Evropská měna je oprávněným postrachem všech, kdo ještě nestačili vyprat
Týdeník EURO položil stovce českých topmanažerů otázku: JE JEDNÍM Z DŮVODŮ POSOUVÁNÍ TERMÍNU ZAVEDENÍ EURA VELKÉ MNOŽSTVÍ DOSUD NEVYPRANÝCH PENĚZ MEZI VLIVNÝMI LIDMI? Možná to není dotaz tak docela spekulativní.
Kolem přijetí eura za českou měnu to pořádně zadrhává. Vládní a hradní vysvětlování sice přináší argumenty především z oblasti nevýhodnosti pro ekonomiku státu, ty však nejsou nevývratně přesvědčivé. Potom není divu, že vznikají různá podezření a spekulace. Proto týdeník EURO položil topmanažerům neodbytně se vtírající dotaz: JE JEDNÍM Z DŮVODŮ POSOUVÁNÍ TERMÍNU ZAVEDENÍ EURA VELKÉ MNOŽSTVÍ DOSUD NEVYPRANÝCH PENĚZ MEZI VLIVNÝMI LIDMI?
Samozřejmě že by bylo dobré, kdyby tomu tak nebylo. Nicméně reportéři týdeníku EURO na tento dotaz v poslední době naráželi tak často a z tak vysokých manažerských postů, že jsme se na možnou souvislost mezi existencí špinavých peněz a zavedením nové měny podívali důkladněji.
Třetina ano. Ale není to hlavní důvod
Téměř třetina dotázaných odpověděla, že ano. A z těchto souhlasících je zase jedna třetina suverénně přesvědčena, že to je hlavní důvod. Druhá třetina je přesvědčena, že zmíněný důvod je reálnou, nicméně nikoli hlavní příčinou oddalování přijetí eura. Zbylá třetina připouští, že by to mohl být jeden z důvodů váhání.
Důvody, pokud je respondenti uvádějí, lze charakterizovat dvěma odpověďmi. V první z nich se píše: „Hlavním problémem zavedení eura je neochota jakékoli vlády snížit své 'korýtko' vládních výdajů. Jsou-li tedy podmínkou pro vyprání peněz veřejné zakázky z vládních výdajů, pak zde nepochybně souvislost je.“
Jiný respondent uvádí: „Přechod na euro je vlastně 'měnová reforma' a černé peníze se v 'igelitkách' znehodnotí. Proto ten tlak na oddalování eura a propírání českých korun v nemovitostech - a proto ten jejich růst cen za poslední roky.“
Na neobyčejně překotný nákup nemovitostí na Slovensku před zavedením eura upozornili i další manažeři. Jeden z ředitelů je přesvědčen, že vzhledem k množství špinavých peněz nakradených od revoluce v roce 1989 je tato možnost více než reálná, ale není jediným důvodem. „To je více než zajímavá úvaha, nedaleko od pravdy,“ míní další manažer. „Naši politici jsou natolik drzí a nepoctiví, že jste se asi trefili. Potřebují vyprat svoje koruny. Přitom se evidentně kryjí navzájem. Soudnictví jim jde na ruku a soudcům nevadí, že přitom vypadají hloupě,“ zní názor jiného ředitele.
Dvě třetiny ne. Úplně ujetá představa
Kromě několika nerozhodných téměř dvě třetiny respondentů nesouhlasí. Z toho polovina z nich rezolutně: „Považuji to za absolutní blbost.“ „Sklonem k fantazírování předčím průměrného narkomana, ale tato souvislost mě zatím nenapadla.“ „Připadá mi to jako příliš konspirační teorie.“
Nikdo z odpovídajících manažerů však nepopřel předpoklad, na němž je otázka založená - totiž existenci velkého množství „peněz k proprání“ mezi vlivnými lidmi. Jeden hlas namítá, že nevyprané peníze nejsou jenom mezi vlivnými lidmi. To ovšem není předmětem sporu. Jiný se domnívá, že na východ od nás je větší korupce, a přitom jsou k přijetí eura blíž - a nezdá se mu, že by Češi byli v praní peněz tak tuze nešikovní. Obecně má více podpory odmítnutí, vycházející z přesvědčení, že je prostě již vypráno. Jednomu dotázanému připadá, že autor otázky považuje propírače peněz za naivní prosťáčky. Další uvádí, že euro je oficiální měnou v Černé Hoře a v Kosovu, z čehož usuzuje, že v otázce obsažený argument je „pitomý a pro ČR urážlivý“. Objevil se i názor, že otázka obsahuje populistickou tezi, neboť dle této logiky by Itálie nemohla mít euro doposud a Velká Británie a Dánsko by musely být též prohnilé. V podobném směru jiný respondent kritizuje otázku jako tendenčně vymyšlenou zastánci rychlého přijetí eura. Nejlogičtěji odmítl otázku „myslitel kola“, který pravil: „Myslím, že ne. O zavedení eura teď rozhoduje vláda ODS, jejíž soukmenovci měli na praní toho, co rozkradli, dost času. A silně pochybuji o tom, že by chtěli více času dopřát soukmenovcům od socanů, kteří se k 'lizu' dostali později a na to praní měli času méně.“
Tři šprochy a názor bankéře
Týdeník EURO měl však ke své otázce dobré důvody. Prvním z nich byly podobné, ale neoficiální zprávy o tom, že se v cizině pohybují čeští podnikatelé s takovým množstvím českých hotovostních peněz, které je - abychom použili paralelu z drogové oblasti - mnohem větší než nepatrné. A to by byla situace, která nemá korektní vysvětlení.
