Šéf Czechinvestu čeká ještě alespoň jeden tučný rok
Martin Jahn (32) absolvoval v roce 1994 Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor mezinárodní obchod. Titul MBA získal na DePaul University v Chicagu. Hned v roce 1994 nastoupil do CzechInvestu na pozici vedoucího marketingového oddělení. Za dva roky byl už ředitelem zahraničního zastoupení agentury v USA a v roce 1999 se stal jejím ředitelem. Pod jeho vedením získal CzechInvest v letech 2000 a 2001 titul Nejlepší evropská agentura roku. Je ženatý, má dvě děti.
EURO: O odchodu Flextronixu z České republiky jste se vyjadřoval ve smyslu, že jde o výjimečný případ. Skutečností ale je, že řada firem, které v Česku využívají levnou nekvalifikovanou pracovní sílu, zkonzumují daňové prázdniny a budou nejspíše postupně odcházet.
JAHN: Nespojoval bych to s pobídkami. Flextronix odchází a ze slíbených deseti let daňových prázdnin čerpal jen dva roky. Jiné firmy třeba zůstanou i po vyčerpání pobídek. Musí být ovšem splněny dvě podmínky: budou mít odbyt pro své výrobky a bude pro ně v Česku efektivní vyrábět. K tomu mohou pobídky přispívat, ale nikdy to není hlavní faktor. Ani pro rozhodnutí investovat, ani pro setrvání v České republice.
Flextronix zavírá, protože nebyl splněn první důvod. Odbyt jeho výrobků je menší než kapacita. Nezavírá ovšem jen v České republice. Končí v Irsku, ve Španělsku. Omezuje kapacity v Maďarsku, kam sice přesouvá výrobu z Brna, ale jinou výrobu z Maďarska posílá do Číny.
Samozřejmě že investoři budou také odcházet. Nikdy jsme neříkali, že zde budou sto let. Nežijeme v RVHP, ale v globální ekonomice a kapitál je mobilní. Nicméně potřebujeme, aby tady investoři byli alespoň chvíli. S montovnami jsme museli začít, to byl první krok. Tím jsme dokázali, že investiční klima v České republice je konkurenceschopné a dá se v něm něco dělat. Nyní už přichází sofistikovanější výroba a mně to připadá úplně normální.
Ve světě je již dost dlouho krize v oborech výpočetní techniky a komunikačních zařízení a v Česku to byla odvětví, která hnala průmyslovou výrobu a export dopředu. Nejvyšší tempo růstu měl v uplynulých dvou letech vývoz elektrických a elektronických zařízení. Muselo dojít k tomu, že i u nás někdo výrobu omezí.
Případ Flextronixu je nešťastný zejména pro Brno, ale je to realita, s níž se musíme smířit.
EURO: Jaký je poměr montoven a jiných, sofistikovanějších investic? JAHN: Neexistuje žádný oficiální popis toho, co je montovna. Nakonec všechno je montovna. Buď montujete finální výrobek, nebo jeho komponent. Nemyslím, že na montovně je něco a priori špatného.
EURO: Jde o to, nakolik je to jen práce nekvalifikované síly a nakolik jde o nějakou vyšší přidanou hodnotu.
JAHN: Mohu porovnat strukturu zaměstnanosti u firem, které dosud získaly pobídky, s těmi, které o ně nyní žádají. U firem, které pobídky dostaly do začátku letošního roku, byl podíl zaměstnaných vysokoškoláků čtyři procenta, u těch druhých je to už dvacet procent. Zvyšuje se také podíl středoškoláků.
Ještě k těm montovnám. Za ně lze považovat třeba montáž počítačů. K tomu se ale přidává obalová technika, nahrávání softwaru na CD, tisk manuálů. Takže existuje poměrně silný multiplikační efekt, když získávají zakázky výrobci obalů, tiskárny, výrobci CD…
Při kompletaci je sice menší přidaná hodnota, ale na druhé straně je větší multiplikační efekt, než když někdo třeba vyrábí čipy. Nestačí se dívat, jakou přidanou hodnotu má samotný výrobní proces, ale jaký efekt má investice pro další české dodavatele. Takže s tvrzením některých ekonomů, že montovna je špatná, nesouhlasím.
