Svaz včelařů dal kvůli nízkým výkupním cenám medu podnět antimonopolnímu úřadu
Nejdříve malý průzkum: hypermarket Carrefour na pražském Smíchově nabízí v jednom regále šest druhů medu v balení od čtvrt do půl kilogramu. Cena v přepočtu na kilo se pohybuje od 102 do 166 korun. Kromě jednoho je na všech coby výrobce uvedena česká firma Medokomerc z Čestína na Kutnohorsku. Na všech sklenicích je zároveň napsáno, že jde o „směs medů ze zemí ES a zemí mimo ES“. Čeští včelaři se bouří: Zatímco průměrná maloobchodní cena je nad 120 korunami za kilogram, oni letos prodávají do výkupen za čtvrtinové ceny (rozpětí je 25 až 30 korun za kilogram), přičemž jejich produkt kromě obalu a etikety již cestou ke spotřebiteli nezískává žádnou další přidanou hodnotu. Výkupní ceny spadly na historické minimum, jsou dokonce nižší než v dobách socialismu (tehdy to bylo 35 korun za kilo) a jen o málo vyšší než aktuální cena cukru (přibližně 22 korun), který představuje v chovu včel rozhodující nákladovou položku. „Dotujeme to ze svých úspor. Kdybych z toho měl být živ, umřu hlady, “ říká včelař Petr Samek z Římovic u Vlašimi, který se živí rozvozem periodického tisku, ale doma má dvě stě včelstev. Na rozdíl od tisíců drobných chovatelů, kteří mají do deseti včelstev a větší část medu většinou rozprodají „ze dvora“ stálému okruhu odběratelů, je Samek existenčně závislý na cenách ve výkupnách. „Český trh je dnes de facto ovládán dvěma podnikateli a my se nemůžeme bránit. Jedinou šanci vidím v tom, že stát zmírní velmi tvrdé veterinární a hygienické předpisy a umožní nám včelařům, abychom mohli na místním trhu prodávat med přímo, abych si i já mohl tady někde v okolí pronajmout stánek a nebyl tak závislý na obchodnících,“ říká chovatel z Vlašimska.
Podezření z kartelu.
Včelaři vesměs vidí za svými problémy domácí obchodníky, které dokonce obviňují z kartelu. Český svaz včelařů, sdružující absolutní většinu ze zhruba 50 tisíc chovatelů, v minulých týdnech podal podnět k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, aby prošetřil, zda nedochází k porušování antimonopolní legislativy. Jak říká tajemník svazu Miloslav Peroutka, úřad by měl vzít v potaz i to, že všichni rozhodující hráči na trhu jsou dnes členy Sdružení výrobců, obchodníků a zpracovatelů medu, přičemž dva největší čeští obchodníci, podnikatel Jan Halada z Rakovníka a rodina Špačkových z Jaroměře, se loni spojili a založili firmu Český med, s. r. o., (právě tato firma je dnes také jediným majitelem výše zmíněné společnosti Medokomerc, která prodává med i v řetězci Carrefour). Spolumajitel Jan Halada ale striktně odmítá, že by mohli mít s antimonopolním úřadem nějaké problémy. „Ještě předtím, než jsme se Špačkovými fúzovali, jsme požádali ÚOHS, aby prošetřil, zda spojení nic nebrání. Žádný problém nebyl shledán.“ Halada poukazuje i na to, že přes jejich firmy (Medokomerc, Český med a Česká včela) projde ročně jen asi 1500 tun medu, přičemž v České republice se vyprodukuje asi 8000 tun. Kontrolují prý tak pouze asi pětinu trhu. Ostatní jde ke spotřebitelům přímým prodejem od včelařů či skrze některé menší obchodní firmy. Obchodník Halada tvrdí, že hlavní důvod letošního pádu cen je třeba vidět v zahraničí a v celosvětové nadvýrobě. Česko, které asi třetinu svého medu exportuje, má za tohoto stavu značné potíže. „Na problémy jsem sám, upozornil ministerstvo zemědělství již v říjnu loňského roku. Říkal jsem, že přijde krize, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost,“ prohlašuje. Za velké současné hráče označuje Brazílii, Argentinu nebo Čínu. „Tamní levná pracovní síla strhává cenu dolů. Kilogram českého medu dnes neprodáte za více než 1,3 eura, tedy zhruba za 40 korun. Slovenský a rumunský med jsou na tom ještě hůře. I pro naši firmu je to ekonomický problém, protože když vykupujeme v průměru za 29 korun a další naše náklady spojené s vývozem činí deset korun, export nám žádný zisk nepřináší. Všechno, co jsme letos od včelařů vykoupili, držíme zatím na skladech a čekáme, zda cena opět půjde nahoru,“ prohlašuje Halada. Soudí, že vysoké ceny medu v českých maloobchodech vyplývají z vysokých marží obchodních řetězců, často vyšších než 30 procent.
