Filmový průmysl
Anthony Hopkins a Bruce Willis míří do Česka. Za tři týdny bude Willis zavřený v koncentračním táboře nedaleko Milovic a Hopkins bude ve studiích na Barrandově zachraňovat svět před nukleární katastrofou. Obě hollywoodské hvězdy první velikosti přivážejí do Prahy desítky milionů dolarů, které tu američtí producenti utratí při natáčení filmů Hart s War a Black Sheep. Na Barrandově vyrostl lukrativní byznys. Vedle bývalých státních filmových studií, které zatím patří hlavně ocelářské společnosti Moravia Steel, těží z obliby převážně amerických filmařů i nezávislé produkční firmy. Za loňský rok se do Prahy dostalo odhadem osm miliard korun. Následník české filmové historie Barrandov Studio přitom vykázal tržby jenom 730 milionů korun. Kam se poděl zbytek? Návštěva u kamaráda. Angličan Matthew Stillman (33) byl v Praze poprvé v roce 1992. V té době dokončil studia práva a politologie. „Přijel jsem navštívit kamaráda, který učil angličtinu, říká skoro dva metry vysoký ředitel společnosti Stillking, která patří k hlavním tahounům boomu českého filmového průmyslu. „Přicestoval jsem jen na týden. Chtěl jsem dělat filmy a reklamu, ale neměl jsem moc zkušeností. Další člověk, kterého jsem znal, dělal v Praze film Swing Kids. Provedl mě po Praze, ukázal mi Barrandov a řekl, že je to skvělé místo k natáčení, vzpomíná Stillman ve své prosklené kanceláři na pražském Barrandově. Začít něco dělat u filmu v Londýně bylo v té době těžké. „Londýn měl filmový průmysl, ale tehdy zažíval krizi. Bylo tam pár firem, které měly rozdělený trh, a pro někoho, jako jsem byl já, bylo velmi obtížné s něčím začínat, vysvětluje. V Praze vycítil příležitost splnit si dětský sen a dělat film pořádně. Do té doby si u filmu jen přivydělával v průběhu letních prázdnin. „Byla tu skvělá studia i místa k natáčení. Praha měla potenciál vyrůst v něco velkého, ale její potenciál nebyl dostatečně propagován na mezinárodní úrovni. To byla naše představa, říká Stillman. Na Barrandově si proto najal malou kancelář. „Obstarali jsme si psací stroj, napsali na něm dopis, že je dobré natáčet v Praze. Jsou tu dobrá studia a není to drahé. Poslali jsme to každému, jehož číslo jsme našli v telefonních seznamech. Tak začala cesta, na jejímž konci je dnes firma, která loni zaznamenala obrat ve výši padesáti milionů dolarů. Mladý Scott. V té době byla ještě státní barrandovská studia otevřena pro každého. „Ateliéry byly volné a vedení Barrandova mělo radost, že jim přinášíme práci. Pak nastoupil Marhoul, který také neměl moc kontaktů, vysvětluje Matthew Stillman. Ve stejném roce přišla první zakázka. „Zahájili jsme klipem zpěvačky KD Lang. Točil ho Jake Scott, syn režiséra Ridleyho Scotta. V roce 1993 firma dělala asi tři reklamy a pak to začalo naostro. „V roce 1994 jsme udělali několik reklam. O rok později to bylo asi dvacet reklam a první film. Loni už jsme točili tři filmy a zhruba sto osmdesát reklam, říká Stillman. Podle jeho slov roste firma zhruba o čtyřicet procent ročně. „Vždycky jsme rostli. Stalo se to, že přijeli jeden dva lidé, řekli o tom svým známým a z toho se vyvinulo to, co teď v Praze zažíváme, vysvětluje producent, jehož firma dnes zaměstnává zhruba osmdesát převážně českých pracovníků. Chvíli ovšem trvalo, než cestu na Barrandov našly také velké hollywoodské hvězdy. „V roce 1995 jsme začali s televizními filmy, pak