EURO: Při rozhodování o pobídkách tedy nehraje roli, zda investor přichází s výrobou přinášející vyšší či nižší přidanou hodnotu?
JAHN: Pobídky se přidělují na základě zákona. Když někdo splní podmínky, tak má nárok na pobídku. Já osobně ani žádný úředník nerozhoduje: tahle firma ano, tahle ne. To jsme nikdy nechtěli. Proto se dělal zákon, aby ani poctivý, ani méně poctivý úředník nemohl rozhodovat.
Připravujeme pobídky pro vědu a výzkum, kde je nepochybně vysoká přidaná hodnota. Budou se přidělovat na základě programů ministerstva průmyslu a obchodu. Tam je to už trochu o rozhodování, ale opět platí, že pokud firma splní podmínky programu, může získat určitou podporu.
Když se podíváte na 118 firem, které již získaly pobídky, jedná se o velmi široké spektrum. Od petrochemie až po mikroelektroniku, od finální montáže k výrobě komponentů. Pobídky jsou nastaveny tak, aby vyhovovaly široké skupině výrob. To také Česká republika potřebuje. Můžeme sice ohrnovat nos nad montovnami, ale když máme tisíce nekvalifikovaných nezaměstnaných na Ostravsku a Mostecku, tak co jim dáme za práci. Nejsme národ jen samých inženýrů, abychom zde měli jen vědu a výzkum.
Například odcházející Flextronics velice využíval zásobárnu úřadu práce a bral nekvalifikované lidi, kteří by jinak neměli co dělat.
EURO: Zrovna na Ostravsku a Mostecku je ale příliv investic poměrně nízký. JAHN: V severozápadních Čechách se to v poslední době hodně změnilo. Ne přímo na Mostecku, ale nové projekty vznikají v Klášterci, Lounech, Chomutově. V Mostě je první vlaštovkou Nemak. Na tyto problémové regiony dochází později. Severozápadní Čechy získávají investice v této době, mají výhodu, že je z nich blíže do zemí Evropské unie a také dálnice bude dokončena dříve. Na Ostravsko dojde také, konkrétní zájemci již existují.
EURO: Bude se muset změnit systém pobídek po vstupu do Evropské unie? JAHN: Náš systém je plně kompatibilní s evropskou legislativou a investorům dává jistotu, že pobídky, které získali, budou moci čerpat i po vstupu do unie. Vstup tedy není důvodem, aby se měnily podmínky pro poskytování pobídek. Takovým motivem musí být jen to, kolik investic Česká republika potřebuje a jaké typy investorů je třeba lákat. Měnit se mohou také na základě toho, jaké pobídky poskytují konkurenční země. Když budou okolní země stupňovat pobídky, budeme je muset také zvýšit, když je budou snižovat, můžeme jít dolů i my.
EURO: A jak je to s daňovými úlevami?
JAHN: Většina členských zemí Evropské unie poskytuje pobídky v podobě grantů. To je pro ně jednodušší než pro nás, protože na to mají finanční prostředky. Německo si může dovolit dávat obrovské granty před započetím investice, protože na to má - na rozdíl od nás - obrovské prostředky v rozpočtu.
Druhým důvodem, proč si myslím, že jsou daňové úlevy lepší, je fakt, že jde o výkonnostní pobídku. Investor získá takovou pobídku, jakou vytvoří hodnotu. Je to pro něj motivace převádět k nám větší objem výroby.
EURO: Jenže tím vytváříte mateřské firmě značné možnosti daňové optimalizace, což se nemusí líbit tamním vládám. JAHN: Daňovou úlevu poskytujeme firmám, aby přišly do naší země. Firmě je jedno, zda podporu dostane v hotovosti předem, nebo si ji vybere postupně v daňové úlevě. Firmy budou daňově optimalizovat, ať se to vládám líbí, nebo ne. Jsou jiná pravidla k regulaci daňové optimalizace, například systém transferových cen.
