Česká biozelenina a bioovoce nestačí požadavkům moderního bioobchodu
Čerstvé a lokální nebo pestré a cizokrajné? Dilema, které doprovází podnikání Marka Štěrby z moravského Deblína. Coby ekologický sedlák cítí, že k přídomku bio lépe pasují čerstvé místní potraviny. Dvě generace rodiny Štěrbových však živí hlavně velkoobchod s bioovocem a biozeleninou a v něm by s orientací na velmi omezené lokální dodávky daleko nedošly. Díky jistým ústupkům v ekologickém přesvědčení dnes v Deblíně sídlí největší obchodník s biozeleninou a bioovocem. Tuzemská produkce tvoří u prodaného zboží zhruba pětinu. „Rád bych podíl zvýšil, ale víc zeleniny a ovoce tady při sezónnosti nabídky neseženu,“ vysvětluje Štěrba. Navíc prostá vzdálenost jako měřítko dodržování pravých ekologických principů (čerstvé a lokální) není rozhodující. Dovážené zboží může být víc po ruce než domácí. „Do Vídně je to od nás 120 kilometrů, do Prahy 160 a do severních Čech, odkud bereme jablka, skoro 300 kilometrů,“ porovnává obchodník. Protože v této době například končí dodávky biocitronů z Itálie, začne je vozit z jižní Afriky. Podobně hrušky pěstované bez chemie nakupuje nyní v Argentině.
Spolehlivý přísun z Rakouska Ale brambory, červená řepa nebo dýně Hokaido označené bio mají zčásti původ přímo v Deblíně. Kromě nich rodina pěstuje na celkem třiceti hektarech ještě bylinky, především fenykl a měsíček lékařský do biočajů, které vyrábí Sluneční brána. Deblín není žádné centrum zelinářství, vesnice leží na úpatí Vysočiny a do Brna je to 35 kilometrů. Přesto by Štěrbovi – mimochodem největší ekologičtí pěstitelé červené řepy v Česku – vlastní produkci zeleniny rádi rozšířili, ale není jednoduché dostat se k pozemkům. Brambory také vykupují od několika spíše menších pěstitelů z okolí. Pravidelné dodavatele biozeleniny, kterých je v Česku jako šafránu, si našli mezi rakouskými sedláky. U našich sousedů jednak není nouze o tradiční zelinářské farmy jako v Česku, navíc tamní ekologické zemědělství je v porovnání s naším o velký kus napřed. Rakouští ekosedláci stačí zásobit nejen vlastní rozvinutý trh s biopotravinami, které se na celkovém obratu s potravinami podílejí šesti procenty, ale ještě vyvážejí. Vše díky tomu, že ekologickému hospodaření se věnuje už čtrnáct procent ze všech rakouských zemědělců.
Nejvíc do řetězců
Poptávka tuzemských odběratelů po bioovoci a biozelenině roste a s ní i obchod Štěrbových, zásobující stále větší počet prodejen. Vitamíny z Ekofarmy Deblín, kam se sváží pomalu z celého světa, míří do sedmi obchodních řetězců. Díky nim se dostanou k zákazníkům po celé republice a také na Slovensko. Na některém zboží je visačka Ekofarma Deblín, část se skrývá pod privátní značkou řetězce. Štěrbovi zavážejí rovněž specializované prodejny ve svém okolí, Praze a Brně. Nejvěrnější konzumenti biopotravin přijíždějí za nákupy přímo na farmu. „Není to kvůli tomu, že by zboží bylo levnější. Naši zákazníci chtějí mít zeleninu co nejčerstvější a vybrat si,“ poznamenává Marek Štěrba. Přesto klientely zajíždějící do Deblína přirozeně ubývá s tím, jak jsou jablka, saláty, mrkev nebo třeba cukety, rukola a čekanka – vše s visačkou bio – v obchodní síti dostupnější. Rodinná firma zpestřuje sortiment na pultech osmdesáti položkami.
Je biozelenina nejen dražší, ale skutečně chutnější a zdravější než výpěstky, které se neobejdou bez chemie? Muž, pro něhož je byznys obchod s bio, možná překvapivě nechytá hozenou rukavici. „Už tolik let jím bio, že nemám srovnání. Ale třeba u citronu se rozdíl pozná – ekologický krásně voní,“ rozlišuje Marek Štěrba. Není sám, kdo netuší, jak s prodejem biozeleniny a bioovoce zahýbe současná recese. Zda se zastaví rozmach rodinné firmy, jejíž obrat dosud ročně rostl o desítky procent. „Současné zázemí pro balení a skladování zeleniny a ovoce nám už kapacitně nestačí. Potřebujeme větší areál,“ plánuje obchodník. Ale ani současná nejistota ho v rozvoji nejspíš nezastaví.
