Tlak na to, abychom sami sebe omezili, což je překlad radikálních sankcí, ten od veřejnosti, podnikatelů, politických stran či občanských sdružení opravdu zatím necítím, říká šéf zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Hynek Kmoníček.
Jde o dvě různé optiky pohledu na jednu a tutéž věc a tou věcí je politická realita. Tvrdost reakce je komentátory prostě hodnocena v poměru k jejich očekáváním a ta v dnešní Evropě skoro přímo odpovídají kilometrové vzdálenosti jejich země od ruských hranic. Od pocitu maximálního ohrožení v baltských zemích, přes volání po co nejtvrdší odvetě v Polsku a vědomí nutnosti tvrdé, ale uměřené reakce v Česku a Německu s tím, že se jedná o velký problém, ale také ne náš problém jediný a hlavní, až po třeba francouzské přesvědčení, že vše je zvládnutelné, či španělský víceméně údiv, co se to tam zase v dálavách na východě přihodilo. V USA se pak hodnocení měří tím, jak velký jste republikán a nakolik máte políčeno na Obamu oproti tomu, nakolik jste demokrat a kolik toho máte po Evropě nacestováno. Mé vlastní hodnocení je samozřejmě české – dosáhnout sjednoceného postoje EU a USA s tím, že zemím s menší či jinou historickou pamětí musíme umět vysvětlit, proč je to i pro ně důležité.
E15: V EU se mluví o tom, že na summitu nakonec převážil tvrdý postoj vůči Rusku před měkčím, mnoho komentátorů (nejen amerických) to tak nevidí a považuje dosavadní reakci za velmi slabou. Jaké je vaše hodnocení?
E15: Kam až může EU, tedy i Česká republika, zajít v tlaku na Rusko, aniž to významněji poškodí její zájmy?
Každá sankce bolí a to obě strany. Tvrdost naší reakce je tedy přímo odvozena od množství bolesti, které jsme kvůli ní ochotni ještě vydržet. Tuto otázku tedy v konci nerozhodnou politici, ale občanská společnost v Evropě a politici budou její názory jenom reprezentovat. V České republice se na jedné straně o Ukrajině a Krymu tolik nediskutovalo mezi lidmi možná několik set let, ale z druhé strany tlak na to, abychom sami sebe omezili, což je překlad radikálních sankcí, ten od veřejnosti, podnikatelů, politických stran či občanských sdružení opravdu zatím necítím.
E15: V českých médiích se objevil překlad ruského komentáře, který mimo jiné reaguje na stanovisko ministra Lubomíra Zaorálka. Podle něj ministr blufuje, jelikož česká ekonomika Rusy potřebuje. Jak vnímáte podobné českoruské přestřelky? Škodí byznysu?
Rozhodně mu neprospívají. Byznysu je vždy nejlépe, pokud se pohybuje v prostoru, kde politiku nepotřebuje.
E15: Nejde v případě ukrajinské krize o zásadní hrozbu pro evropskou bezpečnost a nemohou se přílišné ohledy na ekonomické zájmy vymstít?
Pokud by evropsko-americký postoj byl příliš neadekvátní velikosti hrozby tak, jak ji cítíme my, samozřejmě budeme varovat přesně před tímto scénářem. Státy ale mají zdravý rozum, který jim míru jejich angažmá diktuje. Takový Holanďan neudělá nic podstatného pro ohrožení svých obchodů v Rusku, na druhé straně i jenom závan pokusu zavést mu nějaká „ruská pravidla hry“ kdekoli na dohled od Amsterdamu v něm vzbudí tak frenetickou aktivitu, že je to lépe ani nezkoušet. Jenomže Krym pro ně na dohled není, zatímco pro Balty je před oknem a pro nás hned za obzorem. To je geopolitika v praxi. Právě proto je dobře, že jsme všichni v NATO a EU pohromadě, aby se tohle vyrovnalo.
E15: Evropští diplomaté oceňují vystoupení ukrajinského premiéra Arsenije Jaceňuka. Jak vnímáte nový ukrajinský kabinet? Měla by s ním ČR navazovat užší vztahy a hledat způsoby, jak mu v současné krizi pomoci?
Rozhodně ano. Ostatně jinou formu komunikace s Ukrajinou jinou cestou ani nemáme. A v dialogu musíme vysvětlovat, že Pravý sektor je cestou do politického pekla, a počkat na prezidentské volby s důvěrou ve zdravý rozum voličů, kteří si rozhodnou, kdo jejich názoru skutečně odpovídá, a převezmou za svoje názory důsledky.
E15: V dubnu měl do Česka přijet ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, naopak prezident Zeman tam má jet v druhé polovině roku. Jak je to s oběma návštěvami teď, nejsou v ohrožení?
Teď diskutujeme s ruskou stranou logicky zatím jiné věci. Já ale věřím, že se umíme dospěle dohodnout tak, aby tyto návštěvy na česko-ruské bilaterální lince nebyly nahrazeny ukrajinsko-krymským dialogem, který by českou problematiku nějak vytlačil. Času a vůle na naší straně je zatím dost.
Čtěte také:
