Hvězdy socialistického exportu stále září

ZAHRANIČNÍ OBCHOD Řadě bývalých podniků zahraničního obchodu se podařilo překonat klinickou smrt, která je zasáhla počátkem 90. let. Dnes tyto již soukromé firmy realizují zakázky za miliardy korun. Na své si mohou přijít i mohutné zástupy subdodavatelů.

ZAHRANIČNÍ OBCHOD Řadě bývalých podniků zahraničního obchodu se podařilo překonat klinickou smrt, která je zasáhla počátkem 90. let. Dnes tyto již soukromé firmy realizují zakázky za miliardy korun. Na své si mohou přijít i mohutné zástupy subdodavatelů.

V komunistickém Československu vládlo vývozu a dovozu několik vyvolených podniků. Po pádu železné opony se však musely vyrovnat s novou situací, v níž nezůstal kámen na kameni. „Rozdrobením výrobní základny, devastací technických složek a krachem mnoha doposud klíčových výrobců se výrazně snížily naše možnosti,“ říká náměstek generálního ředitele společnosti Škodaexport Zdeněk Šíma.

Dříve protežované podniky tak musely bojovat o holý život. Například tradiční obchodník se zbraněmi Omnipol proto zabrousil i do jiných sfér. „Bylo nutné hledat nové obchodní aktivity, například leasingové operace, obchod se strojírenským zbožím, energetické a ekologické projekty, obchod v oblasti potravinářských technologií,“ vysvětluje obchodní náměstek Omnipolu Jiří Řezáč.

MILIARDY LEŽÍ V PÁKISTÁNU

Společnost Škodaexport nyní staví za více než tři miliardy korun paroplynovou elektrárnu Bhikki v Pákistánu. „Jde o energetický zdroj s kombinovaným cyklem o výkonu 210 megawattů, kontrakt byl podepsán v dubnu 2007. Realizace bude zahájena ve druhé polovině letošního roku,“ říká Šíma.

Firma je ostatně v této asijské zemi jako doma: V květnu zahájila dodávky na výstavbu obdobného zařízení Muridke a od konce loňského roku tam buduje elektrárnu stejného výkonu Baloki. „Jde o první velký projekt v zahraničí s technologií kombinovaného cyklu a první velký projekt v energetice tohoto typu pro soukromého zákazníka,“ tvrdí Šíma.

Škodaexport se prosazuje i v dalších teritoriích třetího světa, v příštím roce například uvede do provozu vodní elektrárnu v Ugandě a získal objednávky na rekonstrukce obdobných zdrojů v Thajsku. Vypracuje též návrh na vedení produktovodu z Keni do Ugandy. „Nyní se jedná o kontraktu na výstavbu tohoto potrubí o délce 430 kilometrů v odhadované hodnotě 100 milionů dolarů,“ vypočítává náměstek.

Jedním z největších a nejznámějších projektů společnosti byla gigantická výstavba dvou bloků po 500 megawattech v čínském Šen-tchou za přibližně šest miliard korun. „Projekt pro čínského zákazníka byl úspěšně realizován a v lednu 2007 byl vydán konečný certifikát po bezproblémovém uplynutí záruční lhůty,“ popisuje Šíma obchod, na němž se podílely též Škoda Power, Škoda Praha a slovenské SES Tlmače.

ZPĚT DO IRÁKU

Společnost Technoexport zase vidí velkou příležitost v poválečném Iráku. V minulosti zde firma postavila 60 procent kapacit zpracování ropy. „Technoexport loni v konsorciu s dalšími dvěma českými firmami podepsal kontrakt na dodávku jednotky izomerace pro iráckou rafinerii Salahuddin. Celková hodnota kontraktu činí 30 milionů dolarů,“ říká generální ředitel Miloslav Kožnar. Ukončení dodávek je plánováno na přelomu let 2008 a 2009.

Český vývoz do Iráku po pádu režimu Saddáma Husajna od roku 2003 stále roste a otevírá se dalším dodávkám. Obchodní firma se však prosazuje i v sousední Sýrii, kam dodává cukrovarnická zařízení, plnicí nápojové linky a zařízení pro tamní rafinerie.