Druhým důvodem je poměrně komická situace, která nastala po povodních, kdy vedení jedné zatopené bankovní pobočky vyzvalo majitele úložných schránek v této pobočce, aby si zkontrolovali jejich obsah. Poté prý bylo na zahradách okolních vilek možno vídat na šňůrách místo prádla sušící se bankovky.
Třetím důvodem je vyprávění jednoho podnikatele, který potřeboval krátkodobě posílit své cash-flow, a proto požádal známého politika o výpomoc. Politik vyslechl a vypomohl. Přišel s tradiční igelitkou, v níž byla požadovaná částka peněz v bankovkách. V plesnivých bankovkách.
Koneckonců ani Jiří Kunert, jeden z nejrenomovanějších českých bankéřů, generální ředitel UniCredit Bank, nevyloučil jistou souvislost mezi oddalováním zavedení eura a praním špinavých peněz. „To je zajímavá spekulativní otázka. Nevím, zda právě to by byl největší důvod. Snažím se hodnotit situaci z pohledu ekonoma, banky, z pohledu výhod a nevýhod, z pohledu zkušenosti a o tomhle jsem, přiznám se, vůbec nepřemýšlel,“ řekl Kunert v rozhovoru pro týdeník EURO před několika týdny. Na otázku, zda jde o absurdní otázku, odpověděl: „Nikdy neříkej nikdy. V našem světě bych neřekl, že jsou věci absurdní a neabsurdní. I ty absurdní věci se zdají být úplně normální. Nerad na cokoli reaguji absolutním ne nebo absolutním ano. A říkám to i v tomto případě.“
Zrádné vlhko
Je jasné, že pouze na těchto příkladech nelze nic vystavět. Avšak i při opatrném přisuzování věrohodnosti je zřejmé, že by mohlo jít o zajímavé indicie mířící jedním směrem. Zajímavé okolnosti vnáší do případu povodně a vlhko obecně. Plesnivé bankovky lze těžko vysvětlit jinak než dlouhým nešetrným skladováním, aniž by obíhaly. A nešetrně se skladují, když je jich moc. Tak moc, že až příliš, aby se jeden o ně mohl starat s péčí řádného hospodáře.
Jsou však i další možné souvislosti s případným vědomým oddalováním přijetí eura, které je nutné prozkoumat nejen jednotlivě, ale i v časových a vzájemných souvislostech. Například systematicky snižovaná schopnost státu bojovat proti praní peněz a zajišťovat výnosy z trestné činnosti či pohyby cen nemovitostí, oblíbeného vehiklu pro propírání peněz.
Pogrom na FIPO
Z tohoto pohledu se jeví téměř symptomaticky nedávné zrušení Finanční policie, především jejího analyticko metodického think tanku na sledování a studium nejnovějších metod praní peněz. Vyškolení specialisté byli rozmístěni do různých policejních útvarů, přičemž spousta z nich ztratila motivaci a odešla do civilu. A přitom musí Česká republika do prosince nahlásit Evropské komisi útvar, který je speciálně určen k zajišťování výnosů z trestné činnosti - což bylo jedním z hlavních důvodů vzniku právě zrušené Finanční policie. Dá se tedy říci, že z hlediska mezinárodních závazků dělá česká vláda pravý opak. To už však předpokládá existenci nějakého silného důvodu.
Příručka od Koženého
Většina oslovených manažerů odpověděla na otázku týdeníku EURO s jistým despektem. Mají pocit, že gauneři hromadící nelegální zisky jsou také schopní je průběžně propírat - a nadto, že existují velmi sofistikované metody, jak to udělat. Z toho lze vysoudit poměrně zajímavá a pozitivní informace o tom, že většina manažerů asi nemá s praním peněz příliš zkušeností a své vědomosti odvozuje z literatury. (Jeden dokonce uvedl jako svou bibli přímo klasickou knihu Jak se perou špinavé peníze, vydanou kdysi - kým jiným? - nakladatelstvím Victoria Publishing finančníka Viktora Koženého.)
