Po pádu Topolánkovy vlády by vedl rozhodující politická jednání prezident Václav Klaus
Minulé úterý začala 52. schůze Poslanecké sněmovny opět zádrhelem. Vládní koalice oddalovala schválení programu schůze, poněvadž jí chyběly hlasy čtyř ministrů-poslanců, místopředsedkyně sněmovny Miroslavy Němcové a poslanců Tomáše Kvapila a Vladimíra Hinka. Ministři byli v zahraničí kvůli českému předsednictví EU a povinnostem v NATO a Kvapil s Hinkem v nemocnici ve vážném zdravotním stavu. Přesto opozice – konkrétně KSČM – vypárovala jen Kvapila. Jistě, ČSSD a KSČM mají málo důvodů vážit si dnešní vlády. Už jen proto, že byla „počata v hříchu“ zběhnutím dvou poslanců ČSSD ke koalici. Pokud nebyli Topolánkovými lidmi pozitivně či negativně motivováni, jak se teď v politických kruzích říká korupci a vydírání, proč asi byla jednomu z přeběhlíků přidělena policejní ochrana? A jak to asi bylo s motivací Evžena Snítilého a Petra Wolfa, kteří též opustili sociálnědemokratický břeh a nyní drží nad vodou kabinet? Po této zkušenosti s vládou a po čunkiádě a uprostřed souboje „justiční mafie“ se stínovou ministryní spravedlností Marií Benešovou, zavánějících ovlivňováním justice politickou mocí, je ČSSD setrvale popuzená. Do té míry, že je jí politické gentlemanství cizí a ve sněmovně je bezcitně nemilosrdná. To však znamená, že nás nečeká opět nic pěkného, nastane-li ve Strakovce střídání stráží.
To se může stát dříve než zkraje června 2010, kdy vyprší čtyřletý mandát současné „dolní komory“. Dne 24. března totiž ČSSD podnikne ve sněmovně pátý pokus o vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě. Čtyři předešlé nevedly k ničemu a pátý pokus se v půlroce našeho předsednictví EU neočekával, byť se ČSSD a ODS nedohodly na dočasném „klidu zbraní“. Ostatně polovina našeho předsednictví již uplynula, a poněvadž si zatím Mirek Topolánek vede dobře, zdálo se, že jeho vláda přežije alespoň do léta a možná až do příštího jara, protože i sněmovna bude mít prázdniny. Pak přijde podzim a strany tak tak stihnou připravit se na volby „řádné“. Co když však Jiřímu Paroubkovi jeho pátý pokus vyjde? Pravděpodobnost, že dá dohromady aspoň 101 nezbytných hlasů, je prý tentokrát značná. Proč?
„Metody premiéra Topolánka a jeho spolupracovníka Dalíka přesáhly únosné meze demokratické společnosti. Jsme svědky mafiánských praktik Topolánkovy vlády a jeho spolupracovníků. Jde o netolerovatelné zásahy do nezávislosti médií a policejního šetření,“ odůvodnil Paroubek hlasování o nedůvěře vládě. Když se před rokem začal poslanec Wolf od ČSSD viditelně „emancipovat“, na jeho podivné podnikatelské praktiky upozornil sám její předseda. Když teď drží vládu nad vodou, je to premiér, jenž žádá přítele Marka Dalíka, aby Wolfovi „pomohl pracovat s médii při několikaměsíční štvanici“. Dalíka prý však za redaktorem ČT Daliborem Bartkem neposílal, aby ho přiměl stáhnout z vysílání reportáž o Wolfovi. Nebylo to poprvé, kdy Dalík, ač bez politického mandátu, vyjednával jménem premiéra. A není to poprvé, co nad tím vyjádřila nelibost opozice parlamentní i ta uvnitř ODS. Stejně jako má Topolánek svého Dalíka, má však Paroubek svého Jaroslava Tvrdíka a snad i Petra Dimuna. Dle premiéra Dimun, šéf marketingu Lidového domu, a bývalá hlava civilní rozvědky Karel Randák zmanipulovali loni prezidentskou volbu a Topolánek, bude-li zájem, to na uzavřeném jednání sněmovně doloží. Je to vpravdě bída, nikoli politika, je-li věcný diskurz nahrazen osočováním a skandalizací.
Paroubek by nicméně pátý útok na vládu asi odložil, kdyby neměl značnou šanci obstarat 97 poslancům ČSSD a KSČM aspoň čtyřčlennou posilu. „Naše čtveřice prý jen čeká, jak se k tomu postaví ty dvě ženské. Pokud budou pro nedůvěru, měli by ti naši být také. Snad to není pravda,“ zachytily Lidové noviny v zákulisí ODS. „Dvě ženské“ jsou ze Strany zelených vyloučené poslankyně Věra Jakubková a Olga Zubová. „Naše čtveřice“ rovná se Vlastimil Tlustý, Juraj Raninec, Jan Schwippel a Jan Klas z protitopolánkovské opozice v ODS. Dotyčná šestice prý vyčká, co nového se před hlasováním o nedůvěře vládě dozví o Wolfově aféře a Dalíkově či Topolánkově roli v ní, a pak se rozhodne. Možná. Především ji však bude zajímat, co by nastalo po pádu Topolánkovy vlády. První místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka vyjevil, že by mohla Topolánkova vláda zůstat ve funkci do konce června. Paralelně by se dalo vyjednávat o případné překlenovací „úřednické“ vládě a ústavním zákonu, jenž by umožnil uskutečnit volby do sněmovny dříve než na jaře 2010. Ve sněmovně a v Senátu by byl takový zákon prosaditelný jen při součinnosti ODS a ČSSD. Přijal-li prezident Václav Klaus jako první polistopadová hlava státu pozvání na sjezd ČSSD, nebylo to asi jen ze zdvořilosti. Byl by to on, kdo by po pádu Topolánkovy vlády vedl rozhodující politická jednání. Při vlídném postoji ČSSD by to mohla být jeho nová „hvězdná hodina“.