EURO: Mezi výhradami k pobídkám zaznívá i názor, že vytěsňují české drobné a střední podniky. Za velkou investicí, například v Kolíně, přicházejí její světoví dodavatelé, a ti díky pobídkám mohou nabízet nižší ceny než domácí podniky. JAHN: Tuto argumentaci moc nechápu. Myslím, že bychom měli jásat, kolik subdodavatelů to sem přivede. Je velmi malá pravděpodobnost, že by se v blízké budoucnosti staly české firmy prvními integrovanými subdodavateli v automobilovém průmyslu. Pro dodavatele v druhém a třetím sledu to naopak vytváří nové možnosti. Někdo bude uklízet, někdo vařit, šít oblečení. Navíc pobídky nefungují na národnostním principu, ale závisejí na velikosti projektu. Pokud na tak velký projekt dosáhne český subjekt, tak mu nic nebrání. Jsou i čeští výrobci komponentů, kteří získali pobídky. Kromě toho, pokud by investor nedostal pobídku v Kolíně, získá ji třeba v Polsku a bude z něj dodávat se stejnou výhodou. Zvýší to konkurenci na trhu práce a zvednou se mzdy. Nemyslím, že bych měl brečet, když se českým podnikatelům v Kolíně zostří konkurence, protože místní lidé budou chtít větší platy.
EURO: Myslíte, že české firmy začnou častěji dosahovat na investiční pobídky?
JAHN: Určitě. Poměrně dost jich už pobídky dostalo, a když se podíváme na nové žádosti, tak podíl českých investorů stoupá. Na počátku to bylo jedno procento, dnes se podíl firem v českých rukou blíží třiceti procentům.
Osobně nemám rád hledisko, zda jde o českou, nebo zahraniční firmu. Pro mě jsou jen dobří a špatní investoři a na pobídku buď dosáhnou, nebo ne. Podstatné je, co se vyrábí v Česku. Nevím, zda mně je někdo schopen dokumentovat, že čeští vlastníci se chovají nějak lépe, třeba zda převádějí méně zisku do zahraničí.
EURO: Setkáváte se i s problémem, že se začíná nedostávat kvalifikované pracovní síly?
JAHN: Profesní struktura nezaměstnaných je jednou z věcí, které investory zajímají na prvním místě. Nedostatek kvalifikované pracovní síly se začíná trochu projevovat. Myslím, že jsme v přechodném období, kdy k nám přicházejí sofistikované typy výrob.
Někdy je to úsměvné. Jedny argumenty proti pobídkám říkají, že do Česka přicházejí jenom montovny, které zaměstnávají nekvalifikovanou pracovní sílu. Jiný argument říká, že zahraniční investoři kradou kvalifikovanou pracovní sílu českým investorům.
Pomalu začínáme pociťovat problémy. Je nezbytné udělat něco v oblasti školství. Jak v rekvalifikaci nezaměstnaných, tak v osnovách a zaměřeních odborných škol na všech úrovních od učilišť po vysoké školy. Snažíme se udělat sumarizaci toho, co přicházející investoři budou potřebovat, a předáváme ji školám, aby se profily jejich absolventů postupně měnily. Pokud budeme potřebovat více softwarových inženýrů, musí se školy postarat, aby neprodukovaly stále inženýry důlní.
Dochází ale také k tomu, že zahraniční investoři v Česku rekvalifikují lidi, učí je novým profesím. Je to nakonec příklad i toho nešťastného Flextronicsu. Ten slíbil zaměstnat a rekvalifikovat 225 lidí. Ve finále to bylo více než dva a půl tisíce lidí. Dnes je na nějakých dvanácti stovkách a půjde na zhruba 35 zaměstnanců vývojového střediska, kteří zůstávají. Ale už ten přechod z dvou a půl tisíce na dvanáct set se odehrál bez většího problému v regionu. Vyškolení lidé relativně snadno našli práci jinde. Především u investorů, jako jsou Celestica nebo Tyco, které mají závody ve stejném regionu a expandují. I to je důvod, proč nepanikařit z odchodu Flextronicsu. Ten sice odchází, ale dvě společnosti s podobným typem výroby expandují a jsou schopny poměrně dobře propouštěné lidi absorbovat.
