Už teď je jasné, že pandemie koronaviru bude mít výrazné dopady na
ekonomiku. Jak velké, nelze v tuto chvíli přesně odhadnout. Slovy guvernéra ČNB
„voda nyní stále pořád teče a stoupá“. Nápravu budeme řešit, až opadne. Co má
ale dělat například takový podnik operující v režimu just-in-time, který čeká
na dodávku dílů ze zahraničí, nebo hoteliér, který aktuálně neubytuje ani
jednoho cizince?
Na základě diskusí s našimi klienty očekáváme, že tato koronavirová povodeň
v důsledku způsobí či způsobuje několik typických následků v oblasti smluvních
vztahů. V první řadě jsou to případy, kdy se dodavatel dostane do problému s
dodáním zboží nebo služby zákazníkovi, protože jeho vlastní subdodavatel
nestíhá dodat včas, typicky s odkazem na logistické potíže. V takovém případě
může výskyt pandemie v právu představovat překážku označovanou jako „vyšší
moc“.
Ta jako taková nezbavuje žádnou ze stran povinnosti plnit svoje závazky,
nicméně může za určitých podmínek zbavit stranu odpovědnosti za škodu
způsobenou neplněním (nedodáním zboží či služeb ve stanovené lhůtě) v důsledku
mimořádné nepředvídatelné a nepřekonatelné překážky, tedy této vyšší moci.
Drastické omezení svobody pohybu z důvodu pandemie je typickým příkladem vyšší
moci.
Sledování lidí pomocí bankovních dat má stopku. Jde o porušení GDPR
Další případ představuje situace, kdy podnikatel uzavře smlouvu, která se
však pro něj v důsledku vnějších okolností záhy stane zcela nevýhodnou. Například
proto, že nestihne dodat zboží včas. Právo v krajních případech umožňuje
smlouvy takzvaně přejednat, pokud by se například vinou výskytu pandemie
podstatně změnily okolnosti, které by založily hrubý nepoměr v právech a
povinnostech obou smluvních stran. Na tuto kategorii však nebude možné
vztáhnout všechny případy, například prodražení dodávky ještě automaticky
neznamená podstatnou změnu okolností.
Může nastat i situace, kdy v důsledku nepředvídané pandemie nemůže smluvní
strana platnou smlouvu dodržet úplně. Například dodavatel je schopen dodat méně
zboží, než se původně zavázal. V případě, že po uzavření smlouvy nastane trvalá
překážka, kvůli které není závazek (například dodání zboží) možné splnit,
smlouva zaniká. Nemožnost splnit závazek se však posuzuje objektivně, tedy ve
vztahu ke všem osobám v takovém postavení. I zde však platí, že by se splnění
povinnosti stalo pouze obtížnější (například dodání zboží se zvýšenými
náklady), avšak povinnost dodat zboží sama o sobě nadále trvá.
Pandemie ovšem bude zpravidla znamenat pouze dočasnou překážku, po jejímž
opadnutí bude možné závazek splnit. V souvislosti s pandemií se tak zánik
závazku pro nemožnost plnění bude týkat zejména časově omezených smluv, kdy je
potřeba splnit závazek pouze ve stanovené době (například ve výše zmíněných
systémech just-in-time).
Samostatné a pravděpodobně dosti časté situace budou vyplývat z mezinárodní
výměny zboží. Za těchto okolností může být relevantní Vídeňská úmluva OSN o
smlouvách o mezinárodní koupi zboží (CISG), jejímž signatářem je vedle ČR
dalších 88 států včetně Číny. Pravidla Vídeňské úmluvy upravují detailněji
některé aspekty, zejména dobu trvání vyšší moci, oznamovací povinnost nebo
okolnosti vyšší moci na straně subdodavatele.
Zmíněné příklady samozřejmě nepostihují všechny možné situace. Je však
důležité vědět, že právo zná na spoustu případů vhodné a spravedlivé řešení. A
právníci mohou v těchto mimořádných případech výrazně pomoci.
Martin Vlk, advokát
Šimon Dušek, právník Deloitte Legal, advokátní kancelář