Intervence a vyšší dotace nebudou.
Včelaři obviňují obchodníky a obchodníci zase vidí za veřejným osočováním snahy představitelů včelařského svazu o zviditelnění, protože jim brzy končí volební období a rádi by ve své dobře placené práci setrvali. Vzduchem létají i trestní oznámení, kde jedni obviňují druhé z majetkových machinací. Všichni se ale shodují na jediném: reálně hrozí, že se včelařením „seknou“ další tisícovky nadšenců (už dnes jde vesměs o zábavu seniorů a mladých nepřibývá). „Myslím si, že největší odliv bude příští rok, až včelaři, kteří stále ještě věří, že se nahromaděného medu dokážou přes zimu zbavit, zjistí, že odbyt je pořád slabý,“ míní Peroutka ze včelařského svazu. Snížení stavu včelstev může mít vliv na změny v krajině, bez přirozených opylovačů přibude rostlin větrosnubných na úkor hmyzosnubných. Podnikatel Halada vidí jediné dva způsoby, jak zabránit krachům prvovýrobců. Oba by vyžadovaly další peníze z veřejných zdrojů. Jedna varianta by znamenala, že bude po vzoru jiných intervenčních zásahů subvencován vývoz přebytků českého medu mimo země Evropské unie, druhá, že stát zvýší své dotace včelařům. Ze zdrojů ministerstva zemědělství jde ke včelařům každoročně zhruba 150 korun na včelstvo (loni 144). Jde o dotaci, jejímž prostřednictvím stát oceňuje veřejný zájem na opylení zemědělských plodin. Pokud by se tato národní podpora zvýšila na zhruba 500 korun za včelstvo, říká Halada, chov by byl opět mírně rentabilní. Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) s intervencí nepočítá, ač zjara se o tom vážně hovořilo. „V tuto chvíli se nic takového nepřipravuje,“ říká ředitel fondu Jan Höck. Pokud by se intervence měla uskutečnit, musela by s tím stejně nejdříve souhlasit Evropská komise, protože SZIF dnes v Česku vystupuje jako platební agentura evropských orgánů a nemůže dělat na trhu žádné autonomní zásahy. Zatím také nic nenasvědčuje, že by se měly nějak zásadně zvýšit národní dotace. „O navýšení se uvažuje, ale je třeba si uvědomit, že podpora ve výši zhruba 150 korun na včelstvo byla notifikována Evropskou komisí. Obecná pravidla jsou taková, že tuto podporu můžeme zvýšit maximálně o dvacet procent bez toho, abychom to museli znovu projednávat s Bruselem,“ upozorňuje Hana Kovářová z ministerstva zemědělství. Chovatelé včel se tak na účinnou pomoc shora spoléhat nemohou. Mohou jen doufat, že se situace na světových trzích zlepší.
Mrtvá Včela Předboj.
Velkým hendikepem českých včelařů je, že dnes nemají svou vlastní odbytovou a zpracovatelskou organizaci (jako atomizování výrobci jsou v porovnání s obchodníky velmi slabí). Tuto nadstavbovou roli měla plnit akciová společnost Včela Předboj, které před listopadem 1989 patřila spotřebním družstvům a byla monopolním zpracovatelem medu. Zamýšlená privatizace do rukou včelařů se však diplomaticky řečeno nepovedla (přestože se včelařům podařilo v roce 1997 získat majoritu, v roce 2002 akcie zase prodali, protože neměli dostatek provozního kapitálu). Příběh předbojského podniku je poměrně složitý, ale výsledkem všemožných peripetií je, že firma je od loňského roku v útlumu a od 10. srpna letošního roku v konkurzu. Pád Včely Předboj je zřejmě dalším z důvodů, proč čeští včelaři hynou na úbytě.
