Ve třetím kole prezidentské volby určitě především nepůjde o velké myšlenky
Lidovci tak trochu podrazili Janu Švejnarovi nohy, když jejich celostátní výbor doporučil svým poslancům a senátorům „podpořit v první volbě prezidenta ČR Václava Klause“. Původně neměli v úmyslu svým volitelům žádná doporučení dávat už jen proto, aby nezdůraznili názorovou nejednotu strany i v této záležitosti. Leč situace se změnila. Zkraje loňského prosince vznesl celostátní výbor KDU-ČSL nárok na Čunkův návrat do vlády, ale šéf lidovců kvůli odporu zelených a části ODS na vicepremiérské a ministerské křeslo ne a ne znovu usednout. Předsedkyně poslaneckého klubu KDU-ČSL Michaela Šojdrová, donedávna Čunkova věrná duše, sice na poslední koaliční „devítce“, a dokonce i veřejně překvapila názorem, že důležitější než osoby je pro lidovce možnost uskutečňovat ve vládě svůj volební program, a proto že je třeba dále jednat. Leč přesvědčte předsedu koaliční strany, že ačkoli byl zbaven obvinění, prestižní místo ve vládě má přenechat některému spolustraníkovi.
Pravda, někdejší šéf KDU-ČSL Miroslav Kalousek angažmá v Grossově vládě nepřijal, dávaje tím najevo, že za perspektivního spojence své strany nepovažuje ČSSD, nýbrž ODS. Čunkovi lidovci však zatím žádné zaječí úmysly nemají a ani se tomu nelze divit: Jsou v dost dezolátním stavu a těžko by s nimi bylo zacházeno v nějaké jiné koalici tak gentlemansky jako v té Topolánkově. „Přitlačit na pilu“, jak to učinil celostátní výbor, ale strana jejich tradice musela.
Doporučením hlasovat pro Klause však zatím podrazila Jana Švejnara jenom trošku. Doporučení není přece rozkaz, a navíc respektuje „svobodnou vůli volitelů“, byť s ohledem na ústavu ani jinak nemůže. Váhu nicméně má: bude více takových jako poslanec Milan Šimonovský, kteří dosud váhali a právě doporučení výboru jim prý pomohlo se rozhodnout. Inu, buď pochválena moudrost stranického orgánu! Přesto podle lidoveckých zdrojů ze třinácti poslanců KDU-ČSL míní pro Klause hlasovat osm a z jedenácti senátorů sedm. V třetím kole volby, kdy se sčítají hlasy odevzdané poslanci a senátory, by si při plné účasti musela ODS ke svým a lidoveckým hlasům obstarat alespoň čtyři další. Dva jistě dodají poslanci Miloš Melčák a Michal Pohanka, ale dost možná více než dva ČSSD, poněvadž takový vliv v ní Miloš Zeman, jenž Švejnara ponižujícím způsobem přehlíží, dosud asi má.
Dojde však vůbec na třetí kolo volby? Pokud komunisté opravdu nechtějí na Hradě nikoho z ODS, musejí v prvním a v druhém kole hlasovat pro Švejnara, aby ho coby kandidáta s nejvyšším počtem hlasů ve sněmovně udrželi ve hře proti Klausovi, jemuž dokážou zajistit podporu horní komory sami senátoři ODS, jako že jim „píchne“ pár lidovců a sem tam někdo z dalších klubů. Podporu komunistů Švejnarovi považuje předseda ČSSD Jiří Paroubek za podmínku těsnější spolupráce obou levicových stran možná už v nadcházejících krajských volbách. Vojtěch Filip však svalování odpovědnosti za Švejnarův výsledek na KSČM odmítá s poukazem na nespolehlivost ČSSD, jež před pěti lety pomohla na Hrad Klausovi. Sociální demokraté, KSČM, zelení a pět lidovců jsou s to dát dohromady 109 hlasů čili s rezervou protáhnout Švejnara do třetího kola. Prakticky to však vyjde kdovíjak, neboť pro část sociálních demokratů a většinu komunistů je Švejnar jen menším zlem než Klaus. Kdyby KSČM zablokovala první volbu a do soutěže pod tlakem „starých soudruhů a soudružek“ vrhla nějakého opravdu levicového kandidáta, propadl by ve sněmovně hned v prvním kole následující volby a Klaus by měl vystaráno. Bude KSČM opět „zásadová“, anebo si vzpomene například na to, jak za první republiky provolávala „Ne Masaryk, ale Lenin!“ a místo „revolučního východiska z krize“ pustila demokracii žilou? Když pak po Mnichovu i ona chtěla republiku „udržet a znovu vybudovat“, bylo už pozdě. Tak či onak jsou to vedle lidovců právě komunisté, kteří pravděpodobně rozhodnou o příštím českém prezidentovi. Paroubek má pravdu, že tu odpovědnost z nich nikdo neodpárá, i když by si měl přednostně zamést před prahem vlastní strany.
Jiří Čunek chce zpátky do vlády vedené ODS a KDU-ČSL chce dosáhnout majetkového vypořádání státu s církvemi a ratifikace smlouvy s Vatikánem, k čemuž potřebují podporu Topolánkovy strany. A komunisty by jistě potěšila legitimace státotvorné strany, kterou by jim časem možná poskytl Jan Švejnar. Fakticky se však asi budou rozhodovat podle reálného podílu na moci. Spatřují jej komunisté spíše v levicových hejtmanech a levicových většinách v krajských zastupitelstvech, čili ve spolupráci s Paroubkovou ČSSD vyžadující podpořit Švejnara, anebo v něčem sice méně viditelném, ale hmatatelnějším, čím naopak disponuje jen silná vládní strana s dalekosáhlým vlivem, vazbami a možnostmi pustit pár soudruhů k „lizu“? Je jasné, že fotografie na balkonu lánského zámku, místo v Radě ČTK a ještě několik podobných tretek, jimiž byla KSČM před pěti lety za podporu Klause „odměněna“, tentokrát nepostačí k tomu, aby mu vypomohla znovu. Nahlas o tom jistě nepadne ani slůvko: Skloňovány budou jen zásadovost a nezištnost ve všech pádech. Ostatní parlamentní strany ten koncert ctnosti jistě nepokazí. Leč vězme, že ve třetím kole první prezidentské volby, pokud tam bude Švejnar protlačen, o velké myšlenky určitě nepůjde na prvním místě.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
