Rozhovor s italským pivním guru Lorenzem Dabovem
Itálie a pivo? Nu, přinejmenším je tato země rodištěm uznávaného znalce belgických piv Lorenza Daboveho. V exkluzivním rozhovoru pro magazín E8 pivní publicista, degustátor, italský „Jackson“, šoumen a pro přátele Kuaska, jinak též předseda italského svazu sládků Unionbirrai prozradil, co si myslí nejen o českém pivovarnictví.
Jak si na italském trhu vedou česká piva? Na otázku, které české značky zná, by italský pivař na prvním místě jmenoval Plzeňský Prazdroj a pak Budvar, u nás prodávaný pod značkou Czechvar. Možná by si vzpomněl i na Staropramen - tato tři piva jsou běžně k sehnání v supermarketech. Například Lobkowitz, Louny a Pernštejn se prodávají ve specializovaných beer shopech. A Krušovice, Platan, Litovel a Primátor mají lokálního distributora. Většina pivařů ví, že vaření piva má u vás dlouhou tradici. Zároveň si ale myslí, že vaříte jen světlá piva.
Vám česká piva chutnají? Pokud pominu italské pivo, patří české ležáky po belgických speciálech a britských ales k mým nejoblíbenějším. Při poslední návštěvě v roce 2000 jsem byl například mile překvapen kvalitou piv Eggenberg v Českém Krumlově a Primátor v Náchodě.
Co se děje na současné pivní scéně v Itálii? Trh je v rukou silných nadnárodních korporací, které prodávají většinou filtrované a pasterované lagery podobné chuti. V posledních letech se ale objevují mikropivovary, které do stagnující situace vnášejí čerstvý vítr. Italský pivař si začíná uvědomovat, že pivo může mít i chuť, a je lačný po informacích a nových vědomostech. Zkrátka hledá pivní kulturu. A to je skvělá zpráva. Jsem přesvědčen, že pivní kultura je pevně spojená s něčím, co v Americe nazývají „craft beers“, tedy poctivá piva.
Jak jste se vlastně dostal k pivu? Byl jsem k němu předurčen! První kontakt proběhl v létě roku 1952 během zahradní party, kdy má těhotná matka popíjela pivo místního pivovaru. Ale vážně. V mládí mě zaujala krásná etiketa britského ale a jeho „jiná“ chuť. Rozhodl jsem se objevovat aroma, chutě a vůně různých piv, a zanedlouho se zamiloval do belgických piv – jsou prostě jiná a vzrušující.
Objevil jste pro sebe nejoblíbenější pivní kategorii? Důvodem, abych žil, je lambik. Pro mé zanícení pro lambik a Belgii všeobecně mi říkají také Princ z Pajottelandu. Jsem pyšný na to, že se tak vlastně můžu považovat za syna Jeana-Pierra Van Roye, majitele pivovaru Cantillon, jednoho z posledních pravověrných producentů lambiku v Belgii. Nevynechám jedinou příležitost, abych se nezastal tohoto tradičního piva, kterému úředníci EU v Bruselu vystavili úmrtní list.