seriály. Potom přišly filmy o středním rozpočtu. Tím jsme si vytvořili dobrou pověst pro velké filmy. Proto teď přijíždějí hvězdy, jako Bruce Willis, Matt Damon, Johnny Depp. Příští film děláme s Anthony Hopkinsem. Konkurenti. Film s Brucem Willisem ovšem Stillking točit nebude. „Hrozně se na Bruce Willise těšíme, protože ho předchází skvělá pověst. Prý je to skvělý chlap, říká ve své barrandovské kanceláři Petr Moravec (43), zakladatel produkční společnosti Etic. Právě Etic točí na zakázku pro americké filmaře snímek Hart s War. Kvůli němu vyrostl nedaleko Milovic kompletní zajatecký tábor z druhé světové války. Klidně se ovšem mohlo stát, že zakázku na Hart s War nakonec místo Etic dostane Stillking. „Vím, že Stillman jednal s producentem také, říká Moravec. Svého konkurenta však respektuje. „Konkurence je veliká a speciálně ze strany Stillkingu. Myslím, že je to boj tvrdý, ale čestný. Jsme kolegové, stýkáme se spolu, ale na večeři jsme společně nebyli, popisuje Moravec svůj vztah ke Stillmanovi, jehož si váží za to, co dokázal v Praze vybudovat. „Přijel s rukama v kapsách a nevěděl o zdejších podmínkách nic. Takových lidí je málo, kteří dokážou vybudovat něco na zelené louce. Vzal to za správný konec a já mu fandím. Přijel George Lucas. Petr Moravec se dostal na Barrandov ještě před pádem komunismu. Měl za sebou různé profese. Pracoval v podniku zahraničního obchodu, jezdil se sanitkou. „Chtěl jsem dělat práci, kde bych mohl efektivně nakládat se svým časem, vysvětluje, proč skončil u filmu. „Začínal jsem na Barrandově v roce 1986 a rovnou jsem se věnoval tomu, co dělám teď. Šel jsem na zakázkovou výrobu. Tehdejší Barrandov měl zakázkovou výrobu poznamenanou dřívějším režimem. Točily se tady velké filmy, točily se tady velmi levně, když už se sem někdo odvážil. To je případ Mostu u Remangenu, přijel Forman s Amadeem. Američanům se sem samozřejmě moc nechtělo. Těsně před revolucí jsme ještě natočili film Praha, potom film Kafka se Stevem Soderberghem, popisuje Moravec ve zkratce, kde leží základy dnešního zájmu o Barrandov. Úspěch ale nepřišel okamžitě. „Začátkem devadesátých let se sem začali vracet producenti, kteří měli zkušenost ze starého režimu. Ani tenkrát se jim sem nechtělo. Ale kdo udělal dobrý tah, byl George Lucas, který se už tenkrát připravoval na Hvězdné války. Připravoval se tak, že vyvíjel svoje počítačové technologie, které chtěl použít na Hvězdné války, ale aby to nějak v průběhu času zhodnotil, tak vymyslel úžasný televizní seriál Kronika mladého Indiana Jonese. Starý Indiana Jones vzpomíná na události, jichž se zúčastnil jako mladý. Tím pádem postihl všechny významné události, které se odehrály od roku 1906 do roku 1920. Přišel na český trh a za patnáct natáčecích dní levně natočil jeden díl. Když jsme třeba točili Paříž, tak tady kopíroval Eiffelovku, když jsme točili bitvu na Sommě, tak jsme měli dvě stě vojáků. V televizi jich pak bylo dva tisíce, protože si je nakopíroval. Prostě předběhl dobu. Od roku 1991 do roku 1993 jsme udělali asi padesát natáčecích týdnů. Úžasná zkušenost. Natočil to velmi levně a jeho salonní producent Rick McCallum, který mu dělá Hvězdné války, tady nastartoval éru, kdy sem začal jezdit Hollywood. Reklamy ne. Velkým lákadlem pro zahraniční produkci je levná a kvalifikovaná pracovní síla. „Do filmových štábů nastoupilo mnoho mladých lidí, kteří mají angličtinu