Finanční problémy - spojené mimo jiné i se splácením či vymáháním dluhů - měly firmy i před deseti lety podobné, jako dnes. V Profitu číslo 39/1993 to dokládá i zkušenost, s níž se podělila účetní zemědělského družstva ve Vrčení poblíž Nepomuku, když v článku nazvaném "I dva miliony" napsala: "Po celé roky nám banka poskytuje běžný provozní úvěr, tak asi dva tři miliony.
PROFIT PO DESETI LETECH….
Ať jsme dělali, co jsme dělali, nebyli jsme schopni ho nikdy úplně splatit. Komerční banka nám ho proto vždycky prodlužovala, i když se stále menší ochotou a za přísnějších podmínek. Počátkem letošního roku jsme proto museli k jeho majetkovému krytí dát bance do zástavy dokonce velkokapacitní seník. Pokud nebudeme schopni starý dluh zaplatit, tak přeštická pobočka nám další, nový, úvěr asi nedá - aspoň to teď tvrdí. Kromě toho máme u Konsolidační banky jiný, investiční úvěr, který jsme si vzali především na postavení toho seníku. I tady máme potíže, zvláště proto, že současně s jeho splácením nabíhají velké úroky - tak asi 13 procent ročně, což jen za tento rok představuje 490 tisíc korun. Naše celkové pohledávky, které máme u jiných firem, přitom naštěstí převyšují naše dluhy - třeba jen klatovská mlékárna nám dluží tři miliony. A protože dluží nejen nám, pochybuji, že peníze, které zoufale potřebujeme vrátit, od ní ještě někdy uvidíme. Teď například máme na krku soud za nezaplacené pohledávky firmě, od které jsme koupili mikrotenové folie skoro za půl milionu, vedle toho nabíhá termín první, půlmilionové splátky daní z nemovitostí a ještě milionová splátka pojištění. A protože utržených peněz je málo, dlužníci nevracejí, tak nevím, nevím, jak si na podzim bez úvěru poradíme.“
