Takřka všechno, co nás obklopuje, souvisí s designem. Přesto jde o docela mladý obor, který se zrodil někdy počátkem minulého století na obou březích Atlantiku zároveň. V Evropě se na něj pohlíželo spíše jako na umění, v Americe spíše jako na řemeslo. Byla to však právě Amerika, která rozhodla o jeho přesném názvu i o tom, kam vlastně patří. Výroba konzumního zboží, která akcelerovala v dosud nevídané míře, vyprodukovala v prostoru mezi Chicagem, Detroitem a New Yorkem sama od sebe i novou postavu: industrial designera neboli průmyslového designéra.
Že by byl tedy designér americkým vynálezem? Vůbec ne – v Evropě tento obor zaměstnával řadu osvícených tvůrců, vzpomeňme na jména jako škola Bauhaus, Le Corbusier nebo Alvar Aalto. Ale nepředbíhejme. Vzpomeňme raději na slova jednoho z amerických průkopníků designu Normana Bela Geddese, jenž ve své eseji prohlásil, že tato epocha bude – podobně jako renesance díky svým katedrálám a freskám – známá i za několik století díky pracím svých designérů. Totiž díky zaoceánským parníkům, krásným křeslům a oslnivým karoseriím automobilů. Byla to velká a ambiciózní slova, tak jako sama doba, ve které byla napsána. I tomu se budeme věnovat v našem novém seriálu s názvem Hvězdy designu.
Při vzrušující výpravě do pestrého a zářivého světa soudobého designu, oplývajícího fantazií, se zaměříme i na to, zda design skutečně udělal náš život jiný, hezčí. Na úvod ještě dodejme, že při setkáních s hvězdami dnešního designu narazíme i na spoustu zajímavých, překvapivých okolností. A můžeme též předeslat, že nám v něčem změnil život. Tak jako naše všední dny. V čem například? Třeba vynálezem nákupního vozíku, který před sebou v supermarketech tak odevzdaně tlačíme alespoň jednou do týdne. Lze tedy uvažovat, jak ovlivnil konzumnost naší epochy. Ten vozík byl již v době svého vzniku v roce 1943 natolik lehký, odolný, praktický a aerodynamický, že vydržel až do dneška.
(box)
Úvodní díl seriálu o Phillipu Starckovi naleznete na straně 82.
