Kdo by řešil, z čeho se peče rohlík. Hlavně že je za akční cenu. Tuzemským mlynářům ale není po chuti, že z pekáren a regálů hypermarketů jejich produkci stále víc vytlačuje mouka dovezená ze Slovenska, Polska či Německa. Otevřený evropský trh české mouce nesvědčí. Zatímco před deseti lety jí ze země putovaly za hranice desítky tisíc tun a opačným směrem se vozily jen drobečky, nyní je situace opačná. Přitom pšenice se každý rok v České republice urodí víc než dost a její spotřeba klesá. Loni mlynáři zpracovali asi 1,1 milionu tun pšenice, ale sklidilo se jí čtyřikrát tolik. S tím, jak ubývá chovů prasat, se také výrazně méně zrna zkrmí. Výsledek? V sýpkách ještě leží rekordní zásoby neprodaného starého obilí a žně jsou na dohled.
Vybíravé řetězce
Od loňského září do letošního dubna přišlo do republiky 34,5 tisíce tun pšeničné mouky, z toho přes 23 tisíc tun pocházelo ze Slovenska, 6300 tun z Polska a 5100 tun z Německa. Do zahraničí se za tu dobu prodalo přes devět tisíc tun. Mnohdy takto ale cestovalo jen zboží některých obchodních řetězců, protože většinou šlo o kilogramové sáčky. Nejvíce mouky z Česka – necelé čtyři tisíce tun – přijalo Slovensko, 3340 tun Německo a 1300 tun Rakousko.
V domácnostech se méně peče, proto tuzemští mlynáři prodají méně mouky v malospotřebitelském balení. Ale není to jen tím. Za nižším odbytem je i útočná cenová politika nadnárodních řetězců. Nakupují evropskou mouku a nerozlišují přitom, zda je česká, německá nebo slovenská. Mouku odjinud prodává třeba Makro, Tesco nebo Lidl. „Úspěšně jsme prošli přísným auditem Teska a vyhráli tendr pro zásobování jeho sítě v Česku, Maďarsku a na Slovensku,“ říká Robert Daduliak, šéf společnosti Euromills-Trade, která na tuzemský trh dováží mouku ze slovenských mlýnů. Obchodník upozorňuje, že vyhovět všemožným požadavkům řetězce s sebou nese nemalé investice. „Jen balička s nezbytnými detektory kovů stojí pomalu dvacet milionů korun,“ uvádí příklad.
Šedý průměr
Při dlouhodobě nízkých cenách, za které mlynáři prodávají, si na potřebné investice vydělávají jen obtížně. „Přehnané požadavky na nízké ceny nás dostaly do šedivého průměru v kvalitě obilí, mouky a některých výrobků z ní. To může vést k velkým problémům v boji se zahraniční konkurencí,“ uvědomuje si Pavel Filip ze Svazu průmyslových mlýnů. Jak dodává, v porovnání s Německem, Rakouskem a Francií se tu vyrábí mouka z obilí horší kvality.
Od mlynářů v Polsku, úspěšných s agresivními cenami, odebírají mouku menší české pekárny podél hranic i hlouběji ve vnitrozemí. Ze Slovenska si ji pro své pekárny vozí také společnost Penam ze skupiny Agrofert. Ze slovenské pšenice peče ve svých moravských provozech i tuzemská jednička na trhu United Bakeries. „Když měsíčně představuje dovoz tři až čtyři procenta z celkové spotřeby mouky, není to v bilanci vůbec málo. Znamená to produkci jednoho stotunového mlýna,“ porovnává Filip. Tuzemští výrobci vyklízejí pozice i tím, že stoupá dovoz pekařských výrobků, trvanlivého pečiva a těstovin.
Ceny mouky jsou přitom natolik nízké, že už nemají kam padat, tvrdí lidé z branže. V řetězcích se běžně pohybují kolem osmi korun za kilogram, při akcích padají i pod pět korun. „V Evropě je přebytek balené mouky, proto její cena dlouhodobě klesá,“ vysvětluje Filip. Mlynáři přitom nejsou ti, kteří rozhodují, za kolik budou brát pšenici z nové sklizně. Nadměrné zásoby obilí ve zdejších skladech nenahrávají oživení výkupních cen, které vyhlížejí její pěstitelé. „Ceny určí první vlak s nákladem do Německa a první kamion do Polska,“ tvrdí Daduliak. Připomíná, že ceny nastavuje evropský trh, jehož jsme součástí.
GRAF:
Změna směru
Dovoz a vývoz pšeničné mouky v ČR (v tisících tun)
Sezona*1999/0*2000/01*2001/02*2002/03*2003/04*2004/05*2005/06*2006/07*2007/08
Dovoz*0,6*1,4*1,8*2,5*9,8*9,4*16,8*28,2*33,8
Vývoz*37,3*65,5*24,3*17,9*13,1*24,2*9,9*7,7*11,2
Pramen: Svaz průmyslových mlýnů