jako pracovní prostředek. Když sem někdo přijde, tak já už se ani neptám, zda mluví anglicky. Protože když nemluví, tak tady neobstojí, říká Moravec. „Ti lidé spolupracovali v uplynulých letech s nejlepšími světovými filmaři a hodně se od nich naučili, říká šéf Stillkingu a dodává, že zahraniční štáby oceňují řemeslnou zručnost českých kolegů. S tím souhlasí i šéf firmy Etic. „Film Hart s War se vlastně může točit kdekoli na světě. Německý zajatecký tábor se dá postavit kdekoli. Máme tam dobové nádraží, je to kolem druhé světové války a na lokace to není takové, že by se to muselo dělat tady. Jsou tu hlavně kvůli ceně s tím, že tady najdou lidi, kteří tu profesi umí. To je velká deviza, že máme co nabídnout, i když kvalitní lidé mohou obsadit jen asi tři americké filmy, dodává Moravec. Tato kombinace dává výbornou příležitost pro růst. Proto Stillking expanduje i do zahraničí. Filiálky otevřel v Milánu, v Londýně, v Budapešti, ve Varšavě, ale i v Los Angeles. „Londýnská kancelář je dobrá pro naše zahraniční režiséry, protože tam jsou více vidět. V Praze děláme filmy, reklamu a mezinárodní reklamu. Ve Varšavě jen polskou reklamu, v Londýně evropskou reklamu, stejně tak v Miláně. Teď jsme v Londýně dělali dva filmy. The John Lennon Story pro NBC a část filmu From Hell s Johnny Deppem, říká Stillman. Etic Petra Moravce se do zahraničí nechystá. „Jsme rodinnější firma, říká o Etic Petr Moravec. „Jsem rád přímo ve styku s partnerem na konkrétním projektu a vloni jsme dělali dva filmy současně, což bylo asi tak maximum, které bych chtěl někdy obsáhnout. Zahraniční filiálky neplánuji. Mě to hodně baví a byznys je pro mě až v druhé řadě, konstatuje. Proto také Etic na rozdíl od Stillkingu nedělá reklamy. „Reklama je víc o penězích, o těch polívkách, jestli vám v nich plave mrkev. Nebo jsou jiné produkty, třeba prací prášky, pořád jenom sháníte pračky a to není ono. Je to prostě jiné, je to víc o tom, jak zákazníkovi nějaký produkt vnutit. To znamená, že se musíte do té branže hodně vžívat a přece jen vyžívat se v těchto tématech, to člověka hodně svazuje a omezuje. Film je prostě big fun. To je legrace, říká Moravec.
Z ministerstva k filmu. Před revolucí překládal Radomír Dočekal články z angličtiny do jednoho počítačového magazínu. Po listopadu 1989 se díky známosti s Jiřím Dienstbierem dostal na ministerstvo zahraničí. Z bývalého referenta se později stal šéf diplomatického protokolu. Dočekal organizoval mimo jiné schůzku padesáti zahraničních ministrů v ČR. V rámci funkce ve vládním polistopadovém aparátu krátce studoval na britském Oxfordu. Nyní šéfuje „malému pražskému Hollywoodu , společnosti Barrandov Studio, a v tom americkém má mnoho známých. Do filmového průmyslu se dostal po odchodu z ministerstva. Nejdříve začínal jako marketingový ředitel AB Barrandov. Po vzniku holdingové společnosti, která znamenala oddělení barrandovských studií do samostatné firmy Barrandov Studio, je jejich generálním ředitelem. Za pět let pod jeho vedením společnost více než zdvojnásobila obrat a přilákala do Prahy nejdříve evropské a v poslední době i hollywoodské filmaře, kteří v Čechách utrácejí miliony dolarů. „Levná Čech, dobrá Čech“. Proč dávají zahraniční producenti přednost Praze před dalším významným centrem filmového průmyslu na starém kontinentu, Londýnem? „Před patnácti lety si nikdo nedokázal představit, že