I my chceme dýchat

Pro zlepšení kvality ovzduší Ostrava potřebuje 28 miliard, tvrdí náměstek primátora

Před třiceti lety, v roce 1980, dosahovaly emise na území Ostravy hodnoty 70 tisíc tun ročně. V současnosti je to něco přes dva tisíce tun, přesto zde v určitých obdobích koncentrace prachu a některých karcinogenních látek opakovaně výrazně překračují povolené hygienické limity. Po několika letech marných pokusů o řešení situace se moravskoslezská metropole rozhodla podat žalobu na stát. „Máme za sebou téměř čtyři roky jednání, čekání a slibů. Už nám došla trpělivost, museli jsme se bránit sami a na konci května jsme podali žalobu u Městského soudu v Praze. Koncem září náš právník Tomáš Sokol obdržel dotazy soudu ohledně projednávání žaloby,“ řekl týdeníku EURO náměstek primátora Ostravy pro životní prostředí Dalibor Madej.

EURO: Kromě ministerstva životního prostředí žalujete i ministerstvo dopravy. Proč? MADEJ: V Ostravě máme tři hlavní zdroje znečištění: dopravu, velké průmyslové firmy a domácnosti s lokálním vytápěním. Každý z nich se na znečištění podílí přibližně 30 procenty, zbytek připadá na nedaleké polské Katovice. Žaloba na ministerstvo dopravy souvisí s prvním zdrojem znečištění. V Ostravě denně jezdí 175 tisíc aut a další budou přibývat. Přesto ministerstvo dopravy nejenže neinvestuje do dobudování silniční infrastruktury v Ostravě, ale nyní dokonce výstavbu některých důležitých komunikací zastavilo. Přes naše výtky také zpoplatnilo třináct kilometrů dálnice vedoucí městem, a do centra se nám proto vrátilo přes 2,5 tisíce nákladních i osobních aut. To vše zhoršuje ovzduší v Ostravě.

EURO: Máte představu, kolik prostředků by bylo třeba investovat v Ostravě, aby se zde kvalita ovzduší zlepšila? MADEJ: Z městem zadané studie plyne, že potřebujeme přibližně 28 miliard korun. Vezmeme-li v úvahu, že Ostrava pracuje s investičním rozpočtem 1,5 miliardy a nemůžeme dávat peníze jen do ekologie, trvalo by desítky let, než bychom profinancovali uvedenou částku z vlastních zdrojů. Proto nyní chceme peníze po státu. A nemyslím, že chceme něco, co nám nenáleží. Ostrava jen loni přispěla do státního rozpočtu šestnáct miliard korun ve formě daní, zpět jsme ale dostali jen 5,7 miliardy. Stát má navíc povinnost zabezpečit svým občanům podmínky k životu a sem jistě patří i plnění norem čistoty ovzduší. A v tomto ohledu přinejmenším v Ostravě selhává.

EURO: Na druhé straně, co dělá pro zlepšení kvality ovzduší samotné město? MADEJ: Naše pravomoci jsou bohužel v tomto ohledu ze zákona hodně omezené. Například integrovaná povolení pro velké průmyslové firmy vydává krajský úřad. My jako město můžeme ovlivňovat jen malé zdroje a lokální topení. Malé zdroje si umíme pohlídat, větší problémy jsou s topením v domácnostech. Vyškolili jsme sice patnáct městských strážníků schopných měřit tmavost kouře, ti však mohou občany nanejvýš upozorňovat. Tím se dostáváme opět ke státu, který musí umožnit postih konkrétních občanů zamořujících svým topením ovzduší. Tento problém je aktuálnější v době ekonomické krize, kdy lidé topí vším, co najdou. Ale abych si jen nestěžoval: před čtyřmi lety jsme do čištění ulic investovali 6,5 milionu korun, dnes je to přes 20 milionů. Zároveň ročně vynakládáme na výsadbu zeleně 90 milionů korun a investujeme do ekologizace dopravy. V městském dopravním podniku jsme například zavedli emulzní naftu, díky které se emise snížily na polovinu a uspořilo se tím deset milionů korun. V srpnu zase v Ostravě začal jezdit první elektrobus.

EURO: Ministrem životního prostředí je Pavel Drobil, který pochází z Ostravska. Registrujete změnu přístupu ze strany ministerstva? MADEJ: Určitě ano, ministerstvo vyčlenilo čtyři miliardy ze svých operačních programů na investice obcí a podniků do zlepšení ovzduší v Moravskoslezském kraji. A finanční podpora firem při ekologizaci výroby je jediná správná cesta – integrovaná povolení většiny velkých výrobců na území Ostravy jsou totiž na hranici jejich technických možností. Pokud se dále zpřísní podmínky udílení povolení, přinese to jen uzavření těchto firem a zvýšenou nezaměstnanost. Mnohé podniky navíc odejdou do Polska do Katovic, kde jsou dle mých zkušeností méně přísné normy a budou nám po větru nadále posílat znečištění přes hranici.