Jinak by věděli, že z hlediska možností prát špinavé peníze Česko není Amerika a koruna není dolar. Zahraniční banky jsou tudíž zvědavé na hotovostní české koruny pouze ve velmi omezené míře, limitně se blížící nule. Rozhodně ne na miliony korun a už vůbec ne opakovaně. Že by měli o korunu zájem měnoví spekulanti? Navzdory tvrdnutí kurzu koruny to asi tak velký hit není, spíše je to celé trochu podezřelé. Ostatně uměle nadhodnocená koruna může být viděna z hlediska propírání zase v mírně přízračném světle!
Chudák Franta!
Stačí si představit, co asi dělá zloděj (zatím) největší sumy hotovostních peněz, bývalý zaměstnanec G4S Cash František Procházka. Kdyby chtěl peníze proprat, musí je nejdříve dostat do systému. K tomu by bylo výhodnější používat pošty, kde je zákonem stanovený práh identifikace klienta ukládajícího hotovostní peníze 500 tisíc korun (u bank je tento limit pouhých sto tisíc). Musel by pochopitelně poštovní pobočky střídat, protože povinnost hlásit podezřelé vklady platí i pro pošty. Pak by měl více než tři roky co dělat. Každý den! A kdyby jezdil s korunovou hotovostí do ciziny, jistě by si ho ve finančních institucích brzy všimli, protože opakované úložky velkých hotovostních částek v českých korunách nesporně vykazují příznaky podezřelé bankovní operace. Nadto by si peníze musel posílat na omezený počet účtů, protože lze reálně odhadnout, že kvalitních falešných identit k jejich zakládání má díky intenzivnímu pátrání skutečně velmi omezený počet.
A i kdyby se mu to všechno dařilo, měly by tyto transakce v posledku rozeznít alarmy na Finančním analytickém úvaru, administrativní jednotce ministerstva financí proti praní špinavých peněz (zatím nezrušené). Procházka tedy, pokud žije, a pokud vůbec něco ukradl, zřejmě řeší klasický zločinecký problém, že je lehčí hotovostní peníze z bankovního systému vyjmout než je tam potom znovu vložit.
Špičkové odvětví
Propírací techniky počítají s ukládáním obrovského počtu malých částek do bankovního systému, které jsou pod hranicí pro identifikaci klienta. Nebo s ukládáním částek vyšších, které však mají dokonale postavenou legendu. Techniky praní se časem mění, pokrok jde i zde mílovými kroky kupředu. Každopádně lze tvrdit, že k praní velkých peněz je třeba mít k dispozici rozsáhlé a co do právní jurisdikce nekompatibilní prostředí, a/nebo byznys, v němž celosvětově proudí obrovské a komplikované finanční toky v rámci jedné firmy, jejích dceřiných společností a partnerů. Jako třeba v minulosti v Rusku, kdy si oligarchové oblíbili hliníkárny a skoupili čtyři z největších pěti v zemi. A dalo to nějakého přemýšlení, než se dospělo k poznání, že jde zřejmě pouze a jenom o gigantickou pračku.
UFO-zisky a bezmocná policie
Oslovený odborník na problematiku boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti pod podmínkou anonymity sdělil, že úvahu o oddalování přijetí eura z naznačených důvodů by si netroufl ani potvrdit, ale ani vyvrátit. Předpokládané zisky z nelegální činnosti se podle něho v podmínkách Česka skutečně odhadují v řádu desítek (podle některých zdrojů až dvou stovek) miliard korun ročně. Potvrdil, že policejní praxe skutečně přináší podobné případy použití vysokých objemů hotovostních prostředků, ale prozatím není známý případ, kdy by se takovéto (shnilé, plesnivé, bahnem zapáchající) hromady peněz podařilo zajistit, nebo finálně v rámci řízení před soudem dokonce zkonfiskovat. Problematika záchytů těchto zisků z neidentifikovatelných zdrojů (v policejní praxi označovaných přiléhavě jako „UFO-zisky“) trpí bezmocností policie, která je nemůže zajistit, když neprokáže jejich původ v konkrétní trestné činnosti. Leckde v zahraničí však leží na vlastníkovi peněz důkazní břemeno, aby dokázal, kde k penězům přišel. Pro slušného člověka žádný problém. A zákony by měli dělat slušní lidé.
Volební kolotoč
Z makroekonomického hlediska musíme zkoumat motivaci vlády a centrální banky. Vláda zatím není ochotna omezovat státní výdaje na úroveň maastrichtských kritérií, a to ze dvou hlavních důvodů. Jedním je nepochybně doktrína otce-zakladatele ODS, prezidenta Václava Klause. Jeho názoru na EU a společnou měnu nikdo z ODS neoponuje zřejmě proto, že tomu tolik nerozumí, a tudíž není schopen odborné diskuse.