by měl točit v jinde Evropě než v Londýně. Nyní je pro ně na prvním místě Praha, sděluje svoje zkušenosti z nedávné obchodní cesty do Hollywoodu Dočekal. Británie podle jeho slov doplatila na odchod konzervativní strany do opozice, která se v době svého působení snažila filmový byznys v hlavním městě Spojeného království všemožně podporovat. „V loňském prvním pololetí jsme měli plně vytíženou kapacitu, zatímco v Londýně bylo prázdno, tvrdí Dočekal. Hollywoodské giganty společnosti Universal Pictures, MGM, Twentieth Century Fox nebo Columbia Pictures přitahuje v České republice infrastruktura, nízká cena a zkušenosti komparsu a vedlejších lidí. Velkou roli hrají také možnosti rozmanitých exteriérů a dostupnost jiných populárních měst, jako Berlín či Vídeň. „Je to také tím, že máme co nabídnout. Můžeme totiž vyřešit problém s dobrým scénářem, který ale předpokládá vysoké náklady, soudí Dočekal. Jiná evropská centra v západoevropských státech také nemají takovou motivaci jako pražská studia. Jsou schopná se uživit z domácí produkce, což pro ČR rozhodně neplatí. Služby a pronájem. V Čechách prakticky nikdy nevznikají zahraniční filmy nebo reklamy od začátku do konce. Na Barrandově v pronajatých ateliérech nezávislé produkční firmy snímky natáčejí, jejich konečnou úpravu před cestou na plátna však dokončují již střihači nebo mistři speciálních efektů v počítačových studiích na západním pobřeží Spojených států. Česká produkce si od zahraničních filmových koncernů účtuje produkční provizi. Samotná firma Barrandov Studio se na celých projektech podílí menší mírou. Velkou část práce pohltí zmiňované nezávislé producentské firmy, které si na speciální služby společnost Radomíra Dočekala najímají podobně jako například soukromé kaskadérské firmy a další. V řadě případů jim šéfují nebo v nich pracují bývalí zaměstnanci Barrandova. „Nikdy bychom jenom z pronájmu kancelářských prostor a ateliérů nepřežili, protože tak generujeme asi jenom deset procent obratu, uvádí Dočekal. „Vyděláváme hlavně na stavbě dekorací, šití a půjčování kostýmů, prodeji filmového materiálu a tak dále. Podstatnou část obstarají také filmové laboratoře, které měly před pěti lety obrat asi sedmdesát milionů korun ročně. Nyní se dostaly na 230 milionů. Celkový nárůst tržeb není způsoben jenom větším vytížením, ale například naše dekorační firma se vypracovala na jednu z nejlepších v oboru. Bez kontaktů to nejde. Barrandov Studio dosáhlo vloni zisku osmdesáti milionů korun, když ještě v roce 1996 bylo firmou v rozkladu, podobnou jiným českým průmyslovým podnikům vrženým do reality kapitalismu. Tehdy studia, která založil před druhou světovou válkou Miloš Havel, přežila jen díky zakázkám na reklamy. Oživení nastalo podle Dočekala až po dvou letech, kdy se do Prahy vydali evropští producenti z Velké Británie, z Francie a z Německa. Největší „boom v této branži nastal v roce 1999. „Předminulý rok o Vánocích jsem musel poprvé někomu říct, že máme bohužel plno, vzpomíná Radomír Dočekal. Získat zakázku v Hollywoodu není vůbec jednoduché. Americké centrum zábavy je uzavřený svět, kam se bez osobních kontaktů prakticky nedá proniknout, i když barrandovská studia mají ve Spojených státech vlastní zastoupení. „Hodně mi pomohl můj poradce, který byl v šedesátých letech prezidentem United Artists, říká Dočekal a zároveň dodává, že kontakty Norberta Auerbacha