V článku Další roztržka v Zemanově vládě (EURO 11/2001) autor dovozuje existenci rozdílných pohledů ministerstva zahraničí a ministerstva financí na angažmá investiční banky Nomura v případu zkrachovalé Investiční a Poštovní banky (IPB). Nelze vyloučit, že k němu má dostatek podkladů. Vláda České republiky loni rozhodla zachránit insolventní IPB a zabránit všem negativním doprovodným efektům nevyhnutelného pádu, od prohloubení nezaměstnanosti až k propadu HDP. Zájem státu byl a nepochybně zůstává jasný a neměnný. Právní i bankovní náročnost transakce s tím spojená je nezměrná. I proto by bylo důležité ujistit se, že závěr článku o rozdílnosti pohledů úředníků ministerstev zahraničí a financí na případ IPB vznikl poté, co padly všechny dotazy na jejich adresu.
Kajmanské struktury.
Tak především: má autor jistotu, že úředníci vybavili šéfa diplomacie všemi dostupnými faktografickými podklady k tomu, aby mohl věcnými argumenty překonávat – jak se uvádí v článku – „diskomfort a únavu, jíž je vystaven, protože kamkoliv přijede, každý se ho na to ptá ? Policejní vyšetřovatelé, pokud je známo, shromáždili sumu podkladů dostatečnou ke vznesení několika obvinění. Že by tato fakta diplomatům nestačila k věcné argumentaci o podstatě pádu IPB? Možná ne. Neměl by se pak týdeník EURO ptát proč? Či je snad ministrův štáb shledal nedostatečnými k předložení svému šéfovi?
Fakta o vytvoření takzvaných „kajmanských struktur (což je eufemismus pro firmy na Kajmanech, britských Panenských ostrovech, Bermudách a v Nizozemsku) ukazují na to, že nešlo o takzvanou „daňovou optimalizaci , ale zjevně o zastírání skutečného stavu hospodaření IPB. Aktiva byla vyváděna z banky za nereálné, nadsazené ceny, čímž banka formálně vykazovala mnohem nižší ztráty, než jaké ve skutečnosti utrpěla. Kajmanská struktura měla i vedlejší cíle, hlavně obcházení zpřísňující se regulace v obchodním právu (například vyhýbání se povinným odkupům od minoritních akcionářů). V neposlední řadě se vyšetřovatelé zabývají hypotézou, že cílem kajmanské struktury bylo patrně zahladit (byť částečně) stopy po jedné z nejproblematičtějších operací bývalé IPB – operaci „České pivo . Ta byla zřejmě od počátku koncipována tak, aby za akcie pivovarů, získaných na dluh, bylo možné zaplatit akciemi IPB. Bude na policejních vyšetřovatelích prokázat či vyvrátit tezi, že akcionář IPB realizoval svůj závazek vůči vládě – tedy stabilizovat slabou banku – i operacemi s kapitálem, které jsou pro každou banku učebnicově sebevražedné. Přišlo by mi naléhavě potřebné vědět, zda tyto informace prostoupily sítem v článku citovaných Kavanových spolupracovníků až k samotnému ministrovi.
Ministrův komfort.
Je možné, že úředníci řídící českou diplomacii mají jiné právní expertizy. Pak by bylo vhodné ptát se, kdo je jejich autorem a zda měl možnost seznámit se s existujícími, prokázanými fakty, například s kartelovými dohodami největších akcionářů IPB o společném postupu k „vykonávání rozhodujícího vlivu na řízení IPB .
Část těchto dohod vznikla těsně před podpisem privatizační smlouvy Nomury s vládou. Nezajímavé by nebylo ani
dotázat se minoritních akcionářů IPB, zda existence jednání ve shodě jim byla na valných hromadách aspoň jedním takto smluvně vázaným akcionářem oznámena (od zkušené Nomury bych oznámení pokládal za rutinní věc).
Ministrův komfort na zahraničních jednáních, tváří v tvář „pomluvám Nomury na každém kroku (parafráze z článku), by tím nepochybně podstatně vzrostl.
Profesionální slepota.
Nepochybuji o tom, že řadu podobných otázek autor položil. Možná že některé však přece jen chyběly, a proto není zejména patrné, proč by měli mít vládní diplomaté a vládní ekonomové odlišný pohled na stejnou věc. Možná je to věc profesionální slepoty, kdy diplomacie je uměním slov a kalkulací úvah, zatímco ekonomika kalkulací čísel a uměním počítat. I proto by měly být kladeny otázky, které otevírají oči na obou stranách a pro nás pro všechny. Z tohoto pohledu si dvě možné arbitrážní kauzy vedené proti České republice (Lauderova a Nomury) nejsou naprosto v ničem podobné. TV Nova existuje, vysílá a vyrábí, inkasuje za reklamu. IPB existovat přestala. Skončila totiž v hluboké ztrátě, když kromě vlastního kapitálu projedla i část vkladů klientů. A to s přispěním akcionářů vázaných dohodami k vykonávání vlivu na chod společnosti. Mimochodem: Nomura aktivně vstupovala do úvěrového procesu IPB a zápisy z jednání představenstev této banky o tom protokolárně hovoří. A když vznikla potřeba posílit finanční pozici IPB podřízenými dluhopisy, byly s vědomím manažera emise prodány dceřiným a spřáteleným společnostem samotné banky. Převážně poté, co ony na tuto operaci přijaly z IPB úvěry: byl to incest? Legitimní otázka, ne?
Chci věřit, že závěr autora, prezentovaný jako kontrapunkt, „Kavan se bojí, Mertlík zbrojí vznikl po několika kolech podobných dotazů. Věřím, že máte dostatek poznatků k tomu říci, že tým ministra Kavana sdílí stejná fakta jako tým ministra Mertlíka. Analýzy, jež by braly v potaz fakta jen některá, mohou být kvalifikované, a přesto zavádějící. Tento kontrapunkt lze najít ve skriptech diplomacie, když učí, že kalkulace založené na neúplných premisách jsou falešné. Pakliže k nim není nejen racionální, ale ještě i politický důvod.