Technoexport se nyní vydává i na vietnamský trh. „V souvislosti se vstupem Vietnamu do Světové obchodní organizace a měnícím se zákonodárstvím by bylo chybou tuto zemi opomíjet. Je tu řada příležitostí ve strojírenství, zejména pokud jde o obráběcí stroje, v oblasti čističek odpadních vod či ve zpracování komunálních odpadů. Rozhodli jsme se proto vstoupit na tento trh,“ popisuje místopředseda představenstva Technoexportu Pavel Mráz.

Firmu zde zastupuje vietnamská společnost, což je podle něj nejschůdnější cesta na tento v mnohém odlišný trh. „Opíráme se také o naši zkušenost, že příležitosti se otevírají především v provinciích, kde se místní člověk domluví s úředníky ve správě či v bankách lépe než cizinec,“ vysvětlil Jiří Palounek z Technoexportu. Vietnamci by přitom nejraději měli všechno profinancované a postavené na klíč. „My máme za zády Českou exportní banku a exportní pojišťovnu EGAP, což je pro nás plus. Již jsme začali s menšími projekty,“ dodává Mráz.

BRATRSKÉ ZEMĚ NEPLATILY

Škodaexportu, Motokovu a řadě dalších firem zůstaly značné pohledávky v bývalém východním bloku. Jako příklad lze uvést úvěry vůči bývalé Jugoslávii, Kubě, Pákistánu či bývalému Sovětskému svazu. Za dodávky investičních celků se však neplatilo ani v tuzemsku. „Obrovským problémem byla platební neschopnost partnerů v Československu, pro které Škodaexport zajišťoval před rokem 1989 dovozy investiční povahy. Jen namátkou lze jmenovat VSŽ Košice, Poldi Kladno nebo projekt práškové metalurgie Dolný Kubín, kde Škodaexportu nebyly uhrazeny pohledávky vždy v řádech stovek milionů korun,“ říká Šíma.

Firma se z toho, přes výrazný pokles tržeb a zisku, vykřesala díky tomu, že ve značné míře obchodovala se zeměmi mimo tehdejší socialistický tábor, zejména v oboru energetiky. Státní společnost Škodaexport bude brzy na prodej. Podle ministra průmyslu a obchodu Martina Římana by se měla dostat do soukromých rukou do konce roku. Mezi zájemce se podle některých zdrojů řadí například Vítkovice Holding nebo Škoda Holding. Tržby firmy loni činily kolem půl miliardy korun a zisk přesáhl deset milionů korun. Zastoupení má v Číně, Indii, Turecku, Spojených arabských emirátech, Egyptě, Argentině a na Kubě.

JAGUÁRY V LIKVIDACI

Nástrahy volného trhu naopak nepřežil Motokov, který v minulých dobách patřil k hlavním hráčům obchodu s dopravními prostředky. Tuzemskou chudou nabídku vozidel pocházejících ze zastaralých továren zemí socialistického tábora obohatil o jinak nedostupné vozy ze západu, byť jich bylo málo a byly drahé. V roce 1976 například Motokov uzavřel s britským koncernem British Leyland kontrakt na dovoz 300 automobilů Austin Allegro 1500 S, určených především pro prodej v Mototechně. O deset let později dovezl francouzské Peugeoty do Tuzexu. V průběhu sedmdesátých let do České republiky dovážel kamiony Volvo.

Za vývozy však zbyly vysoké pohledávky, například na Blízkém východě. Ještě v průběhu 90. let si Motokov vedl dobře, dosahoval miliardových tržeb a byl výdělečný. Vyvážel traktory Zetor a exkluzivně dovážel vozy Hyundai či luxusní jaguáry. Poté se však firma dostala do potíží, neboť přišla o velké objemy jihokorejských vozů a počátkem letošního roku vstoupila do likvidace.

„Společnost nevyvíjela v roce 2006 žádnou obchodní činnost. Jejím úkolem je doprodat zbývající zásoby vozů Jaguar, vyrovnat závazky z historických obstaravatelských smluv, aktivně pečovat o své pohledávky a dokončit soudní spory,“ říká likvidátor Jindřich Pich. Své honosné sídlo v Praze na Pankráci prodal Motokov již dříve.