(EURO 50/2002)
V článku o České rafinérské autor označuje za jednu z hlavních příčin ztráty naší společnosti za rok 2002 její obchodní politiku a srovnává Českou rafinérskou s rafinérskými podniky z okolních zemí. Chtěl bych nepřesné informace uvedené v tomto článku uvést na pravou míru.
Příčin letošní ztráty naší firmy, která přišla po několika velmi příznivých letech, je hned několik, ale troufám si říci, že obchodní politika mezi nimi není. Nepříznivý hospodářský výsledek byl způsoben především extrémně nízkou rafinérskou marží, která v průběhu letošního roku klesla na nejnižší úroveň za posledních deset let. V některých obdobích roku dokonce tato marže - což je rozdíl mezi cenami ropných produktů a nákladů na pořízení ropy – dosahovala záporných hodnot.
Negativní vliv má pro nás i silná koruna, protože rafinérská marže, která rozhodující měrou určuje ziskovost či ztrátovost rafinerií, je uváděna v amerických dolarech, a proto byla její hodnota posílením kursu koruny o 25 procent ještě výrazně zredukována. Znamená to, že v důsledku silné koruny je pro Českou rafinérskou hodnota marže při přepočtu na koruny o čtvrtinu nižší. Musím tedy opravit informace, které se často objevují v tisku i jinde, že Česká rafinérská na silném kursu koruny vydělává. Není tomu tak. I když díky silné koruně výhodněji nakupuje ropu, na druhé straně aktuální kurs koruny obratem promítá do svých prodejních cen, které u pohonných hmot stanovuje každý týden. Vliv kursu koruny je v tomto ohledu neutrální.
Prodejní ceny naprosté většiny našich produktů totiž vycházejí z cenových formulí, které jsou založeny na mezinárodních cenách. Tyto mezinárodní ceny jsou v dolarech, takže při silném kursu české měny inkasujeme v korunách méně. Tento vývoj je sice příznivý pro spotřebitele, protože se to projevuje i v konečných cenách, méně příznivé však je to pro rafinerie. Česká rafinérská posílením koruny v letošním roce přišla na příjmech o více než jednu miliardu korun. Přitom její náklady na výrobu a distribuci, které jsou na korunovém základě, zůstávají na stejné úrovni.
Výsledek společnosti byl letos ovlivněn i některými technickými problémy s novou jednotkou fluidního katalytického krakování a rovněž srpnovými povodněmi, které sice kralupskou rafinerii zasáhly jen částečně, ale v jejich důsledku musela být tato rafinerie na nějakou dobu odstavena z provozu. Povodně způsobily problémy i některým našim odběratelům, a tím negativně ovlivnily i náš odbyt.
I přes tyto obtíže Česká rafinérská (ČeR) v letošním roce významně zvýšila objem své finální produkce. Meziroční nárůst za tři čtvrtletí dosáhl více než šestnácti procent. Toto zvýšené množství výrobků se i přes ostrou konkurenci, která v našem oboru panuje v ČR i v celém středoevropském prostoru, podařilo uplatnit na trhu. A to nejen zvýšeným exportem, o kterém píše autor v článku, ale i zvýšením dodávek na domácí trh o čtrnáct procent. Podíl ČeR na trhu ČR u automobilových benzinů a motorové nafty vzrostl z loňských z 44, respektive 43 procent na více než 50 procent v současné době. Chtěl bych zároveň připomenout, že u některých dalších produktů je náš podíl ještě vyšší, u leteckých paliv činí dokonce téměř 90 procent.
Musím vyjádřit údiv nad formulací v článku, podle které si Česká rafinérská exportem ulevuje od „přebytečných“ výrobků. Česká rafinérská své produkty vyváží mimo jiné na náročné trhy v Německu a Rakousku. Všichni exportéři vědí, jak je těžké se na tyto trhy vůbec dostat, a navíc se tam dlouhodoběji udržet. To, že jsme schopni plnit tamní vysoké nároky a jsme na těchto trzích úspěšní, považuji za jednoznačný klad. Na Slovensku, kde operuje silná domácí rafinerie, jejíž kapacita dvojnásobně převyšuje tamní spotřebu, se nám dokonce podařilo získat desetiprocentní podíl tamního trhu.
Úspěšná obchodní politika se v dnešní době neobejde bez přijetí určitého rizika v podobě pohledávek a pohledávky má i Česká rafinérská. Dvě společnosti, které jsou v této souvislosti jako naši odběratelé v článku jmenovány - a sice firmy Robin Oil a Bena – jsou významné české subjekty a jestli se stále hovoří o nutnosti podpory českých firem, tak toto je jedna z forem, jak je tuto podporu možno samozřejmě při zvážení míry rizika poskytnout.
Považuji za nutné všechna tato pro někoho možná méně záživná fakta uvést, aby bylo zřejmé, že hlavní problém rozhodně nespočívá v obchodní politice společnosti. Uvedených výsledků by se jistě nepodařilo dosáhnout bez aktivní obchodní politiky a bez toho, aby naše prodejní ceny byly konkurenceschopné. Dosažených obchodních výsledků si ceníme o to víc, že na rozdíl od své konkurence Česká rafinérská nemá výhodu vlastní sítě čerpacích stanic. Z tohoto důvodu je její postavení na trhu komplikovanější, a ČeR je tudíž v neporovnatelné situaci s ostatními rafinerskými společnostmi. Toho jsou si vědomi i akcionáři společnosti, a proto rozhodli, že v průběhu příštího roku Česká rafinérská přejde na princip takzvané přepracovací rafinerie, kdy bude svým vlastníkům za přepracovací poplatek zpracovávat jejich ropu a oni sami si pak budou výrobky z ní prodávat na vlastní účet.
Ivan Ottis,
předseda představenstva a generální ředitel České rafinérské
