Spolková kancléřka v Hamburku zastínila netrpělivě očekávané setkání prezidentů USA a Ruska.
Donald Trump nejel do dějiště summitu klubu G20 v dobré pozici. Na hlavní scéně jej očekávali chladně naladění kolegy, především z Evropy, partneři v nadcházejících jednáních o 1) úpravě pravidel mezinárodního obchodu a 2) o snaze zastavit nepříznivé klimatické změny. Na vedlejší scéně jej čekalo důležité setkání s Vladimirem Putinem. Výsledky všech tří setkání měla definovat míru úspěchu, jehož Trump v Německu dosáhne; a jeho šance nebyly veliké.
Po dvou nabitých dnech máme výsledky v ruce. Zaprvé, stran klimatu se od Američanů ostatních devatenáct zemí distancovalo. Zadruhé, stran obchodu se Trumpovi podařilo částečně zpochybnit relevanci WTO, což je vítězství, na jehož by se i Pyrrhos Épeirský štítil, uvážíme-li, že pravidla WTO dávali dohromady především Američané. Zatřetí, od Putina dostal Trump podle očekávání taktickou lekci. Trump byl podle všeho velmi rád, že může nasednout do Air Force One a odletět do Slovinska, kde mají rádi alespoň jeho ženu.
Jak to? Za leccos může příprava. Když se den či dva před zahájením summitu novináři ptali ministra zahraničí Rexe Tillersona, o čem bude chtít Trump mluvit, dostalo se jim odpovědi, že „bude chtít mluvit o tom, co jej zrovna napadne“. Rusové ovšem už mezitím avizovali, že chtějí dosáhnout tří věcí: vylepšit vzájemné vztahy, lépe pochopit novou americkou politiku a dosáhnout dohody o podobě boje proti terorismu.
Přečtěte si další komentáře Daniela Deyla:
Facebook a logika zákazu myšlení
Pochází čokoládové mléko z hnědých krav? Miliony Američanů si to myslí
Klid pro Tetu Terezu
Americká strana tak nechala Rusům zcela volný prostor pro interpretaci výsledků schůzky. Možná pomůže, když diplomatický sbor vede člověk jako Sergej Lavrov, jenž kroutí třináctý rok ve funkci ministra zahraničí poté, co odsloužil deset let coby velvyslanec Ruska v OSN. Naproti tomu Tillerson ještě loni touto dobou s Rusy jednal co nejvíce pod pokličkou coby šéf ExxonMObilu; jeho nezkušený tým - všechny zkušené lidi na vedoucích pozicích noví bossové povyhazovali - má v diplomatickém PR zjevné mezery.
Ne že by na americké straně nikdo nepřemýšlel. Trump se spolehl na to, že jeho - mimochodem docela slušný - projev v Polsku jej pro setkání s Putinem posílí. Na schůzce také jako první téma nadnesl to, čemu se vyhnout nemohl, tedy ruské vměšování do amerických prezidentských voleb. Všichni čekali, jak moc si Trump v delikátní pozici dovolí riskovat.
Nedovolil si nic. (Už podání ruky bylo pro Trumpa netypicky pokorné - bez boje přenechal Putinovi možnost podat mu ruku shora, v jednoznačně dominantní pozici.) Tillerson ještě v pátek oznámil, že o ruské roli v amerických volbách vedli prezidenti „dlouhý a zásadní hovor“. Vzápětí se objevil v televizi Lavrov a řekl, že „Trump přijal Putinovo vysvětlení“ v řečené věci. Jaké bylo ono vysvětlení? Inu, Putin naznačil, že americké tajné služby ve svém hodnocení nadsazují. Trump, jemuž to zdánlivě nabídlo světlo na konci tunelu, s tím souhlasil.
To je prvotřídní průšvih. Americký prezident dal najevo, že věří od boku vystřelenému soudu ruského prezidenta více než vlastním tajným službám. Nota bene soudu, jenž se Putinovi hodí do krámu. Nota bene ve chvíli, kdy je Trump sám vyšetřován kvůli podezření, že s Kremlem spolupracoval. A ne dost na tom: Lavrov to všechno novinářům pěkně barvitě podal; kdyby to byl boxerský zápas, rozhodčí by počítal do osmi a díval by se, jestli Trump neobrací oči v sloup.
Trump ocenil Merkelovou za její vůdčí schopnosti. Čtěte více
Že Putin Trumpa nějakým způsobem převeze, se však do jisté míry očekávalo. Podobně bylo nabíledni, že se Američanům stěží podaří odradit zbytek klubu od klimatické politiky. Dílčí vítězství amerického týmu stran obchodu - zahrnutí věty do závěrečného prohlášení, že G20 je pro volný obchod, ale že „každá země má právo na to, aby obchod byl oboustranně výhodný“ - má za následek jedinou věc, a to mírné poškození americké pozice coby autority zaštiťující WTO. Ale i s tím se celkem počítalo.
Málokdo ale počítal s tím, že summit bude mít svoji doslova hvězdu - v podobě kancléřky Merkelové. Na první pohled neškodná teta si připsala nečekané body ve chvíli, kdy mluvila právě s Putinem o KLDR a jejích raketách. Kamery zachytily, jak jí Putin cosi vysvětluje, a ukázaly také kancléřčin pohrdavý úšklebek. Merkelová podle všeho velmi dobře věděla, co dělá: přítomnosti kamery si byla zjevně vědoma. Video obletělo celý internet Markelová sklízela aplaus.
Vzápětí se na sítích objevil snímek, na němž si kancléřka drží hlavu v dlaních při sektání s Trumpem; ačkoli kontext snímku chybí, Merkelové to hraje perfektně do noty. Za použití minimálních prostředků tak Merkelová zcela ovládla mediální pozornost a tón, jímž novináři summit interpretují. Těžko si představit, jak je dnes Martinu Schulzovi, který se s ní má za tři měsíce v čele sociální demokracie utkat ve volbách do Bundestagu. A to je asi to nejdůležitější, co hamburský summit G20 přinesl.
O summitu G20 dále čtěte:
