V poslední době ale Hynek Kmoníček řeší v podstatě jen jedno jméno (Vladimir Putin) a jedno zahraničněpolitické téma (Rusko).
Kdyby Vladimir Putin třeba v průběhu května chtěl přijet do Prahy, jakého by se mu mělo dostat přijetí?
V první řadě by muselo být nejprve nějaké pozvání, které by muselo být jednotným stanoviskem české zahraniční politiky, tedy vlády i prezidenta…
Ono se to ale klidně může stát i bez těch oficialit. Stačí, aby se Rusko dostalo do finále hokejového mistrovství světa. Je pak docela běžné, že hlava státu přiletí podpořit „svoje hochy“...
V takovém formátu to představitelné je, protože to není bilaterální politická návštěva. Zároveň si ale umím představit, co by to nyní v Čechách vyvolalo. Neustále mne fascinuje, jak je možné, že finský prezident dorazí na návštěvu do Moskvy, aniž se okamžitě zdvihne vlna odporu a výroků o tom, jaký je to kremlofil, tajný bolševik a podobně.
Dovedu si představit, co by to vyvolalo, kdyby teď do Prahy přijel ruský prezident třeba na finále mistrovství světa
Atmosféra návštěvě Vladimira Putina v Praze jistě moc nepřeje, nicméně to nepřeje ani návštěvě Miloše Zemana v Moskvě.
Problém je, že se tato záležitost díky opozici dostala do agendy domácí politiky, což jen přispělo k tomu tolik kritizovanému rozdělení společnosti. Osobně denně dostanu takových deset patnáct e-mailů protestujících proti návštěvě prezidenta v Moskvě a stejný počet vyzývajících, aby v žádném případě neustupoval. Případně, že na cestu přispějí klidně penězi ze své penze, protože oni tu válku zažili…
Nejsou to ale dvě různé věci? Jedna věc je návštěva Moskvy, druhá účast na vojenské přehlídce, jak se o ní mluvilo...
A jsme zase u té klasické story, kdy stále znovu vysvětluji, že má-li člověk změnit svůj plán, ať už pod tlakem, nebo samostatně, musí nejprve nějaký plán mít. Říkali jsme, že se prezident rozhodne, až když program dostane. Když jej pak dostane a rozhodne se přehlídky nezúčastnit, výsledkem je článek „prezident změnil plán“. Jenže když plán nemáte, nemůžete ho měnit. To je logické. Vše ostatní je hloupá domácí politika.
Zní to sice logicky, jenže vám i panu prezidentovi přece bylo jasné, že 9. května na Rudém náměstí defiluje ruská armáda...
To nikdo nezpochybňuje. Bylo jasné, že tam v nějakém formátu přehlídka bude. Otázka je, v jakém formátu, v jakém okamžiku programu, kdo na ní bude pochodovat… Ve chvíli, kdy jsme získali program a skutečný stav toho, kdo do Moskvy pojede – a nakonec to bude asi mnohem více lidí, než se dnes veřejně říká –, začali jsme se zabývat tím, že bude jednodušší přehlídku nenavštívit a ten čas nahradit bilaterálními jednáními. Někdo to interpretuje jako ústupek, který je proti zájmům Moskvy. Já si teď na sebe upletu oprátku tím, že řeknu, že to je pro pořadatele v zásadě dobře.
Proč?
Protože v okamžiku, kdy se ukázalo, že tam mohou být tato dvoustranná jednání, obrátilo se na mne už několik jiných prezidentských kanceláří, že je-li to takto, tak možná do Moskvy jejich prezidenti pojedou.
Jinými slovy říkáte, že řešení Miloše Zemana je inspirací pro jiné hlavy státu, jak Moskvu navštívit a zároveň si nezadat?
Ano. A já to beru jako takový malý diplomatický souboj s kanceláří Angely Merkelové, která problém vyřešila tím, že přijede až 10. května. Necháme se překvapit, kolik lidí využije německého řešení a přijede až desátého a kolik jich půjde českou cestou, přijede už devátého a místo přehlídky bude mít bilaterální jednání. Až budeme mít toto skóre, jsem ochoten hodnotit zápas.
Koho jste takto inspirovali?
