s obdivem. „Hrozně slušný a skromný,“ říkala. A taková byla i ona.
Ze sálu do tělocvičny
Věra Čáslavská (3. května 1942 - 30. srpna 2016) na sebe upozornila velmi brzo.
V roce 1962 proběhlo gymnastické mistrovství světa v Praze. Tady se představila jako sportovní a ženská ikona následující dekády. Dvacetiletá kráska brala zlato za přeskok, stříbro za víceboj a bronz za prostná. Zrodila se legenda.
Na tokijské hry v roce 1964 odjížděla jako velká československá naděje. A díky jejímu bezprostřednímu vystupování a úsměvům si ji Japonci zamilovali a tak trochu i přivlastnili. Věra Čáslavská na Tokio nedala dopustit, získala tam tři zlata a v družstvech s kolegyněmi zopakovala stříbrný úspěch z Říma 1960.
Vrchol její sportovní kariéry měl přijít o čtyři roky později v Mexiku. Protnul se ale s okupací Československa. Sportovci na letní hry odlétali v pohnuté atmosféře jen necelé dva měsíce po invazi, kdy začínalo být jasné, že atmosféra 60. let je pryč.
V Mexiku opět kralovala a získala čtyři zlaté plus stříbro na kladině a v družstvech, davy z ní šílely a o její svatbě s běžcem Josefem Odložilem v metropolitní katedrále se v Ciudad de México mluví dodnes. Věra Čáslavská byla na vrcholu. Ale komunisté ji tam nechtěli.
Potentovaný bolševik
Když se v Československu rozjížděla normalizace, bafuňáři si Věru Čáslavskou vychutnali. „Odvděčili“ se jí nejen za její podpis pod zásadním manifestem pražského jara Dva tisíce slov, ale i za její vystupování v Mexiku. O první místo v prostných se tam podělila se sovětskou gymnastkou Larisou Petrikovou, s níž stála i na stupínku. V momentě, kdy z reproduktorů zazněly první tóny hymny Sojuz něrušimyj, na protest odvrátila hlavu.
„Zakázali mi vykonávat moji profesi, na kterou jsem měla vzdělání i zásluhy. Jako trenérka bych coby kontrarevolucionářka kazila mládež. Ale ani tu nejposlednější práci jsem dělat nemohla,“ vzpomínala Věra Čáslavská.
V roce 1971 se jí zbavila i Rudá hvězda Strašnice, sportovní klub ministerstva vnitra, za nějž od poloviny 60. let závodila.
„Nejdříve jsem malovala obrazy. (…) Pak mi třeba jedna paní z OPBH přihrála na své jméno úklid domů v Nuslích. Mohla jsem pracovat jen pod cizím jménem, bolševik byl potentovaný,“ popisovala Čáslavská.
Návrat a deprese
S pádem komunismu se zdálo, že jí opět začínají dobré časy. Stala se poradkyní Václava Havla a šéfovala Československému olympijskému výboru. Jenže v září 1993 byl během potyčky na diskotéce zabit její bývalý muž Josef Odložil a podle soudů nesl vinu syn Věry Čáslavské. Martin Odložil dostal za ublížení na zdraví s následkem smrti čtyři roky nepodmíněně, Václav Havel mu pak udělil milost.
Přišly deprese, apatie, světově proslulá gymnastka opět zmizela do ústraní.
Překonala to až po několika letech.
A pak se u ní objevila rakovina slinivky. Letos v létě se její stav zhoršil. Když měla 30. srpna prohlídku v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny, lékaři ji už nepustili domů.
Její přání, aby Francie napravila křivdu a do Česka poslala alespoň symbolickou medaili pro Aloise Hudce, zatím gymnastická federace nevyslyšela. Teď by snad mohla.
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