Jiný názor na Evropskou unii a zavedení eura je navíc jedním z odlišujících atributů prezidentského protikandidáta Jana Švejnara, takže by se případný diskutující sám „švejnarovsky ocejchoval“. Druhým důvodem, oddalujícím přípravy k přijetí eura, je téměř kontinuální volební kolotoč - volby prezidentské, následně krajské a senátní a pak už se zase blíží volby parlamentní a komunální. V této situaci není politicky příliš prozíravé provádět v zájmu přijetí eura hlubší reformy veřejných financí, a tudíž „sahat lidem na peníze“.
Euro až v roce 2018?
A co centrální banka? Také zde jsou důvody subjektivní i objektivní. Guvernér Zdeněk Tůma zřejmě chtěl být prezidentem Klausem opět jmenován, a možná proto přispěchal s nápadem, že by vlastně vůbec nevadilo, kdybychom přijali euro k výročí české koruny - tedy až v roce 2018. Jisté je, že tehdy už nebudou ve funkci ani on, ani Václav Klaus, takže to nikoho z nich už pálit nebude.
V této situaci ještě vrcholné osazenstvo České národní banky řeší možný budoucí existenční problém, aniž by to znamenalo budoucí ohrožení pracovním zatížením. Nedávno totiž ještě někteří členové bankovní rady razantně usilovali o předání bankovního dohledu z centrální banky kamkoli pryč. S odůvodněním, že ČNB by se měla zabývat výlučně měnovou politikou a podobně. Ale od okamžiku, kdy se objevily potenciální problémy, vyplývající z přijetí eura, si někteří vrcholní představitelé ČNB uvědomili, že takto zúžená činnost centrální banky by se dala vykonávat bez nich - a hned spěchali k jinému řešení!
Nyní je součástí ČNB nejen bankovní dohled, ale i dohled nad celým finančním trhem. Má to svoji logiku. Po přijetí eura by patrně nebylo únosné - v porovnání třeba k počtu členů vlády a jejího záběru - mít sedmičlennou bankovní radu a téměř dvoutisícový úřednický aparát, kdyby navíc ČNB neměla ani agendu bankovního dohledu. Někdo by mohl přijít na kacířskou myšlenku, že na komunikaci s Evropskou centrální bankou o evropské měnové politice stačí guvernér, jeden jeho zástupce a jedno analytické oddělení, které jim bude připravovat podklady.
Vysoká inflace jako akcelerátor?
Dalším důvodem, který nově přispívá k případnému rychlému proprání peněz, je letošní vysoce nadprůměrná míra inflace (7,5 procenta). Zejména ve srovnání s tím, v jaké „vatičce“ byly odložené hotovostní peníze v předcházejících letech, kdy se inflace pohybovala kolem dvou procent. Možná jde skutečně o výrazný akcelerační moment.
Na druhé straně to vůbec nemusí hrát roli, uvědomíme-li si, že například pro skupiny italského organizovaného zločinu v devadesátých letech byla přijatelná nominálně třetinová efektivita praní jejich peněz. Náklady na proprání jednoho dolaru činily dva dolary. A zřejmě se to vyplatilo.
Česko opět poslední
K tomu, aby se praní špinavých peněz nevyplatilo, vyspělé státy obvykle používají zákony. Nové návrhy zákonů o zabránění legalizaci výnosů z trestné činnosti se nyní projednávají v Poslanecké sněmovně. „Apeluji na poslance, aby dlouho očekávané zákony, které omezí praní špinavých peněz, přijali co nejrychleji. Česká republika je poslední zemí sedmadvacítky, která do svého práva nezahrnula ani jedinou za tří závažných směrnic Evropské unie. O tuto osamocenou pozici není třeba příliš stát,“ vyzývá české zákonodárce europoslankyně Jana Hybášková. Návrhy přinášejí mnoho důležitých změn. Ukládají více než 30 subjektům povinnost ověřovat identitu osob provádějících transakce přesahující tisíc eur. „Povinnými osobami jsou nejen banky, finanční instituce a pojišťovny, ale také směnárny, zlatnictví, zastavárny, advokáti a - a světe div se - i generálové a politici, vlastníci kasin a loterií. Kdokoli přijde hrát o tisíc eur, musí prokázat svou identitu, a to detailně. Standa Gross by zase musel prokázat skutečnou identitu strýce,“ dodává Hybášková. Za ještě důležitější však Hybášková považuje, aby poslanci přijali návrhy tak, jak byly připraveny na ministerstvu financí. Europoslankyni jde o to, aby zákony neponechali korupčním a mafiánským tlakům a zasadili se o schválení bez destruktivních „pozměňováků“. Hybášková tvrdí, že dle důvodové zprávy ministra financí Miroslava Kalouska dosahují dokladovatelné škody způsobené praním špinavých peněz 50 miliard korun ročně.