To je, jako byste chtěl od sportovního komentátora, aby dopředu věděl, kdo vyhraje pražský šampionát a jestli u toho bude Putin. To závisí na sborné…
Už víte, jestli na Rudém náměstí bude pochodovat doněcký prapor veteránů nebo veteráni druhé světové války?
To nevím, ale vzhledem k tomu, že některé tyto věci nelze vyloučit, je lepší mít v tu chvíli ona bilaterární jednání. Zejména když to vypadá, že se na tom s několika partnery domluvíme…
Mluví se o Robertu Ficovi, kdo je další?
V tuhle chvíli ta jednání probíhají. Zase jsme u toho, že všichni v Čechách měsíc dopředu řeší, kdo za měsíc bude stát vedle koho na tribuně, když pořád ještě není ani jasné, kdo vůbec přijede. Myslím, že tam bude více evropských státníků, než to dnes vypadá.
Mimochodem, proč by prezidentská cesta do Moskvy měla vyjít státní rozpočet na 660 tisíc korun plus náklady na letecký speciál a ochranku?
I mně to přijde jako zcela přemrštěná částka. Mluvil jsem o tom s ředitelem protokolu, který mne ujišťoval, že je to částka zcela nesmyslná. Musíte se zeptat, jak k takové částce přišli na ministerstvu zahraničí.
Já jsem se ptal – prý na základě podkladů Kanceláře prezidenta republiky...
Moje podklady to nebyly, od protokolu zjevně také ne. Prezident se rozhodl, že minimalistická česká delegace bude právě z důvodu úspor nákladů bydlet v Českém domě. Takže to nebude při moskevských cenách hotel Sheraton, ale naše vlastní zařízení, což je velká úspora. Budu každopádně doporučovat i s ohledem na zjednodušení schvalovacího procesu, aby cena byla co možná nejnižší. Rozpočet není nafukovací, pana prezidenta letos čeká ještě dost zahraničních cest, a co ušetříme na jedné cestě, o to více můžeme jezdit příště.
Jaké další zajímavé cesty tedy prezident letos ještě plánuje?
Kdybych to měl brát tak, kam se pojede nejdál, je to návštěva USA na Valné shromáždění OSN letos v září. Do konce roku by pak měla být i první cesta prezidenta v rámci ekonomické diplomacie do Latinské Ameriky, pravděpodobně kombinace Mexiko a Kolumbie.
V diplomacii není mnoho vyšších cílů, než je oficiální přijetí americkým prezidentem v Bílém domě... Třeba Václav Klaus se ho nikdy nedočkal. Napovídají vám vaše diplomatické instinkty, že se Miloš Zeman takového přijetí někdy dočká?
Vidíme, že už se hlásí první kandidáti na nového obyvatele Bílého domu, a v rámci předvolebního frmolu ve Washingtonu si nemyslím, že by přijetí dosáhl kdokoli, kdo nemá domácí politickou hodnotu pro současného prezidenta a Demokratickou stranu. Vliv České republiky na rozhodování amerického voliče je takřka nulový, i když rozhodně není negativní, jak si myslí mnozí hysteričtí Češi.
Narážím spíše na ta vyjádření prezidenta směrem k velvyslanci Schapirovi a vůbec vnímání Miloše Zemana jako proruského prezidenta... Není to vizitka, která mu přístup do Bílého domu zamezí takříkajíc navždy?
Až jednoho dne budeme mít nového velvyslance ve Washingtonu, myslím, že jeho základní rada americké straně, pokud o ni bude stát, by mohla být ta, že je dobré využívat motivační diplomacii a investovat do vzájemných vztahů. Není přece úplně normální, abychom si neustále říkali, že máme zvláštní a málem strategické partnerství s USA, a zároveň jsme 14 let neměli prezidenta v Bílém domě.
Jinými slovy vzorem by mělo být přijetí Bohuslava Sobotky v listopadu v Americe a jeho – řekněme – následné prozření v zahraniční politice?
Dá se říct, že pozitivním přístupem k partnerovi skoro vždy dosáhnete více, než když mu to natřete v komentáři v novinách…
Přijetí Miloše Zemana v Bílém domě byl plán, o němž jste i vy sám mluvil na počátku svého působení na Hradě a na začátku prezidentova funkčního období. Je to tedy pořád ta meta?
Dosáhnout přijetí nemá být výsledek. Fotografii dvou prezidentů umí pořídit každý. V česko-amerických vztazích jde o to, aby obě strany objevily takovou společnou agendu, která je pro ně zajímavá. Boj proti militantním islámským extremistům je jednou takovou záležitostí, naše pozice na Blízkém východě druhou. Cílem tedy není společná fotografie, ale natolik zajímavý obsah, že zapomeneme na to, že se ne ve všem stoprocentně shodneme.
Hodně nerad bych se dočkal toho, že všichni naši partneři v EU, kteří nás kritizovali za náš postoj k lidským právům na Kubě, budou nakonec za svou kritiku ekonomicky odměněni
Nijak se netajíte tím, že stojíte o velvyslanecký post v USA... Je možné, že by jakýkoli diplomat nominovaný na velvyslanecký post v USA nezískal agrément jen kvůli tomu, jak se chová jeho prezident?
Teoreticky je možné úplně všechno. To ale neodpovídá pozici Miloše Zemana v USA. Řeknu to takhle: velvyslanec Saddáma Husajna v USA agrément získal… Tímto výrokem měřím tu absurdní českou hysterii. Naše vztahy se Spojenými státy jsou skutečně na vynikající úrovni. A to i osobní. Američané jsou velmi pragmatičtí lidé, kteří velmi dobře dokážou vyhodnocovat situaci. Klasický příklad, který se tu přešel, je vývoj americko-kubánských vztahů. Pamatujete, kolik jsme my investovali do vztahu s Kubou?
Myslíte v rámci naší zahraniční politiky...
Což je mimochodem další téma, které bychom měli mít společné s USA, protože naše podpora demokracie na Kubě byla v kontextu Evropské unie zcela výjimečná, a když se otevírají nové příležitosti, měla by být v takové chvíli také ohodnocena. Hodně nerad bych se dočkal toho, že všichni naši partneři v EU, kteří nás kritizovali za náš postoj k lidským právům na Kubě, budou nakonec za svou kritiku ekonomicky odměněni.
Co mimochodem říkáte na fakt, že ruská ambasáda v Česku má kromobyčejně vysoký počet zaměstnanců? Třeba poslanec Ivan Gabal to označuje za normalizační přežitek, BIS to mezi řádky označuje za semeniště špionů... Je tu nějaká diplomatická možnost, jak vyjednat nižší ruské zastoupení?
Představitelné je všechno. Pan poslanec Gabal bloudí českou politikou posledních dvacet let, proč to už dávno nevyjednal?
Na to asi jeho poslanecký mandát nestačí...
Mohl být tedy třeba ministrem obrany a mohl jednat s ruskou stranou třeba o snížení počtu lidí v jejich vojenské kanceláři.
Teď to trochu zlehčujete…
Ono to není tak jednoduché. Souhlasím s tím, že ten nepoměr v zastoupení našich diplomatických pracovníků v Ruské federaci a těch ruských u nás je velký a postupem času by se měl nějak poměrně vyrovnávat. Což nemusí být jen snížením počtu ruských diplomatů u nás, ale i třeba i podstatným zvýšením počtu českých diplomatů v zahraničí a v Ruské federaci. To by také mohlo znamenat, že se ministerstvo zahraničí konečně dostane ze situace, že nebude mít nejmenší rozpočet ze 17 českých ministerstev.
Je to tak velký problém?
Ten rozpočet je nesrovnatelně menší, než jaký míval ještě ministr Zieleniec; a to jsme hodně ministrů dozadu. Jsme zároveň ve stavu, kdy je česká koruna uměle udržována na podhodnocené úrovni, ale 80 procent všech plateb ministerstva zahraničí jde ve valutách. Ta situace je tu dlouhodobě kriticky podceněná. Je proto roztomilé poslouchat, jak poslanci mají jeden za druhým spoustu vynikajících nápadů, jak lépe používat naše diplomatické nástroje. Mohli by své intelektuální schopnosti zaměřit na to, aby jednoho dne ministerstvo zahraničí s jejich pomocí mělo také nějaký normální rozpočet. Dnes není ani dvojnásobkem položky „projektová dokumentace“ na ministerstvu dopravy.
Autor je šéfredaktorem serveru HlídacíPes.org – projektu Ústavu nezávislé žurnalistiky
Čtěte také:
Kmoníček bude velvyslancem v USA
Kmoníček: Zeman sporné výroky neplánuje, touží ale provokovat