V dlouhodobějším hledisku, pokud se nám bude dařit lákat investory, je pravděpodobné, že zásobárna české pracovní síly nebude stačit a budeme nuceni pracovníky dovážet jako Němci nebo Irové. Dokonce na to existuje i plán na ministerstvu práce a sociálních věcí. Myslím, že máme šanci do Česka dostat kvalifikované lidi z postkomunistických zemí. Nakonec se to do určité míry děje už dnes. Pracuje zde mnoho Poláků, Slováků, Ukrajinců, a to zdaleka ne pouze na stavbách.
EURO: V této souvislosti je zajímavá právě investice v Kolíně, blízko Prahy a Mladé Boleslavi. JAHN: Nedostatku pracovní síly bych se nebál. Dělali jsme si průzkum. Spádová oblast Kolína má ještě více pracovní síly než Mladoboleslavská. Mladá Boleslav má ve svém okruhu necelých 700 tisíc lidí, zatímco Kolín téměř 760 tisíc. Spadají tam města jako Pardubice, Nymburk, Chrudim a Kutná Hora. Kolín má navíc průmyslovou tradici.
EURO: Jaký je momentální vývoj investic? Po tučných letech začíná příliv trochu slábnout.
JAHN: Těžiště se více přesouvá do expanzí. Dosud se stavěly především nové závody, nyní se budou stále více rozšiřovat současné kapacity. To je dobře. I pro nás je snazší něco prodat starému zákazníkovi než sehnat nového. Budou to asi projekty méně náročné na pracovní sílu. Firem o dvou či třech tisících lidech bude zřejmě méně. Mimo Ostravska a Mostecka, tam se velké projekty ještě vejdou.
Příliv investic záleží také na tom, jak bude pokračovat recese v technologických oborech, jak se bude vyvíjet konkurenční prostředí v České republice. Polsko, východní část Německa nebo Slovensko mají dnes větší absorpční schopnost pro nové investice, protože nezaměstnanost je tam mnohem vyšší. Na druhou stranu tamní investiční klima není tak příznivé. Myslím si, že pokud to půjde dobře, můžeme si ještě rok, rok a půl udržet tučná léta. Pak se soustředíme na to, aby v Česku bylo co nejvíce vědy a výzkumu, strategických služeb. Budeme se také snažit nahrazovat investory, kteří odejdou, novými. Na významu budou nabývat aktivity nazývané aftercare, kdy se budeme starat o to, aby investoři, kteří zde již jsou, neodcházeli, ale expandovali. Je nezbytné, aby s investorskou komunitou, která je velmi mobilní, udržovala vláda a státní správa úzký styk, aby byla zpětná vazba. Nezáleží jenom na mzdách, zda investoři budou chtít zůstat. Jejich rozhodování ovlivní, jak budou pracovat úřady, jaká bude korupce, jak bude fungovat školství…
EURO: Při světové recesi působily dva faktory: Jedním bylo přehodnocování investičních programů a proti němu působil zájem přesunout výrobu do levnějších zemí. Jak se to projevilo? JAHN: Myslím, že se tyto dva vlivy vybalancovaly a podařilo se udržet trend zvyšování investic. I díky tomu, že v rámci regionu bylo v Česku asi nejlepší investiční prostředí. Myslím, že Česká republika nebyla celosvětovou krizí příliš postižena.
EURO: Může další vývoj investic výrazně ovlivnit posilování koruny?
JAHN: Odborníci soudí, že kurs koruny by byl akceptovatelný někde kolem 30,50 za euro. S tím bych souhlasil. Pokud by šel kurs výrazně pod třicet korun, mělo by to patrně negativní vliv na investory, kteří tady již jsou, ale zejména na ty, kteří zvažují nové investice. Postihlo by to především ty, kteří jsou více závislí na pracovní síle. A také o ty máme zájem a potřebujeme je pro Ostravsko či Mostecko.
Kurs bude také ovlivňovat konkurenceschopnost českých subdodavatelů. Pokud bude příliš silný, tak například Toyota PSA i další firmy budou nakupovat komponenty z Německa, Polska či z jiných zemí.
