Velká novela zákona o obchodních korporacích přinese s účinností od 1. ledna
2021 přehlednější, ale také přísnější úpravu odpovědnosti statutárního orgánu v
případě úpadku obchodní korporace. Kromě zjednodušení podmínek, za kterých jim
může být uložen zákaz výkonu funkce nebo povinnost vydat dříve obdržený
prospěch, nově zavádí možnost takzvané žaloby na doplnění pasiv.
Pokud dnes člen statutárního orgánu korporace v případě jejího hrozícího úpadku poruší péči řádného hospodáře a nepodnikne vše potřebné za účelem jeho odvrácení, zákon umožňuje uložit mu zákaz dalšího výkonu obdobné funkce nebo jej postihnout některou ze dvou majetkových sankcí: povinností vydat plnění obdržené od společnosti za předešlé dva roky nebo ručením za splnění povinností, kterým společnost sama není schopna vůči věřitelům dostát.
Přijatá novela se pokouší o zjednodušení a zpřehlednění této úpravy, která
je dlouhodobě vnímána jako složitá a neefektivní. Institut zákonného ručení pak
nahrazuje zcela novým nástrojem převzatým z právního řádu Francie, takzvanou
žalobou na vydání pasiv.
Povinnost doplnit majetek společnosti
Na základě nově zavedeného institutu žaloby na vydání pasiv se bude moci
insolvenční správce domáhat, aby insolvenční soud uložil členovi statutárního
orgánu povinnost poskytnout do majetkové podstaty plnění až do výše rozdílu
mezi hodnotou majetku společnosti a souhrnem jejích dluhů (tedy zjednodušeně,
aby tento doplnil pasiva korporace). Výše uvedený postup bude možný v případě
aktivního přivození úpadku i jeho neodvracení, a to pokud bude prokázáno
porušení péče řádného hospodáře.
Na rozdíl od výše popsané konstrukce ručení to navíc bude incidenční spor, tedy spor vedený před insolvenčním soudem v rámci insolvenčního řízení. Je ale nutné zdůraznit, že tento instrument bude možné použít pouze v případě likvidační varianty řešení úpadku, tedy konkurzu.
Při posuzování jednotlivých případů budou soudy zkoumat zejména to, zda a do
jaké míry porušil člen statutárního orgánu povinnosti, které s výkonem funkce
zákona spojuje, zejména obecně známý a již zmíněný standard péče řádného
hospodáře. Jako příklad takového porušení zmiňuje důvodová zpráva k novele
zákona zejména zkreslené vedení účetnictví, nepřiměřené či nevhodné investice,
pokračování ve ztrátové činnosti bez přijetí patřičných opatření či zpronevěra
majetku korporace. Vícero škůdců bude odpovídat za doplnění majetkové podstaty
společně a nerozdílně.
Pro management společností je pak velmi důležité, že úprava majetkových
sankcí se bez omezení uplatní nejen na současné a bývalé členy statutárního
orgánu, ale nově též výslovně i na osoby, které sice formálně členy tohoto
orgánu nejsou, ale fakticky tuto funkci vykonávají (například generální či
finanční ředitel). Tento závěr byl ostatně již dříve dovozen v judikatuře Nejvyššího
soudu.
Členové statutárního orgánu by proto měli zpozornět. Pokud chtějí dostát
zákonným požadavkům a osobní odpovědnosti se vyhnout, lze jim v prvé řadě
doporučit, aby v případě náznaku finančních obtíží pravidelně monitorovali stav
společnosti a vždy věděli, v jakém stadiu se momentálně nachází a jaké
povinnosti jim z tohoto stadia plynou.
Řešením může být též profesionální právní a ekonomické poradenství, které
může trápící se společnost navést opět správným směrem nebo přinejmenším
ukázat, že pro její záchranu členové statutárního orgánu udělali maximum.
Autor je advokát v Deloitte Legal