obstaraly příjezd štábu Hart s War s Brucem Willisem. „Musíte se dostat ke správným lidem, protože v Hollywoodu pracují tisíce lidí, kteří jenom vaří vodu, poznamenává. Na získávání zakázek tvrdě pracuje i Petr Moravec z Etic. „Podnikám výlety do Hollywoodu, který mimochodem není tak atraktivní, jak si každý myslí. Oslovujeme studia, máme svoje kontakty, které vyplývají z předchozích zkušeností. Přece jenom projekty, které jsme dělali, měly větší rozsah a znamenají nějaký kredit. Když sem přijede někdo nový, tak se ptá, kdo co dělal. Ale akviziční práce je důležitá. Oslovovat filmová studia, oslovovat producenty a být s nimi v podstatě v každodenním kontaktu, říká. Na prodej. Současný majoritní vlastník holdingu AB Barrandov Moravia Steel se snaží společnost již delší dobu prodat jinému investorovi, který by mohl na rozdíl od zadlužené ocelářské firmy začít na Barrandově investovat. Moravia Steel zastavila své akcie u České spořitelny. Výsledkem byla nemožnost pražské společnosti získat financování od bank, což značně omezilo její rozvoj. „Momentálně je ve hře několik zájemců, stále k nim patří i skupina Kodiak Investment Group, sdělila týdeníku EURO Andrea Straková z agentury GCI, která mediálně zastupuje Barandov Studio. Kodiak se měl stát majitelem firmy již v loňském roce, transakce však ztroskotala. Kanadské společnosti se údajně nepodařilo na obchod najít peníze. Zájem o koupi Barrnadova má také Matthew Stillman. „Je to něco, o čem uvažujeme, řekl Stillman týdeníku EURO a dodal, „čím později bude Barrandov prodán, tím menší bude jeho cena, protože jeho monopol už padl. O jednáních s Moravia Steel se však bavit odmítl. Dočekal trvá na tom, že ateliéry na Barrandově cenu neztrácejí. „Hodnota firmy je obrovská. Je naprosto evidentní, že ještě v budoucnu poroste s rozvojem digitální televize a médií. Věřím, že cena barrandovských studií se pohybuje okolo miliardy až miliardy a půl korun. Náš obrat může dále několikanásobně růst, v dlouhodobém horizontu přibližně na tři miliardy, odhaduje potenciál společnosti Dočekal. Možné je však i to, že zájem o Prahu mezi filmaři v Hollywoodu časem opadne. „Ceny stoupají. Dražší jsou štáby i lokace, říká Moravec. „V osmdesátých letech zažívala obdobný boom Anglie, kde se točilo mraky filmů a potom, když producenti objevili Prahu, tak se to trošku přesouvá sem. Filmový byznys se podle jeho slov pohybuje ve vlnách. „Za chvilku bude Prahy taky dost. Musíte mít správný scénář, který se tu dá natočit. V Česku se dá simulovat Německo, dá se tu simulovat Paříž, ale čím dále tím hůř v Praze. Zařídit ulici tu bylo dříve poměrně levná záležitost, ale teď je to drahé. Kvůli tomu, že všude jsou privátní obchody, a vykoupit obchod či restauraci je čím dál tím dražší. Spielbergův producent. Zatím je však Praha plná zahraničních filmařů. Nejlépe o tom vypovídá historka reprodukovaná Mathew Stillmanem. „Před dvěma dny jsem večeřel v indické restauraci na Pařížské ulici. Naproti v restauraci Pravda seděl Frank Marshall, který pracoval na filmu Bourne Identity. To je producent Stevena Spielberga. V Praze večeřel s režisérem Kevinem Reynoldsem, který natočil film Robin Hood: Prince of Thieves. Marshall mne Reynoldsovi představil a já jsem mu řekl, že před deseti lety jsem byl ve štábu, se kterým Reynolds ten film natáčel. Chci říct, že Praha je malá, ale točí se tu spousta filmů.“
